Nejprve je důležité zmínit, že nařízení dopadá pouze na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu EU nebo Norska, Islandu nebo Švýcarska (dále jen „EU“) nebo na cestující odlétající sice z letiště umístěného na území třetí země ale směřující na letiště umístněné na území členského státu EU a to jedině, pokud je provozující letecký dopravce dopravcem z členského státu EU a cestující neobdrželi náhradu nebo odškodnění a ani jim nebyla poskytnuta pomoc v této třetí zemi[1].

Je-li let opožděn

• a) o dvě hodiny nebo více v případě letů o délce nejvýše 1500 kilometrů, nebo
• b) o tři hodiny nebo více v případě všech letů v EU delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů, nebo
• c) o čtyři hodiny nebo více v případě všech dalších letů,
  

je provozující letecký dopravce povinen nabídnout cestujícím stravu a občerstvení v rozsahu přiměřeném čekací době a dva telefonní hovory, podání dvou zpráv telexem, faxem nebo elektronickou poštou[2]. V dnešní době se později zmíněná pomoc téměř nevyužívá z důvodu internetu v mobilních telefonech a připojení k Wi-Fi na letištích.

Jestliže je let opožděn o více než den oproti plánovanému času odletu, je povinen letecký dopravce nabídnout cestujícím též ubytování v hotelu a přepravu mezi letištěm a místem ubytování[3]. Jestliže zpoždění trvá alespoň pět hodin je letecký dopravce povinen také nahradit cestujícímu pořizovací cenu letenky, a to jak za část nebo části neuskutečněné cesty tak za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti[4].

Článek 6 nařízení, který upravuje nároky při zpoždění, přímo neodkazuje na článek 7 nařízení, který upravuje právo na náhradu škody, jako je tomu například v článku 5 nařízení, který se zabývá zrušením letu. Dle judikatury Soudního dvora EU se ale pro účely uplatnění nároku na náhradu škody musí na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a i ti se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem[5].

I cestujícím, jejichž let s mezipřistáním nebyl sice při odletu zpožděn v rozsahu výše uvedených prahových hodnot stanovených v článku 6 nařízení, ale kteří dosáhli cílového místa určení s tří nebo více hodinovým zpožděním, náleží také nárok na náhradu škody na základě článku 7 uvedeného nařízení, neboť uvedená náhrada škody není podmíněna zpožděním při odletu[6].

Cestující, jehož let byl významně zpožděn, tedy obdrží dle čl. 7 nařízení náhradu ve výši:

• a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;
• b) 400 EUR u všech letů v EU delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;
• c) 600 EUR u všech ostatních letů[7].
  

V případě zrušení nebo významného zpoždění letu s mezipřistáním, je třeba vzdálenost mezi letištěm odletu a letištěm příletu vždy vypočítat vzdušnou čarou (tzv. ortodromickou dráhou letu). Na výpočet náhrady škody tak nemá vliv, když je let v důsledku mezipřistání fakticky delší, než je vzdálenost mezi letištěm odletu a letištěm příletu[8].

Nicméně zpoždění nezakládá nárok na náhradu škody ve prospěch cestujících, jestliže letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce[9]. Technická závada na letadle, která má za následek zrušení letu, nespadá pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení, s výjimkou situace, kdy je daná závada způsobena událostmi, které svou povahou či původem nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole[10].

Provozující letecký dopravce musí vždy viditelně umístit oznámení, že v případě odepření nástupu na palubu nebo zpoždění letu o více než dvě hodiny, má cestující právo požádat o listinu popisující práva takového cestujícího na náhradu škody a pomoc. Pokud provozující letecký dopravce odepře nástup na palubu, let zruší nebo je let o více než dvě hodiny opožděn, je povinen předat každému postiženému cestujícímu písemné oznámení s nároky, které cestujícímu náleží[11].

V případě, kdy se nepodaří cestujícím získat přímo od leteckého dopravce kompenzaci, na kterou má nárok, nebo letecký dopravce poruší výše uvedenou povinnost týkající se písemného oznámení, lze podat na leteckého dopravce stížnost k příslušnému úřadu pro civilní letectví. V současnosti se také na vymáhání nároků vyplývajících z odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů specializuje velké množství soukromých společností. Tyto společnosti si ale vždy určitou procentuální část z vymožené částky nechají jako odměnu za své služby.

Většina cestujících v případě zpoždění letu přirozeně především řeší, aby na místo určení doletěli s co nejmenším zpožděním, a nastalé důsledky řeší až v případě významného zpoždění letu. Jistě by ale neměli zapomínat na domáhání se svých práv, která jim nařízení přiznává a která v důsledku vedou ke zkvalitňování služeb v letecké dopravě.
 

JUDr. Lenka Příkazská,
advokátka

Mgr. Tereza Vochtová,
advokátní koncipientka

 
HSP & Partners advokátní kancelář v.o.s.

Vodičkova 710/31
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 734 363 336
e-mail:    ak@akhsp.cz


_________________________________
[1] čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení
[2] čl. 6 odst. 1 i) ve spojení čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení
[3] čl. 6 odst. 1 ii) ve spojení čl. 9 odst.1 písm. b) a c) odst. 2 nařízení
[4] čl. 6 odst. 1 iii) ve spojení čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení
[5] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 19. listopadu 2009 ve věci spojených věcí C-402/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon a Alana Sturgeon proti Condor Flugdienst GmbH a C-432/07, Stefan Böck a Cornelia Lepuschitz proti Air France SA.
[6] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 26. února 2013 ve věci C-11/11, Air France proti Heinz-Gerke Folkerts a Luz-Tereza Folkerts.
[7] čl. 7 odst. 1 nařízení
[8] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 7. září 2017 ve věci C 559/16, Birgit Bossen, Anja Bossen a Gudula Gräßmann proti Brussels Airlines SA/NV.
[9] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 19. listopadu 2009 ve věci spojených věcí C-402/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon a Alana Sturgeon proti Condor Flugdienst GmbH a C-432/07, Stefan Böck a Cornelia Lepuschitz proti Air France SA.
[10] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22. prosince 2008 ve věci C-549/07, Friederike Wallentin-Hermann proti Alitalia - Linee Aeree Italiane SpA.
[11] čl. 14 Nařízení


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz