Institut vyškrtnutí věci ze soupisu byl zaveden do EŘ zákonem č. 286/2009 Sb. , který nabyl účinnosti dne 1. 11. 2009. Do účinnosti uvedené novely tak bylo možno uplatnit právo k věci pouze excindační žalobou dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“), kdy pasivně věcně legitimován (žalovaný) byl oprávněný z exekučního řízení. Soudní řízení v těchto věcech však bylo (a je) poněkud zdlouhavé, což mělo za následek mimo jiné ztrátu hodnoty zajištěné věci. Procesní institut vyškrtnutí věci ze soupisu tak má pro třetí osobu zjednodušit postup při navrácení věci, o které tvrdí, že nepatří povinnému a zároveň má zajistit rychlejší postup v exekučním řízení.

Vykonavatel soudního exekutora pojme do soupisu movité věci i v případě, má-li pochybnosti, zda tyto patří povinnému. Při soupisu není dost dobře možné, aby vykonavatel zkoumal, kdo je skutečným vlastníkem věci. Tím, že vykonavatel zahrne věc do soupisu, nejsou případná vlastnická práva třetích osob dotčena. Vykonavatel neprovede soupis věci pouze v případě, pokud je na místě nepochybně prokázáno, že tato nepatří povinnému. Toto tvrzení lze prokázat nejlépe nějakým listinným důkazem o nabytí věci do vlastnictví (doklad na jméno). V případě pochybností tedy v praxi platí domněnka, že věci, které má povinný ve svém držení, exekuci podléhají.

Vykonavatel je povinen osoby přítomné soupisu poučit, jakým způsobem lze jimi tvrzená vlastnická práva uplatnit. Poučení je nutno poznamenat do protokolu. To samé platí, tvrdí-li povinný, že věc patří třetí osobě a vykonavatel shledá toto tvrzení pravděpodobným. V takovémto případě musí uvést i jméno dotyčného a korespondenční adresu, na kterou mu bude bezodkladně zasláno dle § 326 odst. 11 OSŘ uvědomění o provedení soupisu s poučením o možnosti podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. Jméno s adresou je vykonavatel povinen poznamenat do protokolu. Dle §326 odst. 12 OSŘ má soudní exekutor povinnost k žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím vlastnictví, sdělit údaje potřebné k uplatnění práva podat návrh na vyškrtnutí. Uvedené bylo do OSŘ zakotveno novelou účinnou od 1. 1. 2013. Neměla už by tak nastat situace, kdy třetí osoba (domnělý vlastník věci), která nebyla přítomna soupisu, nevěděla, které věci byly sepsány a tato osoba neměla ani právo nahlídnout do spisu, neboť nebyla účastníkem daného řízení.

§ 68 EŘ stanoví, že „ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen „navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne (odst. 1). O návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem (odst. 2). Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí- li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během provádění exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže (odst. 3 )"

Aktivně věcně legitimována k podání návrhu na vyškrtnutí je osoba odlišná od povinného, které přísluší právo věci, jež exekuci vylučuje. Jedná se zejména o právo vlastnické či právo držby. Naopak právem, jenž nepřipouští exekuci, není právo zástavní či zadržovací. Úprava návrhu na vyškrtnutí dle § 68 EŘ se týká pouze movitých věcí, nemovitosti podléhají pouze vylučovací žalobě. Pokud by se vyškrtnutí věci ze soupisu domáhala osoba, která k jeho podání není aktivně věcně legitimována, soudní exekutor návrh usnesením zamítne.  

Věcně a místně příslušným k rozhodnutí o návrhu na vyškrtnutí je soudní exekutor, který movitou věc sepsal. Návrh musí obsahovat obecné náležitosti podání stanovené OSŘ, tj. musí být z návrhu patrno, komu je určený, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, dále musí bát návrh podepsán a datován. Neobsahuje-li podání uvedené náležitosti, postupuje exekutor dle § 43 OSŘ. Současně je nutné učinit podání v souladu s § 42 OSŘ. K podání, které je učiněno elektronicky nebo telegraficky a není ve stanovené lhůtě dle § 42 odst. 3 doplněno, soudní exekutor nepřihlíží. K návrhu musí být připojeny důkazy k prokázání tvrzených skutečností, na jejichž základě soudní exekutor rozhodne. V praxi se jedná především o faktury, dodací listy, záruční listy, čestná prohlášení nebo notářské zápisy. Nepřiloží-li navrhovatel důkazy k prokázání svých tvrzení, soudní exekutor jej již nevyzývá k doplnění a návrhu nevyhoví. Naopak není nutné, aby navrhovatel ve svém podání uváděl spisovou značku exekučního řízení či další skutečnosti o exekuci.

Lhůta pro podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu činí 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel o provedení soupisu věci, jež se domáhá vyškrtnout, dozvěděl. Mám za to, že vzhledem k charakteru EŘ se jedná o lhůtu procesní. Postačí tak dle § 57 odst. 3 OSŘ, pokud návrh na vyškrtnutí je učiněn poslední den lhůty u exekutora nebo podán u orgánu, který má povinnost jej doručit. Lhůta pro podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu je v souladu s § 55b odst. 4 EŘ zachována i v případě, je-li úkon učiněn ve lhůtě u exekučního soudu, který podání neprodleně zašle exekutorovi.

Opožděný návrh exekutor usnesením odmítne, aniž by se zabýval meritem věci. Protože lze návrh na vyškrtnutí podat do 30-ti dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupis movitých věcí, musí tento v případě nedodržení uvedené lhůty prokázat, kdy se o provedení soupisu dozvěděl. Neuvede-li navrhovatel v opožděném návrhu datum, kdy se o soupisu dozvěděl, jedná se o neúplný návrh a soudní exekutor jej vyzve k doplnění a doložení důkazních prostředků k prokázání jeho tvrzení a současně jej poučí, jakým způsobem má být podání doplněno. Nebude-li podání řádně doplněno nebo neprokáže-li navrhovatel svá tvrzení, exekutor návrh odmítne. Dle § 55c  odst. 3 písm. a) lze proti rozhodnutí o odmítnutí pozdě podaného návrhu na vyškrtnutí podat odvolání, nikoli vylučovací žalobu. O tomto soudní exekutor navrhovatele ve svém rozhodnutí poučí.

O návrhu na vyškrtnutí rozhoduje exekutor na základě navrhovatelem přiložených listin bez nařizování jednání s tím, že předložené důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Platí tak obecná zásada civilního procesu, a to zásada volného hodnocení důkazů, kdy exekutorovi není uloženo, jaký stupeň věrohodnosti (důkazní sílu) má přiznat jednotlivým důkazním prostředkům. Tato zásada tedy vyjadřuje, že závěr, který si exekutor učiní o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností, je věcí jeho vnitřního přesvědčení. Vyloučen je důkaz svědeckou výpovědí, neboť soudní exekutor nemá pravomoc nařizovat jednání a tento důkazní prostředek je tak možný pouze v rámci řízení o vylučovací žalobě.

O návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhoduje exekutor usnesením, které doručuje navrhovateli, oprávněnému, povinnému, popř. manželu povinného.

Exekutor může vyškrtnout věc ze soupisu i bez návrhu, pokud má dostatečné informace o tom, že má k věci třetí osoba právo, které exekuci vylučuje.  Exekutor rovněž vyškrtne věc, souhlasí-li s tím oprávněný.

Postihuje-li exekutor povinnému věc, která dle jeho mínění nepodléhá exekuci z důvodu dle § 321 a 322 OSŘ, není prostředkem jeho obrany návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, nýbrž návrh na částečné zastavení provedení exekuce prodejem movitých věcí ohledně té konkrétní věcí dle § 268 odst. 1 písm. d). Soudní exekutor by v tomto případě měl postupovat, jako v případě běžně podaného návrhu na zastavení.

Proti rozhodnutí exekutora, kterým byť i jen zčásti nevyhověl včas podanému návrhu na vyškrtnutí je možno podat vylučovací žalobu dle § 267 OSŘ. O tomto musí být navrhovatel poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí po dobu řízení o vylučovací žalobě nesmí být věc, jež je jejich předmětem dle § 68 odst. 4 EŘ prodána.

S účinností od 1. 1. 2013 byla do EŘ zakotvena povinnost exekutora předat navrhovateli bez zbytečného odkladu movité věci, které byly zajištěny a následně pravomocně vyškrtnuty nebo vyloučeny ze soupisu, a to v místě, kde je zajistil, nedohodne-li se s navrhovatelem jinak. Neposkytne-li navrhovatel exekutorovi potřebnou součinnost při předávání věcí, věc se navrhovateli předá v sídle exekutorského úřadu.

Závěrem je třeba uvést, že institut návrhu na vyškrtnutí věci v praxi výrazně ulehčuje uplatnění práv vlastníkům movitých věcí, které byly neoprávněně pojaty do soupisu v rámci tzv. mobiliární exekuce.

Mgr. Jaroslav Hobl

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz