Nová právní úprava úpadkového práva – insolvenční soud
Dne 1.1.2008 má nabýt účinnosti zák.č. 182/2006 Sb. , v platném znění, ( dále jen insolvenční zákon), který má mimo jiné za cíl zrychlit úpadkové řízení, nabídnout subjektům řízení více způsobů řešení úpadku dlužníka a posílit roli věřitelů. Není tedy od věci se krátce zaměřit i na insolvenční soud, změny, ke kterým dojde oproti součastné právní úpravě obsažené v zák. č. 328/1991, v platném znění,o konkursu a vyrovnání.
Ust. § 9 insolvenčního zákona řadí insolvenční soud mezi procesní subjekty insolvenčního řízení, kde vystupuje v pozici orgánu, jenž má oprávnění vydávat rozhodnutí a též průběžně vykonávat dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů.
Z rozhodovací pravomoci soudu můžeme jmenovat např. rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, rozhodnutí o rozvrhu apod. Dále insolvenční soud rozhoduje o procesních otázkách, především otázkách vedení řízení, jako je např. ustanovení insolvenčního správce, rozhodnutí o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení apod.
Specifická forma rozhodování se týká rozhodování o incidenčních sporech, tj. např. o sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, o sporech o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení, o sporech o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, o sporech na základě odpůrčí žaloby, o sporech o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem.
Z dozorových pravomocí soudu můžeme jmenovat např. dozor nad insolvenčním správcem, nad věřiteli, respektive věřitelskými orgány, dání souhlasu se zpeněžením majetkové podstaty apod..
Výše jsem se zmínil o posílení role věřitelů na úkor dalších procesních subjektů insolvenčního řízení. Z mého pohledu nejvýznamnější oslabení role insolvenčního soudu na úkor věřitelů představuje vliv věřitelů na volbu insolvenčního správce. V souladu s ust. § 25 insolvenčního zákona je zachováno ustanovení insolvenčního správce insolvenčním soudem ze seznamu insolvenčních správců, do rukou věřitelů se však dostává možnost takto ustanoveného správce odvolat a ustanovit si insolvenčího správce, splňujícího veškeré zákonné požadavky, dle své libosti. Odpadá tak pozice insolvenčního soudu jako výlučného ustanovujícího orgánu a dá se říci, že správce jmenovaný věřiteli bude vždy výlučně zastupovat zájmy věřitelů. Výše uvedené představuje ust. § 29 insolvenčního zákona.
Další změnou, jež nám nová právní úprava insolvenčního zákona přináší, je tendence zrychlit insolvenční řízení, a to především na základě přísných, respektive velice krátkých, lhůt. Příkladmo možno uvést povinnost insolvenčního soudu oznámit zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, a to ve lhůtě 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Tato vyhláška se musí doručit účastníkům ( § 101 insolvenčního zákona). Dále jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny další povinnosti soudu, a to informovat příslušné orgány ( finanční úřad, úřad práce, celní úřad, okresní správu sociálního zabezpečení…apod..). Dále jsou soudu uloženy tyto povinnosti: v zákonem předvídaných případech má insolvenční soud povinnost nařídit předběžné opatření, ustanovit předběžného správce, rozhodnout o moratoriu atd.
Dále má insolvenční soud povinnost ve lhůtě sedmi dnů od podání insolvenčního návrhu rozhodnout o odmítnutí návrhu ( §128 insolvenčního zákona), a to v případě, že návrh neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný či neurčitý. Případně má insolvenční soud povinnost stanovit navrhovateli k takto vadnému úkonu lhůtu k doplnění návrhu, a to ve lhůtě, která nesmí být delší než sedm dnů.
Další lhůta je desetidenní a je stanovena k povinnosti soudu učinit veškeré úkony směřující k rozhodnutí ve věci ( § 134 insolvenčního zákona) s tím, že je soud limitován dalšími lhůtami k rozhodnutí o úpadku.
Již z výše uvedeného je patrno, že insolvenční soud je na základě nové právní úpravy silně omezen krátkými lhůtami a celou škálou povinností. Samozřejmě až samotná aplikace nové právní úpravy v praxi ukáže, zda takto nastavený trend „zrychlení“ nepovede spíše k zahlcení administrativy soudu a zda bude možné splnit všechny zákonem stanovené lhůty. Pokud má být cíl nové právní úpravy splněn, je třeba posílit administrativní aparát soudců, který je dle mého názoru dosud nedostatečný.
Závěrem bych rád uvedl, že tento článek se nemohl zabývat veškerými otázkami nové právní úpravy ovlivňující postavení insolvenčního soudu, má sloužit pouze k nastínění trendu, jež nám nová právní úprava přináší z pohledu procesního subjektu jakým je insolvenční soud.
Mgr. Václav Jindra
advokátní koncipient
Advokátní kancelář Mgr. Tomáše Mužíka
Pařížská 22
110 00 Praha 1
tel: +420224811846
fax: +420224811595
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz