Trestněprávní odpovědnost by přicházela v úvahu tehdy, došlo-li by u zákazníka k újmě na zdraví v souvislosti s požitím potravin, zakoupených u předmětného obchodníka. V takovém případě by mohla přicházet v úvahu trestně právní odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. Rozhodující v takovém případě je, zda došlo k újmě na zdraví a zda ten, kdo újmu na zdraví způsobil, porušil důležitou povinnost, vyplývající ze zaměstnání, povolání nebo funkce, popřípadě, zda došlo k těžké újmě na zdraví, nebo ke smrti.

Nezávisle pak působí odpovědnost občanskoprávní. Obecně platí, že se hradí skutečná škoda a ušlý zisk, v případě škody na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení společenského uplatnění. V praxi pak je pak škoda na zdraví uplatňována zejména v případech úrazů, nic nebrání ovšem jejímu uplatnění i v případech jiného poškození zdraví – vždy by pak ale muselo být individuálně posuzováno zdravotní poškození každé konkrétní osoby.

V případě, dojde-li tedy k poškození zdraví v důsledku požití závadných potravin, a poškozený chce uplatňovat svá práva vůči obchodníkovi, je třeba doložit příčinnou souvislost mezi nepříznivým zdravotním stavem a požitím konkrétních závadných potravin. Následně pak je třeba v penězích vyčíslit nárok, který chce poškozený po obchodníkovi uplatňovat – náklady spojené s léčením, ušlý výdělek, popřípadě další. V případě nedohody s obchodníkem pak poškozenému nezbývá nic jiné, než uplatňovat svůj nárok soudní cestou, je však třeba v takovém případě prokázat, jak již bylo uvedeno, výši škody, kdo za škodu odpovídá a příčinnou souvislost mezi jednáním, či nejednáním obchodníka  a zdravotními následky poškozeného, v tomto případě obchodníkova zákazníka.