Novela zákona o platebním styku přináší vyšší regulaci služby DCC
Novela zákona o platebním styku, která nabyla účinnosti dne 1. července 2022, přináší vyjma technických změn, které jsou reakcí zákonodárce na problémy dosavadní aplikační praxe1, také významné zvýšení regulace služby tzv. dynamické směny měn (DCC). Ty spočívají především v zavedení veřejnoprávní sankce za porušení podmínek poskytování této služby a vzniku nových licenčních kategorií pro jejich poskytovatele.
Dne 27. května 2022 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 129/2022 Sb. , kterým se mění zákon č. 370/2017 Sb. , o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPS“), a další související zákony. Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou tato novela přináší, je zavedení daleko výraznější regulace poskytování služby dynamické směny měn, než kterou stanovovala předchozí právní úprava zákona o platebním styku.
Dynamická směna měn (Dynamic Currency Conversion – DCC) je označení procesu, při kterém se výše částky transakce provedené platební kartou přepočítává na měnu země, ve které byla platební karta vydána. Tuto konverzi na měnu, ve které je veden bankovní účet majitele platební karty, provádí v případě použití služby DCC provozovatel daného platebního terminálu (popř. bankomatu), zatímco při odmítnutí služby DCC provádí tuto konverzi vydavatel dané platební karty. S nabídkou služby dynamické směny měn se spotřebitelé často setkávají při provedení jakékoli platební transakce svojí platební kartou v zahraničí. Může se jednat jak o výběr peněz z bankomatu, tak i o běžnou platbu platební kartou prostřednictvím platebního terminálu. Platební terminál plátci zpravidla nabídne okamžitou konverzi prováděné transakce, tedy že předmětná transakce nebude plátci účtována v měně cizího státu (např. v eurech), ale v měně, ve které je veden bankovní účet plátce (např. v českých korunách). Často však kurz, který provozovatel služby dynamické směny měn nabízí, je pro plátce méně výhodný než kurz, kterým by konverzi provedl vydavatel jeho platební karty. Důvodem tohoto rozdílu je skutečnost, že provozovatelé platebních terminálů při určení směnného kurzu služby DCC připočítávají k velkoobchodnímu mezibankovnímu kurzu vlastní přirážku, někdy až ve výši téměř dvou desítek procent.2 Nadto si provozovatelé platebních terminálů často účtují ještě samostatný poplatek za provedení dynamické směny měn. Obhájci služby DCC často argumentují tím, že plátci mají díky dynamické směně měn lepší přehled o svých výdajích, neboť lépe porozumí cenám ve své domácí měně než v měně cizí. Kritici DCC naopak tvrdí, že plátci dané službě nerozumí a z důvodu nevýhodných směnných kurzů a dalších poplatků za provedení služby DCC je při použití DCC plátcům ve většině případů účtováno více, než kdyby platili v zahraniční měně.3
Služba dynamické směny měn se proto stále častěji stává předmětem právní regulace, jejímž cílem je zajištění vyšší ochrany plátců při využívání služby DCC spočívající především v dostatečné informovanosti o výši přirážky k mezibankovnímu kurzu a o přesné výši dalších poplatků za provedení této služby. Na evropské úrovni je v tomto ohledu nejvýznamnějším právním předpisem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1230 o přeshraničních platbách v Unii. Článek 4 odst. 1 tohoto nařízení stanovuje informační povinnost pro subjekty poskytující služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje spočívající v povinnosti oznámit plátci ještě před iniciací platební transakce celkové poplatky za konverzi měny jako procentní přirážku k posledním dostupným referenčním směnným kurzům eura zveřejněným Evropskou centrální bankou (ECB). Zmíněné nařízení dále stanovuje povinnost subjektu poskytujícího služby konverze měny uvést před iniciací platební transakce částku, která má být vyplacena příjemci platby v měně použité příjemcem, a rovněž částku, která má být zaplacena plátcem v měně bankovního účtu plátce.4 V neposlední řadě nařízení stanovuje povinnost pro tyto subjekty informovat plátce před iniciací platební transakce o možnosti platby v měně používané příjemcem a následné konverzi měny poskytovatelem platebních služeb plátce (tj. bez využití služby dynamické směny měn).5
Novela zákona o platebním styku přichází s významným zvýšením míry regulace poskytování služby dynamické směny měn v České republice. V souladu s evropskými předpisy zakotvuje v § 254a odst. 1 ZPS povinnost subjektu, který nabízí služby dynamické směny měn, informovat před zahájením platební transakce plátce o úplatě a směnném kurzu, který má být při dynamické směně měn použit. Jinak mu nenáleží úplata ani rozdíl mezi zaplacenou částkou a částkou, kterou by plátce zaplatil při použití posledního dostupného referenčního směnného kurzu Evropské centrální banky. V§ 254a odst. 2 ZPS se dále nová právní úprava ohledně konkrétního způsobu informování o úplatě přímo odkazuje na výše zmíněné nařízení EU o přeshraničních platbách v Unii.
Ještě významnější změnou je pak zavedení zcela nové licenční kategorie poskytovatele dynamické směny měn. Podle předchozí právní úpravy bylo totiž možné poskytovat služby dynamické směny měn prostřednictvím bankomatu bez jakéhokoli speciálního povolení, nejčastěji pouze na základě živnostenského oprávnění pro živnost volnou k provozování bankomatu se službou dynamické směny měn.6 Nově je nutné, aby takovému subjektu bylo uděleno Českou národní bankou povolení k činnosti poskytovatele dynamické směny měn. Toto povolení bude vydáno na základě elektronické žádosti pouze takovému subjektu, který má sídlo i skutečné sídlo v České republice nebo sídlo i skutečné sídlo v členském státě, ve kterém skutečně podniká, a pobočku v České republice, a který je důvěryhodný.7 Tato povinnost se ovšem nebude vztahovat na subjekty disponující oprávněním poskytovat platební služby podle § 5 zákona o platebním styku. Tyto osoby budou moci i nadále poskytovat služby dynamické směny měn z titulu svého oprávnění poskytovat platební služby a budou tak vyňaty z povinnosti podat žádost o udělení povolení k činnosti poskytovatele služby dynamické směny měn.8
Na osoby, které byly ke dni nabytí účinnosti novely zákona o platebním styku oprávněny poskytovat službu směny měn, která je před zahájením platební transakce nabízena plátci prostřednictvím bankomatu, se vztahuje přechodné ustanovení č. 8, které je opravňuje po dobu 60 dní ode dne účinnosti novely zákona o platebním styku provozovat služby dynamické směny měn na základě jejich dosavadního oprávnění. V případě, že v průběhu této lhůty podají žádost o udělení povolení k činnosti poskytovatele služby dynamické směny měn, mohou na základě svého dosavadního oprávnění provozovat službu DCC až do pravomocného skončení řízení o této žádosti. Zároveň Česká národní banka povede nově seznam poskytovatelů služby dynamické směny měn, do kterého se zapisují všechny subjekty, kterým bylo uděleno povolení k provozování služby dynamické směny měn.9 Zápis do tohoto seznamu má konstitutivní charakter tj. okamžikem zápisu nabývá rozhodnutí o vyhovění žádosti právní moci.10 Poskytovatelé služby dynamické směny měn mají dále povinnost uplatňovat systém vyřizování stížností a reklamací uživatelů11, uchovávat dokumenty a záznamy obdobným způsobem jako platební instituce12 a poskytovat České národní bance informace o místě, rozsahu a objemu poskytnutých služeb13. V případě nesplnění výše zmíněných povinností se poskytoval služby dynamické směny měn na základě § 233a odst. 1 ZPS dopustí přestupku, za který mu může být uložena pokuta ve výši až 5 000 000 korun.
Vzhledem k mnoha výše zmíněným problematickým aspektům služby dynamické směny měn je naprosto logické, že je dán legitimní zájem na ochraně plátců provádějících platební transakce v zahraničí, a proto je tato služba zatížena poměrně širokou informační povinností subjektů nabízejících službu DCC. Ze stejných důvodů lze kladně hodnotit i novelu zákona o platebním styku, jejímž cílem je zavedení daleko vyššího stupně kontroly vykonávané Českou národní bankou nad poskytovateli této služby, ať již prostřednictvím povinnosti získat speciální povolení k provozování služby DCC, tak i pravomocí České národní banky udělit pokutu za nedodržování podmínek provozování této služby.14
Petr Pokorný
Weinhold Legal, v.o.s. advokátní kancelář
Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
e-mail: wl@weinholdlegal.com
1 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 370/2017 Sb. , o platebním styku ze dne 4. 5. 2020
2 K dispozici >>> zde.
3 K dispozici >>> zde.
4 článek 4 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1230 o přeshraničních platbách v Unii
5 článek 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1230 o přeshraničních platbách v Unii
6 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 370/2017 Sb. , o platebním styku ze dne 4. 5. 2020, k bodu 113 a k bodu 8 přechodných ustanovení
7 § 254d odst. 1 zákona o platebním styku
8 § 254b zákona o platebním styku
9 § 249 odst. 1 písm. h, zákona o platebním styku
10 § 254e odst. 2 zákona o platebním styku
11 § 254h odst. 1 zákona o platebním styku
12 § 254h odst. 2 zákona o platebním styku
13 § 254h odst. 3 zákona o platebním styku
14 § 233a odst. 2 a § 236 odst. 1 písm. d, zákona o platebním styku
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
