Obecné principy komunitárního práva jsou nalézány v rámci judiciální činnosti ESD a jsou obsaženy v jeho judikatuře. ESD ve své judikatuře [1]  dovozuje závaznost obecných principů komunitárního práva pro členské státy, pokud jednají v oblastech náležejících do výlučné působnosti Unie nebo do sdílené působnosti, jestliže zde Unie odpovídající pravomoci vykonává. Obecné principy je třeba dodržovat i při přijímání opatření, jimiž je zajišťována aplikace komunitárního práva.

Reklama

Microsoft Copilot pro Office365 prakticky (online - živé vysílání) - 2.12.2024

2.12.2024 13:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Metodou vytváření Unie je postupná integrace členských států. Charakter legislativních postupů Unie  však  umožňuje  spíše  skokové  změny, které  jsou výsledkem  akumulovaných  přírůstků a korekcí, produkovaných judikaturou ESD, která je v tomto smyslu korekčním a evolučním nástrojem evropské integrace. Právě nalézání, odvolávání se a používání obecných právních principů, umožňuje ESD, provádět evoluční vývoj komunitárního práva, při reflektování stavu a vývoje ekonomických, sociálních a politických podmínek Unie. Principy, založenými  na převládající integrační metodě vytváření Unie, jsou princip jednoty a soudržnosti a princip nadřazenosti  a efektivity působení komunitárního práva.

Výše uvedené rysy, charakteristické pro komunitární právo, vysvětlují vyšší míru aktivismu ESD, spočívající v soudním vytváření komunitárního práva. Prostředkem rozvoje komunitárního práva je právě vytváření a užívání obecných principů. Funkce obecných právních principů se však nevyčerpávají jejich použitím, jako nástroje judiciálního rozvoje komunitárního práva. Obecné principy ztělesňující a chránící konstitutivní hodnoty Unie, kterými jsou svoboda, demokracie, zachování   právního   státu,   dodržování   lidských   práv  a  základních   svobod  a  mírové  soužití a solidarita mezi národy, vyjadřují konstitucionální standardy, vytvářející základy komunitárního právního řádu. V této své dimenzi, jsou obecné právní principy ESD užívány též jako měřítko legality komunitárních právních aktů. 

Povaha, obsah a zaměření obecných principů, jakož i způsob působení komunitárního práva, jsou  zejména určeny strukturou hospodářských cílů a na nich založených komunitárních politik. Podle často opakovaného názoru ESD, není splnění hospodářských cílů Unie myslitelné, bez zaručení plné  účinnosti a efektivity  komunitárního práva. Také  šíře a různorodost  komunitárních  cílů vede k posilování významu obecných principů, zajišťujících systémovou soudržnost právního řádu na těchto cílech založeného.

Nejvýraznějším příkladem vzájemné determinace obecných právních principů a hospodářské soustavy Unie, jsou principy jednotné a přednostní aplikace komunitárního práva v členských zemích Unie.

Převážná část obecných principů, vymezujících konstitucionální strukturu právního řádu Unie, původně nebyla a mnohé dosud nejsou kodifikovány Zakladatelskými smlouvami, ale jsou nalézány v rámci  judiciální  činnosti  ESD.  K tomuto  účelu  ESD  využívá  induktivní  metodu,  vycházející z komplexní analýzy Zakladatelských smluv, prováděné v rámci jednotlivých řízení, upravených v oddílu 4 Smlouvy o ES (dále jen SES). Tímto způsobem, byly odvozeny zejména strukturální principy nadřazenosti a přímého účinku komunitárního práva, které podle vlastních slov ESD „tvoří esenciální charakteristiku komunitárního právního řádu“[3].

Vztah mezi zakladatelskými smlouvami a obecnými principy je obousměrný a dynamický. Zakladatelské smlouvy jsou na jedné straně zdrojem pro indukci obecných principů, ale z druhé strany jsou jimi též zpětně ovlivňovány, a to jak prostřednictvím interpretace ustanovení Zakladatelských smluv, tak  legislativního procesu jejich změn. Tímto způsobem byly dodatečně kodifikovány např. principy subsidiarity a proporcionality nebo princip ochrany základních práv.

Vedle uvedeného induktivního odvození obecných principů ze Zakladatelských smluv a vlastní koncepce, funkce a povahy nadstátního autonomního právního řádu Unie, je zdrojem normativních vzorů, používaným  ESD k vytváření obecných právních principů, též obecné mezinárodní právo   a zejména zásady společné právním řádům členských států Unie.

Uvedené normativní vzory, přitom nejsou sami o sobě pramenem komunitárního práva, ale pouze zdrojem induktivní normotvorby obecných principů komunitárního práva, nebo jinak řečeno, materiálním pramenem, užívaným ESD při nalézání práva ESD, ve smyslu čl. 220 SES.

ESD  přitom volí, na základě  vhodných  normativních vzorů, taková  řešení, která nejlépe vyhovují  s ohledem na cíle Zakladatelských smluv[4], potřeby Společenství a zvláštní strukturu a povahu komunitárního právního řádu[5].

Na rozdíl od mezinárodního práva, kde sice právní principy jsou formálním pramenem práva, nicméně okrajového významu  a vnitrostátních právních řádů členských států, kde principy nejsou formálním pramenem práva vůbec, jsou obecné principy komunitárního práva jeho integrální součástí a regulérním formálně právním pramenem.

Vyšší míra využívání právních principů ESD tkví mimo jiné v tom, že umožňují mnohem lépe přizpůsobit argumentaci soudního rozhodnutí konkrétním podmínkám případu, než normy obsažené  ve formálních, psaných pramenech práva. Principy umožňují, též snadněji interpretovat podle účelu a smyslu předmětné masy práva a využívat ekonomickou argumentaci. Odůvodnění soudního rozhodnutí prostřednictvím poměřování, několika vzájemně protichůdných principů, je též méně verifikovatelné a reprodukovatelné, než v případě vzájemně nutně konzistentních norem, vyžadujících poněkud exaktnější odůvodnění rozsudků s využitím argumentů deontické logiky. Principy též nikdy nepůsobí bezpodmínečně, což usnadňuje formulaci a použití výjimek.

Uvedený rozdíl mezi aplikací norem a uplatněním principů, je možno demonstrovat na negativním příkladu prolomení principu res iudicata ve vnitrostátních právních řádech členských států, pokud je dodatečně zjištěna vada konečného rozsudku, vzhledem ke komunitárním právu. Princip efektivity, popř. ochrana subjektivních práv jednotlivce, plynoucích z komunitárního práva, jsou pro ESD zřejmě jediným argumentem, proč by princip res iudicata neměl jednotlivcům bránit dovolávat se svých komunitárních práv. K poměřování s obecným principem právní jistoty pak  v argumentační rovině ESD přistupuje nedůsledně nebo vůbec. ESD v daném případě nehodnotí význam obou protichůdných principů, ani poměr škody a přínosu, vyplývající z upřednostnění principu efektivity vůči principu právní jistoty. Navíc opomíjí, jindy hojně užívaný, obecný princip proporcionality, který právě umožňuje hodnocení nezbytnosti použití daného prostředku, ve vztahu k dosažení daného cíle. V uvedeném případě lze daného cíle dosáhnout i použitím, pro  integritu vnitrostátních právních řádů členských zemí, méně destruktivních prostředků, jako žaloby na porušení povinnosti členského státu podle čl. 226 až 228 SES a  mimosmluvní odpovědnosti členského státu za porušení komunitárního práva vůči dotčenému jednotlivci. V případě aplikace právních norem není možné některou z nich, jinak splňující subsumpční podmínky, jednoduše opomenout, či upozadit, pouze proto, že argumentačně nepodporuje závěry přijímaného právního rozhodnutí. Účelem uvedeného příkladu však rozhodně není zpochybňovat jinak nesporný význam obecných právních principů v komunitárním právním řádu, ale jen poukázat na možná zneužití jejich vlastností.

Komunitární právní řád je ESD chápán jako autonomní právní řád, nezávislý na právu mezinárodním i vnitrostátním, a který je jím také interpretován podle samostatné systematiky a teleologie. Obecné právní principy jsou však transformačními můstky, propojujícími  komunitární právní řád s mezinárodním a vnitrostátními právními řády, za účelem využití normativních vzorů, obsažených v jejich pramenech, aniž by byla narušena autonomie komunitárního právního řádu.

ESD, ve své judikatuře, užívá principy hojně a ve značné významové a kontextové variabilitě[6], avšak pouze principy, kterým byl přiznán Zakladatelskými smlouvami, nebo konstantní judikaturou ESD konstitutivní statut, tvoří soustavu obecných principů komunitárního práva. Jejich původu, vycházejícímu ze základů, účelu, cílů, struktury a jednotlivých ustanovení Zakladatelských smluv, odpovídá ekvivalentní statut obecných principů s ostatními ustanoveními primárního práva Unie. Statut konstitutivních principů, odvozený z doktríny právního státu plně náleží zejména principům ochrany základních práv, rovnosti a nediskriminace, proporcionality a právní jistoty. Tyto konstitutivní principy omezují orgány Unie ve výkonu pravomocí, založených Zakladatelskými smlouvami. Důsledkem postavení obecných právních principů na úrovni norem primárního práva je, jejich aplikační přednost, v případě konfliktu s normami sekundárního práva Unie[7].

Obecné právní principy jsou přitom závazné nikoliv pouze pro komunitární instituce, ale též pro státní orgány členských států, pokud jsou povinny aplikovat komunitární právo[8]. Uplatnění obecných principů na vnitrostátní opatření, bylo dále rozšířeno, postupnou transformací principu nadřazenosti a efektivity, na specifický závazek vnitrostátních soudů, poskytnout plnou a efektivní ochranu komunitárním právům, pokud to bude nutné, i za pomocí nových specifických opatření, kterými jsou náhrada škody, nebo mimořádný přezkum, či obnova, již konečného vnitrostátního rozsudku.

Vývoj v oblasti formulace či uznávání principů není jednosměrný, což je možno doložit, na jedné straně, na původně „obyčejných“ principech, které byly postupně uznávány za obecné principy komunitárního práva, jako např. u principu předběžné opatrnosti nebo postihu  za zneužití komunitárního práva a na druhé straně, u principů, které byly uznávány za obecné ale tento statut postupně   ztratily,   jako  např. u   principu   preference   Společenství  nebo  principu   hospodářské  a sociální soudržnosti.

Poslední otázkou, u které by se autor tohoto příspěvku chtěl zastavit, je existence hierarchie obecných principů komunitárního práva. Generální advokát Lenz, v jednom ze svých stanovisek[9], shledal měřítko fundamentálnosti daného principu, v jeho vztahu k základním cílům a hodnotám Společenství, které primární právo naplňuje a chrání. V souladu s tím jse autor tohoto příspěvku pokusil o vymezení dvou přístupů, které se však ve svých výsledcích částečně doplňují.. Prvním strukturačním faktorem je hodnotový obsah a druhým, původ obecných právních principů.    

Ústřední  postavení  v základech  právního  státu  zastává  soubor  základních  lidských  práv,  spolu  s mechanismy a podmínkami jejich ochrany. To platí i v rámci současného stavu kontitucionalizace právního řádu Unie, v němž ochrana základních práv jednotlivce, vytváří autonomní subsystém obecných principů, se zvláštním statutem. Judikatura ESD, ani právní nauka, však dosud zřetelně nevymezily hranice mezi specifickým principem ochrany základních lidských práv a ostatními principy. Vhledem k vzájemné provázanosti a fuzzy charakteru jejich působení,  to ani není zcela možné. Ukázkou může být princip právní jistoty, který je obecným principem axiomatického charakteru, od nějž se mj. odvíjí i zákaz retroaktivity, patřící však již plně mezi základní nástroje ochrany lidských práv.

Z hlediska hodnotového přístupu ke strukturalizaci obecných principů, je obecný princip ochrany základních práv, na stejné úrovni s ostatními obecnými principy, ztělesňujícími základní hodnoty, na nichž je Unie založena a k jejichž ochraně má sloužit komunitární právní řád.

Přesto, že z hlediska vyjádření struktury, účelů, povahy a převážně hospodářských cílů   Zakladatelských smluv, jakož i přijaté integrační metody vytváření Unie, jsou primárními strukturální principy[10], musí být základním standardem legality, v rámci komunitárního řádu, principy, ztělesňující základní hodnoty, k jejichž ochraně má daný právní řád sloužit. V případě komunitárního právního řádu jsou těmito hodnotami, v souladu s čl. 6 SEU, svoboda, demokracie, zachování právního státu, dodržování lidských práv a základních svobod, mírové soužití a solidarita mezi národy.

Druhý  strukturační  přístup je založen na existující  hierarchizaci  komunitárního  právního řádu.     V tomto smyslu je nutné považovat za primární obecné principy, odvozené přímo ze Zakladatelských smluv a sekundární pak obecné principy odvozené z ostatních zdrojů.

V rámci autorem navrženého přístupu k hierarchizaci obecných principů komunitárního práva, je  považováno za prvotní kritérium původu obecného principu, avšak uvnitř, tímto způsobem utvořených úrovní, lze obecné principy dále strukturovat uplatněním hlediska hodnotového. V tomto smyslu jsou tedy primární ty obecné principy, které jsou přímo upraveny nebo odvozeny ze Zakladatelských smluv. Za současného stavu kodifikace, patří mezi tyto primární obecné principy též princip ochrany základních práv, jež současně zastává, spolu s mechanismy a podmínkami jejich ochrany, ústřední postavení v základech právního státu. ESD jej proto vyčlenil do zvláštní kategorie autonomního subsystému obecných principů komunitárního práva. Protože je obecný princip ochrany základních práv současně standardem legality komunitárního řádu, vyjadřujícím základní hodnoty ctěné Unií, lze mu přiznat výlučné postavení nejen mezi strukturálními principy, odvozenými, případně i kodifikovanými v Zakladatelských smluvách, ale též mezi ostatními principy, ztělesňujícími základní hodnoty, na nichž je Unie založena a k jejichž ochraně má komunitární právní řád sloužit. Tímto způsobem se dostává princip ochrany základních práv až na vrchol hierarchie principů.

U některých obecných principů však není postavení v hierarchii principů pevně dané, ale mění se podle dle účelu použití. Bude-li, ku příkladu uplatněním principu rovnosti, zajišťována nediskriminace žen v zaměstnání, lze mu přiznat hierarchicky vyšší postavení (na úrovni principu ochrany základních práv), než pokud bude použit jako standard pro utváření a hodnocení vzájemných vztahů mezi ekonomickými operátory působícími na jednotném vnitřním trhu Společenství.

Michal Donné,
Právnická fakulta Masarykovy university v Brně
zaměstnán jako senior konzultant ve společnosti APOGEO

Použitá literatura
 

Judikatura:

Příspěvek vychází z rozsáhlejší autorovy práce, čerpající z 220 rozsudků Evropského soudního dvoru.