V České republice není stále běžné, že by někdo vlastnil nemovitosti v zahraničí. Je to spíše doména několika bohatých lidí. Každý si ihned představí různá letní sídla v jižní Evropě od Toskánska až po Řecko.

Ale problematika vlastnictví zahraničních nemovitostí není úplně vzdálena realitě, jak se na první pohled může zdát. K takové nemovitosti lze totiž přijít různými způsoby. Jedním z těch méně veselých, ale celkem obvyklých je např. dědění (až 580 000 úmrtí a dědických řízení V Evropě ročně zahrnuje přeshraniční prvek), přičemž podle odhadů hovoříme o majetku až 130 mld. eur.

I když tedy většina z nás nikdy nebude dům nebo pozemek v jiném členském státě vlastnit, v různých podobách se s institutem vlastnictví nemovitostí setkáváme celkem běžně.

Mezinárodní právo soukromé

Právní status nemovitostí, tzn., jakému právu podléhají, vychází po staletí z mezinárodního práva soukromého. V ČR platí speciální zákon , který celkem lakonicky konstatuje, že nemovitosti podléhají právu státu, v němž se nacházejí. Nejde si tak třeba domluvit, že dům ve Francii bude podléhat českému právu. A do tohoto stavu nehodlá EU alespoň v nejbližší době zasahovat. V dalších oblastech tomu je ale naopak.

Katastry nemovitostí

Neexistuje snad člověk, který by alespoň jednou v životě nehledal informace v katastru nemovitostí. Co když ale budete podobné informace potřebovat z jiného členského státu EU. Mají řekněme na Maltě vůbec katastr? Je v Nizozemsku katastr přístupný on-line? A jak je to s poplatky?

Odpovědi na tyto otázky se zatím opravdu liší striktně stát od státu. Různé úrovně přístupnosti a uživatelského pohodlí se zatím nepodařilo sjednotit. Nejspolehlivějším zdrojem tak zůstávají oddělené národní katastry . Český katastr pak v porovnání vychází jako jeden z nejpropracovanějších a zároveň nejotevřenějších (bez poplatku) v Evropě.

EU sice pracuje na vytvoření celoevropského katastru (EULIS – Evropská pozemková informační služba ), který by sjednocoval informace ze všech národních katastrů. Zatím se však plně účastní pouze šest zemí (dalších jedenáct je v různých fázích připojování se) takže z tohoto hlediska má evropský katastr před sebou ještě dlouhou cestu, aby uživatelům dokázal poskytnout rychlé a ucelené informace o nemovitostech, jejich majitelích, příslušných úřadech a způsobech registrace po celé Evropě.

EU zajímají hlavně daně

Nebude překvapením, že téma, které EU trápí nejvíce, jsou peníze - tedy daň darovací, dědická a z převodu nemovitosti. V několika rozsudcích Soudní dvůr EU v nedávné minulosti rozhodl, že jsou v podstatě nepřípustné jakékoliv rozdíly mezi rezidentem a nerezidentem v řízení o těchto daních. Existuje též doporučení Komise o zamezení dvojího zdanění dědictví.

Jak však sami vidíte, v oblasti nemovitostí nelze nyní od EU čekat mnoho. Opatření jsou zatím okrajová nebo neúčinná. I onomu dvojímu zdanění se nedaří často zabránit. Po zprovoznění celoevropského katastru se, doufejme, zlepší alespoň informovanost.

Mgr. Petr Leyer,
Transparency International

Tento článek vzniknul v rámci informační kampaně Zastoupení Evropské komise v ČR o právech občanů EU pořádané společností Naviga4, s. r. o.
Praktické informací k tématu naleznete na stránkách Vaše Evropa.
Hlavním cílem kampaně je zvýšit povědomí o právech občanů EU, a to jak mezi odbornou, tak mezi širokou veřejností. Příbuzným projektem je populární soutěž pro širokou veřejnost „Občane EU, znáš svá práva? Pouč ostatní“.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz