Pro vznik odpovědnosti za škodu z provozu dopravních prostředků je nutná kumulativní existence následujících skutečností: škoda, zákonem kvalifikovaná událost (provoz dopravního prostředku), přičemž jím nemusí být provozovatelem porušena žádná zákonná nebo smluvní povinnost, příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou, přičemž jednání se musí týkat provozu vozidla a škoda musí být způsobena vlivem zvláštní povahy tohoto provozu.

Právě vyvolání škody „zvláštní povahou tohoto provozu“ může činit obtíže a o posouzení, kdy se jedná o takovou škodu, v minulosti byla a nadále jsou vedena soudní řízení. Nejvyšší soud ČR se k této otázce opakovaně vyjadřoval a z jeho rozhodovací praxe je znát tendence k extenzivnějšímu výkladu.

Judikatura již dříve dovodila, že zvláštní povaha provozu nemusí být spojena pouze s motorovým vozidlem a na tuto teorii navázal i zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, když výslovně uvedl, že za škodu z provozu dopravních prostředků je odpovědný také provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.[2] Odpovědnost za škodu z provozu dopravních prostředků se vztahuje i na provoz lyžařských vleků,[3] výtahů[4] nebo eskalátorů.[5] Naopak na pracovní stroje, byť motorové, se zpravidla, nebudou-li vykonávat funkci dopravního prostředku, tato zvláštní odpovědnost vztahovat nebude. Jde o případ, kdy ke škodě došlo např. při manipulaci a nakládání zboží pomocí stroje sloužícího právě k nakládání.[6]

Naopak byla situace posouzena v případě, kdy byl traktor, jakožto pracovní stroj, využit k tomu, aby vyprostil jiný stroj, který při práci na poli zapadl v měkkém terénu a při tomto vyprošťování poškodil jiné, třetí vozidlo. I když se stroj v tomto případě fakticky nepřesouval, soudem byla tato situace vyhodnocena jako škoda způsobená pohybem (tahem) traktoru, který se snažil využít své motorické síly k vyproštění kombajnu, a tedy jako škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravních prostředků.[7]

Tento již dostatečně extenzivní výklad odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku byl ještě rozšířen, když je dle Nejvyššího soudu ČR vozidlo v provozu i v případě, kdy je nepojízdné, stojí a není zapnutý motor, a to za předpokladu, že se do této situace dostalo vlivem jednání řidiče a činí překážku pro ostatní účastníky provozu.[8]

Pro určení, se kterým „dopravním prostředkem“ lze tento druh objektivní odpovědnosti spojit, tak bude určující, zda provoz tohoto prostředku vzhledem ke své povaze představuje sám o sobě určité riziko, se kterým je nutné předem počítat. Jejich provozovatelé tak nesou zvýšené riziko plynoucí z jejich provozu.

S ohledem na absenci požadavku zavinění v případě této odpovědnosti není možné vyvinění. Zároveň se ale nejedná o případ absolutní odpovědnosti, takže provozovatel se povinnosti nahradit škodu zprostí v případě, že škoda nebyla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Důkazní břemeno v tomto případě však leží na provozovateli.[9] Bude se jednat zejména o případy působení přírodních sil, jako např. povodeň či blesk.

Další případ, kdy provozovatel za škodu nebude odpovídat, případně za ni nebude odpovídat v plné míře, nastane v případě, kdy ke škodě významnou měrou přispěje jednání poškozeného nebo událost na straně poškozeného nebo bude způsobena výlučně okolnostmi na straně poškozeného, přičemž ze strany poškozeného také nemusí dojít k porušení povinnosti a touto okolností může být i náhoda. Zde však ne z toho důvodu, že by se nejednalo o objektivní odpovědnost, ale že zde chybí příčinná souvislost mezi škodou a provozem na straně škůdce, když škoda byla vyvolána okolnostmi na straně poškozeného. Tak tomu bude např. v případě, kdy cyklista nebo chodec uklouzne a spadne do trajektorie dráhy jedoucího motorového vozidla.

Ze zákonné úpravy i soudní praxe je zřejmý požadavek, aby riziko zvýšeného nebezpečí plynoucího z provozu dopravních prostředků nebylo přenášeno na poškozené, kteří by v opačném případě museli složitě prokazovat porušení právní povinnosti provozovatele takového zařízení, pro kterého je právě tento provoz zároveň zdrojem příjmů.[10] Zároveň není na provozovatele dopravních prostředků přenášeno toto riziko v neúnosném měřítku, když neodpovídají za škodu v míře, v jaké byla způsobena na straně poškozeného, byť i náhodou, a provozovatel tak v případě zproštění se odpovědnosti nemusí prokazovat porušení povinnosti poškozeného.


Mgr. Simona Votřelová


Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Pardubice - Dražkovice 181
533 33  Pardubice

Velké náměstí 1
500 03  Hradec Králové

Tel.:    +420 466 310 691
Fax:    +420 466 310 691
gsm:    +420 724 794 986
e-mail:    advokati@advokatijelinek.cz   


-----------------------------------
[1] dle ust. § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
[2] tamtéž
[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 282/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 373/2008
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1559/2005
[5] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 1977, sp. zn. 20 Co 31/1977
[6] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3125/2005
[7] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 272/2013
[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2935/2013
[9] dle ust. § 2927 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
[10] Prof. JUDr. PhDr. Viktora Knappa, Dr.Sc., Dr. h.c. a kol. Občanské právo hmotné, svazek II, třetí aktualizované a doplněné vydání, Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002, str. 445


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz