Odměny úředníků již nejsou tajné aneb o peníze jde až v první řadě
Žijeme v informační společnosti, ve které, více než kdy jindy, platí - informace nad zlato. Ne nadarmo je právo na informace přímo právem ústavním, tedy právem té nejvyšší právní síly. Současně u nás platí, stejně jako v jiných zemích EU, že o peníze jde až v první řadě...
O co v předmětné info-kauze šlo? Občan se zeptal magistrátu města Zlína jako povinného subjektu dle z.č 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím - jaké mimořádné odměny dostal v letech 2000 až 2008 vedoucí oddělení informačních systémů. U každé odměny žádal o zdůvodnění, za co byla vedoucímu tato odměna udělena. Skeptičtější čtenář teď možná očekává, že zlínský magistrát neposkytl tazateli nic, to ovšem není pravda. Magistrát z Baťova města neposkytl „pouze“ informaci o výši těchto odměn. Podrobná informace o tom, jaké mimořádné a zvlášť významné úkoly, za něž byla předmětnému pracovníkovi přiznána odměna, tento pracovník splnil, a o tom, ve kterých měsících byla odměna vyplacena, byla žadateli řádně poskytnuta. Nota bene, že jsou poskytnutelné informace o tom, jaké pracovní úkoly plnil zaměstnanec obce a který z těchto úkolů příslušný orgán obce shledal mimořádným nebo zvlášť významným pro udělení mimořádné odměny judikoval už v roce 2001 v cause Jeřábková vs. Mohelnice Krajský soud v Ostravě. [2]
Že šlo o právně složitou „bitvu“ nasvědčuje fakt – že nejprve zlínský Magistrát a posléze i Krajský „správní“ soud v Brně zaujali jiný právní názor než posléze NSS a žádost o informaci odmítly. Podle nich, zjednodušeně řečeno, jde o soukromý majetek fyzické osoby- úředníka, který odměnu dostal. Zveřejnění konkrétní částky by podle nich znamenalo porušení zákona o ochraně osobních údajů.
Autor tohoto článku, nejen jako učitel práva na informace, ale především jako občan ČR souhlasí s názorem NSS, že právo na ochranu osobních údajů není neomezené. A poskytnutí úplných údajů o tom, jak se nakládá s veřejnými penězi , má prioritu před ochranou osobních dat úředníků a dalších osob činných ve veřejné správě. Byť se to může zdát někomu na první pohled jako nepříjemný zásah do soukromí. .
Rád bych upozornil, že žadatelem o informaci může být každý člověk i cizinec či nezletilá osoba. Rád bych též vyvrátil rozšířený mýtus , že by si kupř. občan města Písku mohl požádat o informace jen radnici v jeho městě, klidně se může zeptat i v Jihlavě či na Kladně, aniž by tam třeba v životě kdy byl. Na úplný závěr je třeba vyvrátit „pověru“, že z.č 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, je předpisem sloužícím pouze „novinářské lobby“, kdepak tohoto zákona může využít každý komu není lhostejná správa věcí veřejných v České republice.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.
odborný asistent na PF MU v Brně
--------------------------------------------------------------------------------
[1] NSS č. j. 5 As 57/2010 – 79
[2] Viz. blíže Jeřábková vs. Městská rada Mohelnice 22 Ca 248/2000 , Krajský soud v Ostravě
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
