Tato oblast práva se věnuje přestupkům fyzických osob a správním deliktům právnických osob a podnikajících fyzických osob, tj. protiprávnímu jednání, jehož společenská nebezpečnost nedosahuje úrovně trestného činu. Jednou z hlavních překážek efektivity správního trestání byly četné změny přestupkového zákona z roku 1990 a rostoucí počet zvláštních zákonů vymezujících skutkové podstaty a dílčí procedurální pravidla. Velké potíže působila také odloučená a neúplná úprava řízení o správních deliktech, která byla aplikačně značně nepohodlná a náročná. To vše v konečném důsledku, spolu se skutečností, že přestupky a správní delikty mohly být projednávány i úředními osobami bez právního vzdělání, značně limitovalo schopnost příslušných orgánů některá protiprávní jednání opravdu účinně postihovat.

Od 1. července 2017 nabydou účinnosti zákony, které podstatným způsobem změní zejména oblast řízení o přestupcích. Hlavní myšlenkou, která se prolíná jak zákonem č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „přestupkový zákon“ nebo „PZ 2016“), tak i navazujícím zákonem č. 251/2016 Sb. , o některých přestupcích, je kodifikace. Sice je pouze částečná, nicméně stále jde o první novodobou kodifikaci procesu správního práva trestního, která zahrnuje jak přestupky, tak i správní delikty. S tím souvisí i celkové přiblížení systému správního trestání systematice trestního práva.

Nový přestupkový zákon upravuje jak řízení o přestupcích fyzických osob, tak i řízení o přestupcích právnických osob a podnikajících fyzických osob (dříve označovaných jako správní delikty). Skutkové podstaty některých přestupků, obsažené v dosavadním zákoně o přestupcích z roku 1990, byly zčásti vyčleněny do zvláštního zákona o některých přestupcích a zčásti budou (tzv. změnovým zákonem[1]) přesunuty do jednotlivých zákonů upravujících příslušnou oblast veřejné správy. Obdobně jsou již ve zvláštních zákonech systematicky začleněny také skutkové podstaty přestupků právnických osob a podnikajících fyzických osob, u nichž by se mělo upustit od formálního označení „správní delikty“1. Nový přestupkový zákon je tudíž, na rozdíl od svého předchůdce, ryze procesním předpisem. Přestože jde o poměrně ucelenou normu, v řízení o přestupcích se i nadále podpůrně uplatní správní řád.

Zachována zůstává i formální oddělenost správních disciplinárních deliktů (kárných provinění), pořádkových deliktů (např. porušení procesní povinnosti trestané pořádkovou pokutou) a platebních deliktů (např. neuhrazení daně). Tyto tzv. hraniční (nepravé) správní delikty jsou nadále upravovány ve zvláštních zákonech a PZ 2016 se na ně nebude vztahovat[2].

Přechod na novou právní úpravu

Bezprostředně po účinnosti PZ 2016 budou patrně nejčastěji řešeny otázky související s přechodem na novou právní úpravu u neukončených řízení a neprojednaných přestupků (správních deliktů). Situaci trochu komplikuje fakt, že tzv. změnový zákon, jímž měly být novelizovány jednotlivé zvláštní zákony obsahující skutkové podstaty přestupků a správních deliktů, nebyl ještě v polovině března 2017 schválen Parlamentem1. Přitom se předpokládá, že převážně nabude účinnosti také 1. července 2017.

Řízení o přestupku nebo správním deliktu, která nebyla pravomocně ukončena před účinností PZ 2016, se dokončí podle dosavadních předpisů. Pokud je to však pro pachatele výhodnější, pak se odpovědnost za přestupek a správní delikt spáchaný před 1. červencem 2017 posoudí a druh a výměra sankce se určí již podle PZ 2016.

Od 1. července 2017 nelze použít ustanovení o lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek (správní delikt), pro jeho projednání a pro uložení pokuty za něj, která jsou obsažena v jednotlivých zvláštních zákonech. Odpovědnost za přestupek či správní delikt spáchaný před tímto datem se ovšem nemůže promlčet před uplynutím těchto lhůt.

Některé z novinek

Novinkou v  odpovědnosti za přestupek je institut nepřímého pachatele (tzv. „živého nástroje“)[3] a v případech určených zákonem také trestnost účastenství fyzické osoby na přestupku či jeho trestném pokusu (organizátorství, návod, pomoc)[4]. Odpovědným za přestupek se v určitých případech může stát i zákonný zástupce nebo opatrovník fyzické osoby. Změnou je i úprava skutkových a právních omylů, které se uplatňují obdobně jako v trestním právu.

Nový zákon bude zakotvovat i odpovědnost právnických osob za přestupek, k níž v zásadě přistupuje obdobně jako zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Právnickou osobu bude možné postihnout i za přestupek spáchaný před jejím vznikem, anebo v případech, kdy soud rozhodl o její neplatnosti, nebo jednala-li dotyčná fyzická osoba za právnickou osobu na základě neplatného nebo neúčinného titulu. Odpovědnost právnické osoby za spáchaný přestupek přechází vždy i na její právní nástupce.[5] Správní orgán však může za podmínek stanovených zákonem zakázat zrušení, zánik nebo přeměnu právnické osoby obviněné z přestupku. Na právní nástupce přechází i povinnost uhradit uloženou pokutu, pokud v době zániku právnické osoby ještě nezaniklo právo ji vymáhat.

Podnikající fyzická osoba nese odpovědnost i za jednání svých zaměstnanců a některých dalších fyzických osob v souvislosti s jejím podnikáním. Její odpovědnost za spáchané přestupky přechází po její smrti na osobu, která pokračuje v jejím podnikání.

Právnická osoba a podnikající fyzická osoba odpovídá za přestupek bez ohledu na to, zda jej zavinila, má však možnost se odpovědnosti zprostit.

Přestupkový zákon z roku 1990 zná jen dva případy okolností vylučující protiprávnost jednání, které se jeví jako přestupek (nutnou obranu a krajní nouzi). Nově jsou doplněny o svolení poškozeného, oprávněné použití zbraně a o přípustné riziko.[6]

Také délka a běh promlčecí doby se do jisté míry mění a především sjednocuje pro všechny přestupky projednávané podle PZ 2016. Přestupkový zákon z roku 1990 stanovil obecnou lhůtu jednoho roku od spáchání přestupku, která mohla být prodloužena na dvojnásobek. Nový zákon rozlišuje promlčecí dobu jednoho roku nebo 3 let (dle nejvyšší sazby pokuty), přičemž ji lze prodloužit až na 3, resp. 5 let. Po jejím uplynutí již není možné přestupek projednat.

Pojem „sankce“ je nahrazen označením „správní tresty“. Dosavadní kontroverzní sankci zákazu pobytu vystřídal trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Správní orgán bude také oprávněn uložit podezřelému či obviněnému, aby složil záruku (peněžitou či nepeněžitou), kterou zajistí splnění povinností, jež mu mohou být uloženy během řízení nebo v rozhodnutí o přestupku (např. pokuta, povinnost splnit nároky poškozeného). Nově je upravena možnost (podmíněného) upuštění od potrestání. Ochranná opatření zůstávají zachována bez zásadních změn, jen namísto zabrání věci, které pachatel zmařil, je možné zabrat náhradní hodnotu věci (obdobně u trestu propadnutí věci).

Dalším novým institutem, který je v převzat z trestního řádu, je narovnání[7]. I zde se jedná o tzv. odklon, tedy způsob vyřešení přestupku bez vyslovení viny a s tím spojených negativních následků (záznam v evidenci přestupků). Narovnání lze využít pouze v řízení, kterého se účastní poškozený,[8] jelikož má podobu dohody mezi ním a obviněným. Správní orgán ověří splnění zákonných podmínek,[9] vyslechne strany narovnání a dohodu rozhodnutím schválí. Právní mocí tohoto rozhodnutí vzniká překážka věci pravomocně rozhodnuté.

Dosavadní blokové řízení bude nahrazeno řízením příkazním. Příkaz může být (se souhlasem obviněného) vydán i na místě. Příkazem nelze uložit trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku, potrestat mladistvého (vyjma uložení pokuty) nebo osobu s omezenou svéprávností ani rozhodnout o nárocích poškozeného. Příkazem vydaným na místě lze uložit jen pokutu v omezené výši, napomenutí a také peněžitou záruku za splnění povinnosti. Proti nepravomocnému příkazu lze podat odpor, čímž se příkaz ruší a pokračuje přestupkové řízení. Podpisem příkazového bloku na pokutu či záruku obviněným se příkaz vydaný na místě stává pravomocným, je však možné požádat o jeho přezkum.  

Optimistický závěr

Výše popsané změny znamenají poměrně významný kvalitativní posun v proceduře projednávání přestupků. Nový procesní předpis se razantně hlásí k základním principům trestního práva a k zásadám správního trestání vyjádřeným v rozhodnutích tuzemských i mezinárodních soudů.  Doufejme, že toto komplexní přepracování norem správního trestání přinese do budoucna tolik žádoucí účinné prosazování veřejné moci především tam, kde má sloužit k ochraně práv a oprávněných zájmů občanů.




Iveta Vildová



Hana Erbsová


Ambruz & Dark Deloitte Legal s.r.o., advokátní kancelář

Karolinská 654/2
186 00  Praha 8

Tel.:    +420 246 042 100
Fax:    +420 246 042 030
e-mail:    legalcz@deloittece.com


Zdroje:
1) Hendrych Dušan a kol., Správní právo. Obecná část, 9. vydání; ISBN 978-80-7400-624-1, nakladatelství C.H.Beck, 2016
2) Mates Pavel: Nad některými oblastmi nového zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Bulletin advokacie č. 12/2016, str. 25
3) Mates Pavel: K některým procesním ustanovením zákona o odpovědnosti za přestupky, Práce a mzda č. 3/2017, str. 77

___________________________________
[1] V době přípravy tohoto textu byl tento zákon projednáván Poslaneckou sněmovnou jako sněmovní tisk č. 929
[2] Viz důvodová zpráva k PZ 2016 dostupná na www.psp.cz
[3] § 13 odst. 2 a 3 a § 20 odst. 5 PZ 2016
[4] § 13 odst. 4 PZ 2016
[5] Dle důvodové zprávy k § 33 PZ 2016 se i v případě přeměny formou rozdělení odštěpením, kdy původní společnost nezaniká, vedle ní stávají odpovědnými za přestupek i nástupnické společnosti. Odpovědnost naopak nepřechází na společníka, na nějž bylo převedeno jmění společnosti (správní orgán však můře tomuto následku zabránit zákazem přeměny).
[6] § 26, § 27 a § 28 PZ 2016
[7] § 87 PZ 2016
[8] § 70 PZ 2016
[9] Takové vyřízení věci nesmí být v rozporu s veřejným zájmem a je dostačující vzhledem k okolnostem, obviněný věrohodně prohlásil, že předmětný skutek spáchal, uhradil škodu nebo vydal bezdůvodné obohacení poškozenému a složil na účet správního orgánu příspěvek na veřejně prospěšné účely (srov. § 87 PZ 2016).


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz