Odpověď na uvedenou otázku poskytuje ustanovení § 433 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. ). Jde o právní úpravu regulující tzv. odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech.  Dle odstavce druhého tohoto ustanovení, je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak. 

Je zřejmé, že Váš lékař provozuje činnost, s níž je zpravidla spojeno odkládání věcí (např. svršků). Odložíte-li si proto danou věc na místo k tomu určené (zpravidla tímto místem bude věšák v čekárně nebo v ordinaci, popř. jiné místo lékařem určené), odpovídá Váš lékař za škodu na ní. Není-li určeno žádné místo k odkládání věcí, je možné si při zachování stejné odpovědnosti Vašeho lékaře věc odložit na místo k tomu obvyklé. Za věc odloženou se ovšem nepovažuje taková věc, kterou máte ve své bezprostřední dispozici, takže ji můžete opatrovat.

Pokud si ale při návštěvě lékaře odložíte věc na místo jiné, než je místo k tomu určené, resp. místo, kam se věci obvykle ukládají, nebude Váš lékař za případnou škodu dle výše uvedeného odpovědný. Lékař by za škodu na odložené věci neodpovídal ani v případě, že ke škodě došlo i jinak, tedy např. důsledkem působení  přírodní události  či   vady  věci. Na druhou stranu platí, že se odpovědnost lékaře poměrně omezí (popř. je zcela vyloučena) za předpokladu, že je škoda na věci  způsobena  zaviněním  poškozeného. Jako příklad je možno uvést situaci, kdy dojde ke vznícení hořlavé věci, kterou si pacient odloží v čekárně na rozpálený radiátor.

Odpovědnosti se přitom nelze zprostit ani dohodou mezi Vámi a lékařem, natož pak pouhou výstrahou vyvěšenou v ordinaci. Důležité je dále to, že právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo  zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.  Pro způsob uplatnění práva  na náhradu škody není stanovena písemná forma. Je proto možné se náhrady škody domáhat i ústně, i když to nelze s ohledem na případnou důkazní nouzi poškozenému doporučit. 

Za klenoty, peníze a jiné  cennosti odpovídá provozovatel jen do  výše 5.000,- Kč.   Uvedený limit však neplatí, byla-li škoda na věci způsobena těmi, kteří v  provozu pracují. Bez  omezení se hradí  škoda i tehdy, převezme-li provozovatel  věc  do  úschovy.

Výše uvedené se samozřejmě použije nejen na odpovědnost provozovatelů zdravotnických zařízení, ale i restaurací, jídelen, divadel, škol apod.