O svátcích nenakoupíme?
Málokterý sněmovní tisk dostává v současné době tolik (zasloužené?) pozornosti a mediálního prostoru jako číslo 275[1], pod kterým se skrývá návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Je to samozřejmě dáno hlavně tím, že se jedná o předpis, který je způsobilý velkou měrou zasáhnout do života občanů a jako takový je oblíbeným politickým tématem. Byl projednáván ve velice podobné textaci již před několika lety, ale kvůli tehdejším předčasným volbám jej poslanci nestihli schválit a musel být proto nyní předložen znovu, úplně první pokusy s něčím podobným přijít se pak ze strany odborů objevovaly již v roce 2005.
Častým argumentem příznivců omezování prodejní doby je, že něco podobného již úspěšně funguje i v Německu, Rakousku či Polsku, přičemž někde je zákaz prodeje rozšířen i na prodej v neděli, tedy je přísnější než navrhovaná česká úprava.
Poslanci pravicových stran i vládního hnutí ANO to naopak považují z větší části za nepřiměřený zásah do autonomie obchodníků a i samotných zaměstnanců, pro které je často možnost si během svátků přivydělat velice vítanou. Proti jsou dle průzkumů[2] i spotřebitelé a provozovatelé obchodů.
Samotné znění zákona by bylo v případě schválení v současné podobě velmi jednoduché, o těchto sedmi stanovených svátcích a ostatních svátcích dle zákona o státních svátcích[3] by se zakázal prodej úplně:
- 1. leden - Nový rok,
- Velikonoční pondělí,
- 8. květen – Den vítězství,
- 28. září – Den české státnosti,
- 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu,
- 25. prosinec – 1. svátek vánoční a
- 26. prosinec – 2. svátek vánoční.
V čem mnozí spatřují problém, je pak následující odstavec, kde předloha zákona popisuje, že výše uvedené omezení se nevztahuje na všechny prodejny a vyjmenovává výjimky – čerpací stanice, lékárny, prodejny na letištích/autobusových/železničních stanicích apod. Nejvíce emocí však vyvolává hned písmeno a) v tomto výčtu a tou výjimka pro provozovny o rozměrech prodejní plochy pod 200 m2.
V důvodové zprávě zákonné předlohy přitom není nijak podrobněji vysvětleno, proč by měly být dotčeny zrovna obchody nad touto konkrétní velikostí a nejednou se objevily hlasy o tom, jak je opatření diskriminační, neoprávněně zvýhodňující například malé večerky, případně plány velkých obchodů na obcházení zákona formou pořádání farmářských trhů či menších kiosků. K tomuto obcházení přímo v zákoně existuje jistá motivace – formou pokuty, která za porušení zákazu prodeje činí až 1 milion Kč, v případě opakovaného deliktu až do výše 5 milionů Kč.
Nesmíme zanedbat ani ekonomickou rovinu celé záležitosti, Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR[4]) už dříve vyčíslil, že se tržby propadnou asi o 700 milionů za každý den, kdy budou obchody uzavřené. Důvodová zpráva se sice snaží tato čísla bagatelizovat tím, že se stejně přibližně identické nákupy uskuteční v menších obchodech a navíc vzrostou příjmy z turismu a volnočasových aktivit.
Další projednávání bude probíhat 15. dubna 2016[5] a jsem upřímně velmi zvědav, zda bude v současné podobě schválen, či zda dojde k jeho pozměnění zejména v oblasti dobrovolnosti zapojení či omezení velikosti podlahové plochy, které nebylo v současné podobě návrhu dostatečně odůvodněno a vyvolává mnohé emoce.
Jan Metelka,
student Právnické fakulty UK
----------------------------------
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Např. průzkum Incoma GFK, Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Zákon č. 245/2000 Sb. , o státních svátcích
[4] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[5] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz