Obstojí i dnes snížená odměna pro advokáty podle § 12a advokátního tarifu?
Ministerstvo spravedlnosti se v nedávné době připravovalo navrhnout zrušení § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, která se týká snížené odměny a náhrady hotových výdajů ustanovených advokátů soudem, čímž chtělo reagovat na nevýhodné podmínky, které vůči advokátům panovali. Je potřeba říci, že k tomuto kroku ze strany ministerstva spravedlnosti prozatím bohužel nedošlo.
Pro základní pochopení, proč byla odměna advokátům snížena a proč v současnosti už toto snížení nemá své opodstatnění, je potřeba se podívat trochu do historie. V roce 1997 zachvátily Českou republiku rozsáhlé povodně, které způsobily značné škody na majetku. Jak vyplývá z důvodové zprávy k výše uvedenému návrhu, reakcí státu bylo zavedení určitých úsporných opatření vedoucích ke snížení finančního zatížení státu. Tehdy byla přijata novela advokátního tarifu č. 235/1997 Sb. , která zakotvila § 15a, v jehož důsledku byla snížena odměna obhájce ustanoveného v rámci trestního řízení o 10%. Dalších změn dozněla odměna zkraje roku 2011, kdy novelou č. 399/2010 Sb. byly zakotveny nové § 12a až § 12c na jejíchž základě došlo ke snížení odměny o 30 %, přičemž toto snížení mělo platit pouze do 31. 12. 2012. Důvodem proč k tomuto kroku došlo, kromě reakce státu na tehdejší ekonomickou krizi, byl zájem státu na snižování mandatorních výdajů a snaha o snižování státního dluhu. Je potřeba dodat, že už v té době se ozývaly hlasy upozorňující, že tato sleva by neměla nedůstojným způsobem znehodnocovat profesi advokáta.[1] Poslední změna týkající se odměny byla zavedena novelou č. 486/2012 Sb. , která ustálila snížení odměny na 20 %, přičemž tato výše platí dodnes.
Snížení odměny bylo opakovaně předmětem soudního přezkumu. V nedávné době se k této slevě na odměně vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. září 2019, který uvádí, že: „V odůvodnění k novele advokátního tarifu - jež byla následně přijata jako vyhláška č. 399/2010 Sb. a která mimo jiné zavedla plošné snížení výdajů státu na odměny ustanovených advokátů (včetně advokátů jako opatrovníků) o 20 % - se uvádí, že mandatorní výdaje státu na ustanovené advokáty neúměrně rostou, což odporuje snaze snížit veřejný dluh a dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů. Připomíná se zde také již provedené snížení novelou advokátního tarifu z roku 1997, a to jako prostředek k získání finanční podpory na odstranění důsledků povodní z téhož roku. Cílem sledovaným uvedeným zafixováním tarifní hodnoty v případě sporu, kde účastníka řízení zastupuje advokát jako opatrovník, je tedy snížit mandatorní výdaje státu spojené se zajištěním práva na právní pomoc. Vychází se implicitně z toho - jak uvádí ministerstvo ve svém vyjádření - že funkce opatrovníka je méně (finančně) náročná. Snížení státem vyplácené odměny přitom může vést ke snížení veřejného dluhu - zmíněné opatření tak je způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (přispět k vyrovnaným veřejným rozpočtům).“ Je otázkou, zda závěry výše uvedeného nálezu Ústavního soudu jsou i v dnešní době nadále obhájitelné. Autoři tohoto článku se domnívají, že nikoliv. A to na základě důvodů uvedených níže.
V posledních několika letech vidíme, že dochází k obecně ke změně cenové hladiny a k nárůstu platu zaměstnanců v tzv. nepodnikatelské sféře – k poslednímu takovému navýšení došlo na základě nařízení vlády č. 603/2020 Sb, kdy došlo k plošnému navýšení platu zaměstnanců státní správy o 1.500,- Kč. K podobným tendencím dochází i u právnických profesí jako jsou soudci a státní zástupci, proti čemuž nelze nic namítat. V tomto kontextu nelze nezmínit nedávný návrh předsedy vlády ČR týkající se zmrazení platů ústavních činitelů pro následující rok a vůči kterému se někteří soudci (např. předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Michal Mazanec) a státní zástupci oprávněně vyjádřili v tom smyslu, že takovýto postup by byl v rozporu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu.[2] Advokátní tarif ale od roku 2013 žádných úprav směřujících k jeho navýšení do roku 2021 nedoznal, na rozdíl například od notářského tarifu. Notář je odměňován na základě vyhlášky č. 196/2001 Sb. o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif). Notářský tarif na základě nedávné novely č. 341/2020 Sb. správně navýšil odměnu notáře za úkony činěné jakožto soudní komisař. K tomu je třeba dodat, že notáři na rozdíl od advokátů nemají podle notářského tarifu odměnu nikterak snižovanou. V tomto ohledu můžeme pozorovat ze strany státu nerovný přístup k jednotlivým právnickým profesem.
Stát také zcela zjevně upustil od snahy snížit veřejný dluh a mít vyrovnané rozpočty. Aktuálně přistoupil ke schodkovému hospodaření a to rozhodně ne pouze ve snaze zmírnit důsledky covidové pandemie. Z těchto skutečností vyplývá, že jeden z cílů, kterým stát odůvodňoval snížení odměny, tedy snižování mandatorních výdajů státu a dosažení vyrovnaných rozpočtů již neplatí a tento argument dnes již neobstojí.
V kontextu shora naznačeného nerovného přístupu státu k odměňování jednotlivých právnických profesí je potřeba zmínit i usnesení Ústavního soudu II. ÚS 2207/20, ze dne 24.11.2020, kde výslovně konstatoval, že: „….obecné snížení (jak lze dovodit i z tamtéž citované judikatury Evropského soudu pro lidská práva) není bez dalšího rozporné se základními právy, neboť po advokátu lze požadovat, aby některé činnosti vykonával v přiměřeném rozsahu bez nároku na odměnu nebo za odměnu sníženou; rozhodné je, aby se tak nedělo diskriminačně, na základě nevhodných (svévolných) kritérií (bod 39 nálezu). Jde ostatně o konstantní závěr Ústavního soudu, který již v minulosti mnohokrát rozhodl, že snižování nároku advokáta o 20 % podle § 12a advokátního tarifu je z ústavněprávního hlediska přípustné (srv. usnesení sp. zn. I. ÚS 2488/17 ze dne 27. 2. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1213/17 ze dne 30. 5. 2017 či usnesení sp. zn. I. ÚS 2082/15 ze dne 12. 8. 2015).“ Pokud vezmeme v úvahu vzrůstající platy zaměstnanců tzv. nepodnikatelské sféry, nárůst platu u ostatních právnických profesí jako jsou soudci a státní zástupci, vzrůstající odměnu u notářů a konfrontujeme tyto skutečnosti se závěry výše uvedeného usnesení Ústavního soudu, dospějeme k závěru, že přístup státu je v tomto ohledu vůči advokátům diskriminační.
Autoři článku by chtěli připomenout ještě jedno hledisko, ke kterému je potřeba při hodnocení 20% snížení odměny pro advokáty přihlédnout a hodnotit diskriminační charakter snížené odměny v širším kontextu. Tímto hlediskem je inflace, respektive její meziroční nárůst. Pokud se podíváme na tabulky[3] uvedené na stránkách Českého statistického úřadu, tak zjistíme, jaký byl vývoj inflace od posledního navýšení odměny za úkony podle advokátního tarifu na základě novely advokátního tarifu č. 276/2006 Sb. ze dne 31.5.2006. Už samotný inflační vývoj od roku 2006 fakticky poskytl státu k dnešnímu dni velmi výraznou slevu na právních službách (prostý součet roční inflace za období 2006-2020 je 32,7%), které v rámci ustanovování advokátů čerpá. Z tohoto důvodu další setrvání na snížené odměně není už s přihlédnutím ke změněné rozpočtové politice státu a nárůstu odměňování v jiných právních profesích udržitelné.
Na závěr by chtěli autoři článku uvést, že Ministerstvo spravedlnosti momentálně nevyvíjí reálnou snahu k tomu, aby tento nedostatek byl napraven. Z tohoto důvodu by se s touto sníženou odměnou, která se opírá o podzákonný právní předpis, měly alespoň vypořádat soudy v rámci přiznávání odměny advokátům.
Mgr. Petr Hanousek,
advokátní koncipient
JUDr. Ervín Perthen,
MBA, advokát
[1] Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 566
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
