Z ustanovení § 432 občanského zákoníku nazvaného Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným se dozvíme pouze to, že za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.
Abychom věděli, na které subjekty se odpovědnost za nebezpečný provoz vztahuje, je třeba si nejprve vymezit samotný pojem zvláště nebezpečného provozu. Za ten se podle judikatury (R 24/1986) považuje takový provoz, s nímž je spojena možnost zvýšeného nebezpečí vzniku závažných škod. Zdrojem zvýšeného nebezpečí mohou být i věci, které nejsou plně ovladatelné člověkem a s nimiž je spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy (např. rámová pila umístěná v neodpovídajících geologických podmínkách). Jiné rozhodnutí soudu (PR 2/1996) dále vymezuje zvláště nebezpečný provoz jako faktickou existenci zařízení vyvolávajícího vedlejší škodlivé účinky přírodní síly tímto zařízením využívané, jestliže tyto účinky nejsou v daných podmínkách plně ovladatelné a je s nimi spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání vážných škod v okolí. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným se bude tedy nejspíše vztahovat na činnosti pracující s třaskavinami, výbušninami, činnosti, u kterých je pravděpodobnost úniku jedovatých a plynných látek, činnost plynárenská, elektrárenská aj. Za škodu podle § 432 však nelze považovat každou škodu způsobenou provozem zmíněných činností, ale jen takovou škodu, která je vyvolána kvalifikovanými skutečnostmi.
Subjekty provozující zvlášť nebezpečný provoz odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto povozu. Jedná se tedy o odpovědnost objektivní, kdy provozovatel odpovídá za škodu bez ohledu na zavinění. Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se však odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Nelze tedy vyloučit ani případnou spoluodpovědnost poškozeného za vzniklou škodu.
Škoda způsobená provozem zvláště nebezpečným se může týkat jak majetku tak i zdraví poškozeného. Škůdce je povinen poškozenému nahradit skutečnou škodu, kdy při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození a to, co poškozenému ušlo (tzv. ušlý zisk – např. ztrátu na výdělku). Škoda se primárně hradí v penězích, požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz