12. 7. 2017
ID: 106116upozornění pro uživatele
Nová úprava náhrady škody v oblasti hospodářské soutěže
Na začátku června tohoto roku schválila Poslanecká sněmovna ve 3. čtení návrh zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže (dále jen „návrh zákona“).[1] O tomto návrhu bude nyní rozhodovat Senát. Třebaže se jedná o právní normu nacházející se teprve ve fázi legislativního procesu, zdá se být již nyní pravděpodobné, že návrh zákona bude zákonodárci (v určité podobě) schválen. Jedná se totiž o transpozici směrnice č. 2014/104/EU, jejíž lhůta pro implementaci již vypršela,[2] a proto by další otálení s provedením této směrnice jen zvyšovalo riziko sankce pro Českou republiku.
 |
Zpřístupnění důkazních prostředků
Častou překážkou pro soukromoprávní vymáhání soutěžního práva je skutečnost, že soukromým subjektům chybějí potřebné důkazní prostředky, kterými by mohly prokázat, že došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže a že jim v důsledku tohoto porušení vznikla škoda. Návrh zákona proto zavádí nový druh řízení o zpřístupnění důkazního prostředku, který by měl důkazní situaci poškozených zlepšit.
V rámci řízení o zpřístupnění důkazních prostředků bude poškozený oprávněn požadovat, aby soud uložil určité osobě povinnost zpřístupnit poškozenému písemnosti nebo jiné důkazní prostředky, které má tato osoba pod svou kontrolou.[3] Řízení se zahajuje na návrh[4] a aplikuje se na něj přiměřeně občanský soudní řád (nestanoví-li návrh zákona jinak).[5] Jako ochranu před případným zneužitím tohoto procesního institutu návrh zákona zároveň zavádí povinnost navrhovatele složit jistotu ve výši 100 000,- Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by mohla vzniknout zpřístupněním důkazních prostředků.[6]
Dá se předpokládat, že nejčastěji budou potřebné důkazní prostředky obsaženy ve spisech orgánů ochrany hospodářské soutěže (např. ÚOHS nebo Evropské komise).[7] Návrh zákona proto obecně umožňuje zpřístupnění dokumentů i z těchto spisů, nicméně ukládá soudu (resp. předsedovi senátu) povinnost zohlednit, zda by v určitých případech jejich zpřístupnění nebránilo účinnému veřejnoprávnímu vymáhání právních předpisů o hospodářské soutěži (tzv. public enforcement).[8] Vůbec pak nebude možné zpřístupnit některé dokumenty získané v rámci tzv. programu shovívavosti[9] (leniency program).[10] Takové omezení se nám jeví jako smysluplné, neboť bez něj by soutěžitelům zapojeným do programu shovívavosti hrozilo, že informace a dokumenty, které poskytnou v rámci programu shovívavosti, budou následně použity proti nim v řízení o náhradě škody. To by nepochybně značně snížilo ochotu soutěžitelů jakékoli informace v rámci programu shovívavosti poskytnout, čímž by byla oslabena efektivita veřejnoprávního vymáhání soutěžního práva, jakož také možnost poškozených se vůbec o existenci porušení hospodářské soutěže dozvědět.[11]
Další silný nástroj přináší návrh zákona pouze ve vztahu ke kartelům. Návrh zákona totiž zavádí vyvratitelnou právní domněnku, že v důsledku omezení hospodářské soutěže ve formě kartelu (tzn. horizontálními dohodami nebo jednáním ve shodě) vzniká škoda.[12] V důsledku této vyvratitelné domněnky dojde ve sporech o náhradu škody k přenosu důkazního břemene z poškozeného (žalobce) na škůdce (žalovaného). Bude tedy na žalovaném členovi kartelu, aby prokázal, že příslušným omezením hospodářské soutěže nevznikla škoda.
Návrh zákona dále stanoví, že dojde-li k omezení hospodářské soutěže společným jednáním více škůdců (což bývá pro kartelové dohody typické), nahradí tito škůdci škodu společně a nerozdílně, přičemž soud nemůže rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku.[13]
Reklama
Návrh zákona dále výslovně stanoví, že škoda způsobená porušením pravidel hospodářské soutěže se nahrazuje v plné výši, přičemž náhradu škody nebude soud moci snížit ani v případech zvláštního zřetele hodných.[14] Procesní postavení poškozených je též posíleno tím, že návrh zákona umožňuje přiznat náhradu škody i v případě, že její výši nelze přesně určit (vyčíslit). V takovém případě její výši určí soud podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu.[15]
Určitou limitaci výše škody nicméně návrh zákona stanoví ve vztahu k soutěžitelům zapojeným do programu shovívavosti (návrh zákona je označuje jako „spolupracující škůdce“). Takoví soutěžitelé jsou povinni nahradit škodu pouze svým přímým nebo nepřímým odběratelům nebo dodavatelům.[16] To je významné zejména s ohledem na to, že škůdce (žalovaný) může ve sporu o náhradu škody namítat, že poškozený (žalobce) přenesl navýšení ceny (způsobené protisoutěžním jednáním) zcela nebo částečně na své odběratele nebo dodavatele,[17] a tudíž poškozenému (žalobci) škoda nevznikla.
