Obchodní zákoník definuje obchodní tajemství tak, že jej tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.

Pojmové znaky obchodního tajemství jsou proto následující:

- musí  se jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, „skutečnostmi obchodní povahy je třeba rozumět např. seznamy zákazníků, nákupní prameny, seznam zástupců, bilance, obchodní plány, vzorky, vzorkové kolekce, cenové kalkulace, obrat jednotlivých prodejen, náklad časopisu; skutečnostmi výrobní povahy jsou nepatentované vynálezy, knihy receptů, modely, výsledky pokusů, zvláštní výrobní metody apod.“

- musí mít alespoň potenciální (materiální či nemateriální) hodnotu. Vyzrazení obchodního tajemství proto musí mít alespoň potencionální negativní dopad na hospodářský výsledek podnikatele, jemuž náleží.

- nesmí být v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné. To znamená, že skutečnosti tvořící obchodní tajemství nesmí být zveřejněny například ve veřejně přístupném registru, mohou být však dostupné kupř. v odborných kruzích.

- mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje. Podnikatel tedy musí učinit taková opatření (ať již smluvní, materiální  či organizační), z nich je zřejmé, že usiluje o utajení skutečností tvořících obchodní tajemství a tímto je chrání před neoprávněným sdělením, zpřístupněním nebo využitím jinou osobou.

Aby se určitá skutečnost mohla stát obchodním tajemstvím, musí naplňovat všechny zákonné znaky shora uvedené. Jakmile se tak stane, poskytuje obchodní zákoník podnikateli ochranu proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství, a to zejména v rámci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání.

Obchodní tajemství je zákonem chráněno od samého počátku svého vzniku.  Jakmile určitá skutečnost přestane zákonné znaky obchodního tajemství kumulativně naplňovat, přestává být obchodním tajemstvím a není nadále jako obchodní tajemství ze zákona chráněna.

Z výše uvedeného tedy plyne následující shrnutí. Odpověď na otázku, jestli určitá skutečnost (např. informace obsažená v listině) tvoří obchodní tajemství podnikatele, záleží na tom, zda naplňuje všechny zákonné znaky obchodního tajemství. Ačkoliv si to někteří podnikatelé stále neuvědomují, ke kladnému závěru proto nepostačuje pouze, pokud předmětnou informaci či údaj ve smlouvě výslovně za obchodní tajemství označí, resp. když k jejich nevyzrazení smluvně zaváží druhou smluvní stranu povinností mlčenlivosti.