Nemocenské pojištění v Čechách bylo zavedeno v roce 1888. Principy, ze kterých se tehdy vycházelo, jsou stále aktuální:
● všeobecnost pojištění - nemocenského pojištění byli od počátku účastni dělníci a provozní úředníci zaměstnaní prakticky ve všech hospodářských odvětvích,
● obligatornost pojištění - nemocenské pojištění zaměstnanců mělo nucenou povahu - občané, na které se zákon vztahoval, byli pojištěni nezávisle na své vůli nebo na vůli svého zaměstnavatele,
● solidarita - v rámci systému byli pojištěnci, které nepostihla sociální událost (např. neonemocněli), solidární s pojištěnci, které sociální událost postihla; pojištěnci s vyššími příjmy byli solidární s pojištěnci s příjmy nižšími, případně s pojištěnci bez příjmů,
● obligatornost nároků - nárok na dávky byl od počátku konstruován typicky jako obligatorní - při splnění stanovených podmínek vznikal přímo ze zákona bez ohledu na vůli nositele pojištění.

Tyto základní principy jsou zachovány i v rámci návrhu nového zákona o nemocenském pojištění. Úkol připravit nový zákon o nemocenském pojištění vyplynul i z koncepce reformy veřejných rozpočtů, v jejímž rámci byly přijaty významné parametrické změny v systému nemocenského pojištění od 1. 1. 2004. Jednalo se zejména o prodloužení rozhodného období, z něhož se vypočítávají dávky, ze 3 na 12 kalendářních měsíců, o snížení procentní sazby pro výpočet nemocenského v prvních třech dnech trvání pracovní neschopnosti z 50 % na 25 % a o redukci příjmů na 90 % do první redukční hranice v období prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování člena rodiny.

Nová právní úprava v oblasti nemocenského pojištění je velmi potřebná. Současný systém je nevyhovující. Příjmová solidarita je příliš vysoká a systém nemá dostatečné vnitřní ani vnější mechanismy, které by bránily jeho zneužívání. Přes neustále se zlepšující zdravotní stav obyvatel ČR průměrná délka nemoci podle statistik stoupá a k 31. 12. 2004 činila 34,8 dne (v roce 2003 30,5 dne, v roce 1993 23,2 dne). Současný systém je velmi nákladný a není motivující pro zaměstnance ani zaměstnavatele. Problémy souvisí s organizací a financováním zdravotnictví, s problémy trhu práce a se současným systémem sociálních dávek, na jehož změně MPSV také pracuje. Nový zákon o nemocenském pojištění je jedním z opatření, která mají sociální systém komplexně změnit tak, aby lidi motivoval k práci.

Hlavními principy nové právní úpravy jsou:
● jednotnost systému - bude jednotný pro všechny pojištěné osoby – zaměstnance, příslušníky ozbrojených sborů i pro OSVČ,
● zvýšení spravedlnosti - do výše nemocenského se více promítne výše příjmu,
● účinnější prostředky proti zneužívání - bude lépe upraveno posuzování a uznávání pracovní neschopnosti, budou zavedeny vysoké pokuty za neplnění povinností a bude možno i odejmout oprávnění k uznávání pracovní neschopnosti,
● systém se navrhuje jako finančně neutrální.- neměl by zatěžovat státní rozpočet. Tedy – vybere se tolik, kolik se vyplatí na nemocenských dávkách a kolik činí správní výdaje potřebné k provádění nemocenského pojištění.

Základní změny:
Náhrada mzdy – namísto nemocenského bude během prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti poskytovat náhradu mzdy zaměstnavatel. Tu bude dostávat zaměstnanec pouze za pracovní dny a v procentní výši tak, aby v průměru odpovídala dosavadnímu příjmu z nemocenského. První tři pracovní dny nemoci by měla činit 30 % z denního průměrného výdělku (v současnosti je to 25 % za první tři kalendářní dny), od čtvrtého dne do konce druhého týdne pracovní neschopnosti pak 69 % za pracovní dny (dnes je to 69 %). Náhrada mzdy nebude zdaněna a ani z ní nebude placeno pojistné. Zaměstnavatel bude moci zaměstnanci zvýšit náhradu mzdy i nad rámec zákonného minima. Pro zaměstnavatele zaměstnávající zdravotně postižené by mělo platit speciální řešení – polovina výdajů spojených s úhradou náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti jim bude hrazena ze státního rozpočtu. Důvodem navrhované změny je snaha zamezit zneužívání systému jak ze strany zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a zainteresovat zaměstnavatele více na systému nemocenského pojištění a na vývoji pracovní neschopnosti s tím, aby pro své zaměstnance systematicky vytvářeli zdravé pracovní podmínky. Tato praxe je běžná ve většině států Evropské unie.

Pojistné – část pojistného, kterou na nemocenské pojištění odvádí za zaměstnance zaměstnavatel, bude snížena ze současných 3,3 % na 1,4 %, což odpovídá očekávaným výdajům zaměstnavatelů na poskytování náhrady mzdy. Zaměstnavatelé s méně než 26 zaměstnanci budou mít navíc možnost dobrovolně se pojistit. V praxi by to znamenalo, že budou odvádět vyšší pojistné za zaměstnance - 3,3 %. a část vyplacené náhrady mzdy jim bude refundovat Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Pojištění by přitom nebylo založeno na principu zisku, a proto bude levnější než komerční systém připojištění. Zároveň se stanoví maximální hranice vyměřovacího základu pro placení pojistného na sociální zabezpečení (i pro zdravotní pojištění) v kalendářním roce – v roce 2007 ve výši šedesátinásobku průměrné mzdy (odpovídá pětinásobku měsíčně), v roce 2008 ve výši 48násobku (odpovídá čtýřnásobku měsíčně) a od roku 2009 ve výši 36násobku (odpovídá trojnásobku měsíčně) průměrné mzdy.

Nemocenské – bude náležet od 15. kalendářního dne nemoci, a to za kalendářní dny. Zůstane zachován systém redukčních pásem pro zápočet výdělku, z něhož se bude nemocenské počítat, s tím, že příjem se bude započítáván z 90 % do částky odpovídající průměrné mzdě v národním hospodářství, z 60 % v pásmu mezi 1 – 1,5násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství. Z redukovaného denního vyměřovacího základu se denní nemocenské stanoví ve výši 69 %.

Ostatní dávky nemocenského pojištění – peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství - budou náležet už od prvního kalendářního dne vzniku nároku na tyto dávky z nemocenského pojištění. Pokud jde o výpočet peněžité pomoci v mateřství, bude zvýšen počet redukčních pásem na tři: příjem bude započítáván plně do částky odpovídající průměrné mzdě v národním hospodářství, z 60 % v pásmu mezi 1-1,5násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství a 1,5-3násobkem této mzdy.

Nový zákon zároveň zruší zvýhodnění při souběžných pracovních poměrech. Nemocenské bude výlučně provádět nositel pojištění (ČSSZ) a nikoli organizace.

Léčebný režim – bude přesněji definován a budou zpřísněny sankce za jeho porušování práceneschopným. Za jeho závažné porušení může pacient dostat pokutu až do výše 20 000 Kč a zároveň mu může být nemocenské kráceno nebo i odejmuto. Zákon přesněji definuje povinnosti zdravotnických zařízení a zvyšuje sankce za jejich porušování. Pokud ošetřující lékař na pokyn lékaře správy sociálního zabezpečení neukončí opakovaně neodůvodněnou pracovní neschopnost či potřebu ošetřování člena rodiny, může mu být stanoven zákaz rozhodovat v těchto věcech.

Nový zákon o nemocenském pojištění zajistí větší spravedlnost v rozdělování nemocenských dávek. Výši nemocenského nastavuje tak, aby se nevyplatilo zůstávat nedůvodně doma na dávkách. Přestože je systém nadále založen na solidaritě mezi zdravými a nemocnými a lidmi s vyššími a nižšími příjmy, posiluje se vazba mezi zaplaceným pojistným a výší dávek. Nová právní úprava je součástí komplexních změn v oblasti sociálního pojištění, sociálních dávek a trhu práce. Smyslem těchto změn je především motivace lidí k práci.

Zdroj: MPSV ČR