Pokud by nebyl přenos vzdělání a kvalifikace umožněn vůbec, znemožňovalo by to vystudovaným specialistům nalézt v zahraničí zaměstnání v oboru. Český architekt by pak i přes dokončené inženýrské vzdělání na ČVUT nemohl svou profesi provádět jinde než právě v Čechách. Stejně tak zubař, doktor, veterinář a řada dalších odborných profesí. EU se proto snaží pravidla pro vzájemné uznávání vzdělávání a odborné kvalifikace co nejvíce zjednodušit a sjednotit je pro všechny členské státy.

Vzdělání versus kvalifikace

Obecně se v právních předpisech setkáváme s dvěma různými fenomény. Jedná se o uznávání odborných kvalifikací (též profesní uznávání) a uznávání dosaženého vzdělání (též akademické uznávání).

• Uznávání odborných kvalifikací spočívá ve zhodnocení znalostí a dovedností konkrétní osoby, které jsou nutné pro výkon určité profese nebo činnosti. Náležitá kvalifikace může být deklarována specifickým dokladem o dosaženém vzdělání nebo praxi, ale někdy též méně formálním potvrzením o výkonu dané činnosti v předcházejícím období.
• Uznávání dosaženého vzdělání (tj. diplomů, studijních programů) slouží především pro účely přijetí na navazující studium na jiné škole nebo pro připuštění výjimky z povinnosti znovu absolvovat část (nebo celý) studijní program.

Ani v jednom případě neexistuje v EU ucelený systém, jak jednotlivé profese či vyšší odbornosti přenášet, což je rozhodně téma k zamyšlení.

Uznání odborné kvalifikace občana jiné země EU se v ČR řídí zákonem o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie. V opačném případě, kdy Čech chce pracovat v jiné zemi EU, se postupuje podle zákona daného státu, do kterého míří. Evropská unie vyvinula určité aktivity ve směru větší pružnosti a jednotnosti systému, jejichž úspěch však prozatím není zcela hmatatelný. Mezi nejslibnější kroky patří schválení tzv. Evropského rámce kvalifikací, který by měl pro začátek zavádět převodník, který umožňuje kvalifikacím porozumět i v kontextu jiného vzdělávacího systému. Kvalifikace jsou v jeho podání rozčleněny do slovně popsaných úrovní (pásem), které shrnují dosažené znalosti, dovednosti a kompetence příslušné osoby. Prozatím se však jedná o pouhý koncept bez reálných konsekvencí.

Srovnávání kvality vzdělání

Lepší situace nepanuje ani v případě uznávání dosaženého vzdělání. V případě vycestování učence se uznávání jeho diplomu opět řídí příslušnou národní legislativou. Určitým pokrokem v tomto směru představuje zavádění dvoustupňového terciárního vzdělávání napříč evropskými zeměmi. K lepší propustnosti přispívají také evropské výměnné programy typu Erasmus. V případě hodnocení vysokoškolských diplomů představuje ožehavou otázku především kvalita vystudované školy. Není třeba zastírat, že bakalářský diplom z některé ze soukromých vysokých škol v Praze nemusí nutně zajistit odbornost nutnou pro studium navazujícího magisterského oboru na univerzitě v Oxfordu. Ač se v obou případech jedná o bakalářský titul řekněme v oboru ekonomie, rozhodně nemá stejnou váhu. Tento problém ovšem nelze jednoduše řešit, a tak nezbývá než k jednotlivým případům přistupovat individuálně. Výhledově by se řešením mohlo stát opatření typu Evropského rámce kvalifikací s důrazem na prokázání kvality vzdělání. To je ovšem prozatím hudba budoucnosti.

Budoucnost evropské integrace spočívá do značné míry v mobilitě její intelektuální elity a dalších kvalifikovaných osob. Odbourávání překážek v této oblasti je proto významným příspěvkem vyplývajícím z práv občanů EU.

Mgr. Petr Leyer,
Transparency International

Tento článek vzniknul v rámci informační kampaně Zastoupení Evropské komise v ČR o právech občanů EU pořádané společností Naviga4, s. r. o.
Praktické informací k tématu naleznete na stránkách Vaše Evropa
Hlavním cílem kampaně je zvýšit povědomí o právech občanů EU, a to jak mezi odbornou, tak mezi širokou veřejností. Příbuzným projektem je populární soutěž pro širokou veřejnost „Občane EU, znáš svá práva? Pouč ostatní“.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz