Náhrada nemajetkové újmy při pracovním úrazu ve světle aktuálního nálezu ÚS
Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15.11.2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20 rozhodl tak, že z důvodu porušení práva stěžovatele na rovnost dle čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se ruší rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19.11.2019, č. j. 6 C 313/2017-210, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.05.2020, č. j. 19 Co 157/2020-247 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.09.2020, č. j. 21 Cdo 2325/2020-267 a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Skutkový základ sporu, který byl předmětem řízení před obecnými soudy, bylo zranění stěžovatele, který byl zaměstnancem vedlejšího účastníka na pracovní pozici zedník, a které stěžovatel utrpěl v srpnu 2014 v rámci autonehody jako spolujezdec řidiče, který byl rovněž zaměstnancem vedlejšího účastníka a v době nehody řídil služební vozidlo.
Viníkem nehody byl pak právě řidič služebního vozidla, jehož trestní stíhání pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví bylo ze strany státního zástupce zastaveno po splnění zákonem stanovených podmínek.
V důsledku trvalých následků zranění utrpěných stěžovatelem v průběhu autonehody byl stěžovatel uznán invalidním v I. stupni s poklesem pracovní schopnosti o 35 %.
Stěžovatel uplatnil nárok na tzv. bolestné z titulu objektivní odpovědnosti vedlejšího účastníka jako provozovatele dopravního prostředku ve smyslu § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „občanský zákoník“). Kooperativa pojišťovna, a.s. vyplatila na bolestném částku 178 810,- Kč a následně zhodnotila případ jako pracovní úraz, odkázala stěžovatele na vedlejšího účastníka a uplatnila regresem vyplacené částky vůči Česká pojišťovna, a.s., u níž byl vedlejší účastník pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu při pracovním úrazu a nemoci z povolání.
Česká pojišťovna, a.s., tedy již z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu, vyplatila stěžovateli částku 250 000,- Kč. Další plnění již stěžovateli ze strany Česká pojišťovna, a.s. vyplacena nebyla.
Stěžovatel si před zahájením soudního řízení před obecnými soudy v této věci nechal vyhotovit revizní lékařský posudek, který výši náhrady za ztížení společenského uplatnění určil dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví - bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku na částku 712 718,- Kč.
Stěžovatel, který nesouhlasil s názorem, že se jedná o pracovní úraz se s odkazem na vyhotovený revizní lékařský posudek domáhal prostřednictvím předžalobní výzvy po vedlejším účastníkovi úhrady částky rozdílu mezi náhradou stanovenou revizním lékařským posudkem (712 718,- Kč) a doposud vyplacenou částkou ze strany Česká pojišťovna, a.s. (250 000,- Kč), tj. celkem částky 462 718,- Kč.
Na předžalobní výzvu však vedlejší účastník nereagoval a stěžovatel se byl nucen obrátit se svým nárokem na úhradu částky ve výši 462 718,- Kč z titulu tvrzené obecné odpovědnosti provozovatele motorového vozidla (dopravního prostředku) ve smyslu § 2927 občanského zákoníku na obecné soudy.
Soud prvního stupně však podanou žalobu zamítl a následně pak odvolací soud rozsudek prvního stupně jako věcně správný potvrdil, kdy oba soudy shodně dovodily, že úraz stěžovatele představoval pracovní úraz a náhradu za ztížení společenského uplatnění vyčíslily postupem dle pravidel obsažených v nařízení vlády č. 276/2015 Sb. , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání na částku 175 000,- Kč. Nejvyšší soud podané dovolání stěžovatel odmítl.
Stěžovatel napadl v úvodu uvedená rozhodnutí obecných soudů včas podanou ústavní stížností, kterou Ústavní soud shledal jako důvodnou a rozhodl o zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů s tím, že v dalším řízení „pokud stěžovatel prokáže, že by mu při posouzení věci dle obecné občanskoprávní úpravy (§ 2958 občanského zákoníku) náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by mu jinak náleželo dle kalkulace provedené dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. , přiznají mu odškodnění alespoň na úrovni, které by se mu dostalo v občanskoprávním vztahu za daných okolností, a to bez toho, aby byl stěžovatel povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ (§ 388 zákoníku práce)[1]“.
Rozhodnutí Ústavního soudu pak lze dle názoru autora tohoto článku jednoznačně kvitovat, neboť je vedeno snahou odstranit nedůvodné rozdíly v přiznání náhrady nemajetkové újmy dle rozdílných právních předpisů a autor článku bude se zájmem sledovat konečný výsledek předmětného soudního sporu.
Mgr. Petr Vrbka,
advokát
Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář
Koliště 1912/13
602 00 Brno
Růžová 1416/17
110 00 Praha
tel.: +420 543 217 520
e-mail: office@dolezalpartners.com
[1] Nález Ústavního soudu ze dne 15.11.2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