Vybrané procesní otázky sporů o náhradu škody
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona je transpozice příslušné směrnice provedena formou tzv. minimální harmonizace. To ovšem není zcela přesné, neboť směrnice č. 2014/104/EU se vztahuje pouze na porušení unijního soutěžního práva,[18] zatímco návrh zákona se má vztahovat obecně na všechny (tedy také vnitrostátní) případy porušení soutěžního práva. Oproti směrnici je tak značně rozšířen okruh subjektů, které mohou být pasivně legitimovány v řízeních o náhradu škody způsobené omezením hospodářské soutěže. Pokud jde o aktivní legitimaci, mají ji mít všichni poškození[19] (tzn. aktivně legitimováni by měli být nejen soutěžitelé, ale také spotřebitelé).[20]
Stejně jako v případě řízení o zpřístupnění důkazních prostředků se také na řízení o náhradě škody způsobené omezením hospodářské soutěže bude aplikovat občanský soudní řád (nestanoví-li návrh zákona jinak).[21] Jednou z odchylek od občanského soudního řádu obsažených v návrhu zákona je, že v prvním stupni mají být k řízení o náhradě škody způsobené omezením hospodářské soutěže příslušné krajské soudy. V odborné literatuře se dokonce objevovaly názory, že by k rozhodování těchto sporů měl být příslušný specializovaný soud (popř. specializované senáty),[22] nicméně pozměňovací návrh, který měl zavést výlučnou věcnou příslušnost Krajského soudu v Brně, nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen.
Zvláštní úprava promlčení
V neposlední řadě je třeba zmínit, že promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody podle návrhu zákona by měla být prodloužena na 5 let.[23] Tato lhůta je v návrhu zákona nastavena jako lhůta subjektivní, tj. počne běžet ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o škodě, o osobě povinné k její náhradě a o omezování hospodářské soutěže, nebo se o těchto skutečnostech dozvědět měla a mohla, nejdříve však ode dne, kdy došlo k ukončení omezování hospodářské soutěže.[24]
Závěr
Procesní postavení poškozených, kterým vznikla škoda v důsledku omezení hospodářské soutěže, bude pravděpodobně (nejen) v českém právním řádu výrazně posíleno. Návrh zákona lze tedy vnímat jako příležitost k efektivnějšímu vymáhání náhrady škody způsobené porušením zákonných pravidel na ochranu hospodářské soutěže. Zároveň však lze očekávat, že v aplikační praxi vyvstane v souvislosti s návrhem zákona řada problematických otázek (týkajících se např. rozsahu, v jakém mají být zpřístupněny důkazní prostředky ze spisů orgánů ochrany hospodářské soutěže, nebo posouzení situací, kdy již nelze výši škody přesně určit a má ji tedy posoudit soud).
JUDr. Jan Ožana,
advokát
Mgr. Jakub Adámek,
advokátní koncipient
ŘANDA HAVEL LEGAL advokátní kancelář s.r.o.
Truhlářská 13-15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 537 500 – 501
Fax: +420 222 537 510
e-mail: office.prague@randalegal.com
____________________________
[1] Sněmovní tisk 991 (text návrhu zákona je dostupný na www, k dispozici >>> zde).
[2] K tomu srov. článek 21 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU.
[3] K tomu srov. § 10 návrhu zákona.
[4] K tomu srov. § 10 odst. 1 návrhu zákona.
[5] K tomu srov. § 34 odst. 1 návrhu zákona.
[6] K tomu srov. § 12 odst. 1 návrhu zákona.
[7] K tomu srov. NEJEZCHLEB, Kamil. Soukromoprávní vymáhání škody způsobené protisoutěžním jednání - určení výše škody a role soft law. Časopis pro právní vědu a praxi, 2015, roč. 23, č. 3, s. 271-281. ISSN 1210-9126.
[8] K tomu srov. § 16 návrhu zákona.
[9] Program shovívavosti (leniency program) je zjednodušeně řečeno označením pro postup, kdy člen kartelu poskytne orgánu ochrany hospodářské soutěže informace o existenci kartelu a jeho činnosti výměnou za to, že je mu následně snížena nebo úplně odpuštěna pokuta za členství v kartelu.
[10] K tomu srov. § 15 návrhu zákona.
[11] K tomu srov. NEJEZCHLEB, Kamil. Soukromoprávní vymáhání škody způsobené protisoutěžním jednání - určení výše škody a role soft law. Časopis pro právní vědu a praxi, 2015, roč. 23, č. 3, s. 271-281. ISSN 1210-9126.
[12] K tomu srov. § 3 návrhu zákona.
[13] K tomu srov. § 5 návrhu zákona.
[14] K tomu srov. § 4 odst. 1 návrhu zákona.
[15] K tomu srov. § 4 odst. 4 návrhu zákona.
[16] K tomu srov. § 6 odst. 2 návrhu zákona.
[17] K tomu srov. § 29 návrhu zákona.
[18] PIPKOVÁ, Petra Joanna. Směrnice o náhradách kartelových škod a její implementace do českého právního řádu – vybrané otázky. Obchodněprávní revue, 2015, č. 7-8.
[19] PIPKOVÁ, Petra Joanna. Směrnice o náhradách kartelových škod a její implementace do českého právního řádu – vybrané otázky. Obchodněprávní revue, 2015, č. 7-8.
[20] Srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona.
[21] K tomu srov. § 34 odst. 2 návrhu zákona.
[22] K tomu srov. např. PIPKOVÁ, Petra Joanna. Směrnice o náhradách kartelových škod a její implementace do českého právního řádu – vybrané otázky. Obchodněprávní revue, 2015, č. 7-8.
[23] K tomu srov. § 9 návrhu zákona.
[24] K tomu srov. § 9 návrhu zákona.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
