Jednou z hlavních nevýhod dříve platného stavu byla skutečnost, že mediace neměla vliv na běh promlčecích a prekluzivních lhůt, respektive její zahájení tyto lhůty nestavělo, což často nedávalo stranám sporu dostatečnou motivaci pro její využití. Tato skutečnost byla řešena i na úrovni Evropské unie a to konkrétně ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, která ve svém čl. 8 ukládá členským státům povinnosti zajistit, aby stranám, jež si ve snaze o urovnání sporu zvolí mediaci, nebránilo v pozdějším zahájení soudních či rozhodčích řízení ve stejné věci uplynutí promlčecí nebo prekluzivní doby během mediačního řízení. Možnost spojit s průběhem mediace účinek spočívající ve stavení promlčecí a prekluzivní lhůty však nutně předpokládala, že mediační řízení bude alespoň ve svých podstatných rysech formalizováno a stanoveny jeho základní pravidla, aby bylo možné mimo jiné přesně určit dobu jeho zahájení a skončení. Přijetím zákona o mediaci tedy Česká republika splnila rovněž závazky z uvedené směrnice a novelizací příslušných ustanovení občanského a obchodního zákoníku spojila se zahájením mediačního řízení stavení promlčecí resp. prekluzivní lhůty.

Samotný zákon o mediaci je spíše stručnější normou upravující mediaci a její průběh pouze rámcově a v minimální nezbytné míře, což ostatně odpovídá i charakteru samotné mediace, která by oproti soudnímu řízení měla být spíše řízením neformálním. Zákon tak kromě definice základních pojmů jako je mediace a osoba mediátora vymezuje okamžik zahájení a ukončení mediace, náležitosti smlouvy o provedení mediace a mediační dohody, jakož i další související záležitosti. Zmínit lze zejména následující instituty a souvislosti.

Za mediátora se ve smyslu zákona považuje osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů a je následně povinna používat označení „zapsaný mediátor“, případně „zapsaná mediátorka“. Na straně druhé, toto označení mohou užívat pouze osoby zapsané v seznamu mediátorů, což nevylučuje možnost výkonu mediace osobám, které v seznamu mediátorů zapsáni nebudou, například na základě živnostenského oprávnění. Taková mediace však nebude považována za mediaci ve smyslu zákona o mediaci se všemi s tím spojenými důsledky (např. absence shora uvedeného stavení běhu promlčecí a prekluzivní lhůty). Zákon stanoví rovněž podmínky pro zápis do seznamu mediátorů, zejména povinnost složení zkoušky mediátora a vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu. Právnické vzdělání jako podmínka pro zápis do seznamu mediátorů není v daném případě vyžadováno, neboť je obecně argumentováno, že schopným mediátorem může být i dobrý psycholog resp. každý, kdo má talent přivést znepřátelené strany ke kompromisnímu řešení jejich sporu. Na straně druhé, v případě mediace jde v každém případě i o určení oprávněnosti těch kterých nároků každé ze stran a o potřebu jejich sdělení zúčastněným stranám, včetně doložení potřebné právní argumentace a případných pozitivních či negativních právních důsledků pro zúčastněné. Tedy i nutná účast osoby znalé práva by jistě měla své opodstatnění. Dohled nad mediátory je svěřen Ministerstvu spravedlnosti s výjimkou mediátorů, kteří jsou současně i advokáty, ti zůstávají pod dohledem České advokátní komory i ve věcech mediace.

Zahájení mediace je spojeno s uzavřením smlouvy o provedení mediace, u které zákon stanoví podstatné obsahové náležitosti, zákon rovněž vymezuje okamžik skončení mediace, v ideálním případě například uzavřením mediační dohody. Z uvedeného je rovněž zřejmé, že smlouvou o provedení mediace se rozumí smlouva mezi stranami konfliktu a nejméně jedním mediátorem o provedení mediace, mediační dohodou je naproti tomu dohoda stran konfliktu uzavřená v rámci mediace a upravující mezi nimi práva a povinnosti, v obou případech v předepsané písemné podobě. Byť je mediace v zásadě brána jako dobrovolná, došlo přijetím zákona rovněž k novelizaci občanského soudního řádu a k zavedení oprávnění předsedy senátu nařídit účastníkům řízení první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin a za tím účelem přerušit řízení.

Z hlediska konečné podoby uvedeného zákona se jako jedna z nejdiskutovanějších v průběhu jeho schvalování ukázala otázka vykonatelnosti mediačních dohod a to v tom smyslu, kdo všechno by měl být oprávněn udělit mediační dohodě podobu exekučního titulu, resp. zda by takovou osobou měl být i mediátor advokát. Cílem zákona jistě je, aby výsledek mediačního procesu byl za určitých okolností i vykonatelný a byl tedy exekučním titulem. Jednou z možností je využití smírčího řízení dle občanského soudního řádu a schválení dohody soudem jako smíru s účinky pravomocného rozsudku, další možností je přenesení mediační dohody do formy notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k jeho přímé vykonatelnosti. Možnost, aby k uzavření mediační dohody s přímou vykonatelností byl oprávněn i mediátor advokát, byla nakonec odmítnuta, byť tato varianta byla v rámci legislativního procesu doporučována i ústavněprávním výborem a z hlediska stran sporu se jevila jako velmi praktická.

Závěrem si lze jen přát do budoucna vyšší využívání řešení sporů cestou mediace a s tím související snížení soudní agendy v České republice, nově účinný zákon o mediaci k tomu poskytuje přinejmenším dobré předpoklady.

Mgr. Ing. Jan Krofta,
Managing Partner, advokát

Abbot Legal, advokátní kancelář, s.r.o.

V Kolkovně 921/3
110 00 Praha 1

Tel.: +420 255 775 066
Fax:  +420 255 711 660
e-mail: abbotlegal@abbotlegal.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz