Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku
Zvláštním druhem odpovědnosti v našem právním řádu je odpovědnost výrobce ale i jiných osob za výrobek, jež způsobil škodu na zdraví, životě či majetku spotřebitelů. Tato odpovědnost je upravena v zákoně č. 59/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který je svým obsahem již zcela v souladu s předpisy Evropského společenství, konkrétně se směrnicí č. 85/374/EHS, o odpovědnosti za vady výrobků.
Zvláštním druhem odpovědnosti v našem právním řádu je odpovědnost výrobce ale i jiných osob za výrobek, jež způsobil škodu na zdraví, životě či majetku spotřebitelů. Tato odpovědnost je upravena v zákoně č. 59/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který je svým obsahem již zcela v souladu s předpisy Evropského společenství, konkrétně se směrnicí č. 85/374/EHS, o odpovědnosti za vady výrobků.
Česká právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je postavena na soukromoprávní bázi a zákonná úprava je speciální k úpravě odpovědnosti v občanském zákoníku. Občanský zákoník se použije subsidiárně, tedy v těch případech, které nejsou touto speciální normou řešeny.
Podstatou institutu odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je objektivní odpovědnost výrobce respektive dovozce za škodu na zdraví, životě či majetku za předpokladu, že existuje příčinná souvislost mezi vadou výrobku pocházejícího od výrobce a vzniklou škodou. Vadný výrobek musí být určen a užíván převážně k jiným účelům než podnikatelským. Výše uvedené podmínky tedy vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou musí prokázat poškozený. Odpovědnost výrobce je konstruována jako objektivní, tzn. že výrobce se odpovědnosti může zprostit (liberovat) pouze při splnění zákonem vyžadovaných podmínek.
Výrobcem se v kontextu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku rozumí nejen výrobce konečného výrobku, suroviny nebo součásti výrobku, ale také osoba, která uvede na výrobku své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak, dále každá osoba, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu užití. Za výrobce může být považován také každý dodavatel výrobku a to v tom případě, že není znám výrobce nebo v případě, že nesdělí poškozenému ve lhůtě do jednoho měsíce od uplatnění nároku na náhradu škody jméno výrobce.
Výrobkem je jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh a dále také jsou za výrobky považovány rovněž součásti i příslušenství věci movité i nemovité; za výrobek se považuje i například elektřina.
Vada výrobku je posuzována s ohledem na jeho bezpečnost. Vadným je tedy takový výrobek, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na poskytnuté informace o výrobku, předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo dobu, kdy byl výrobek uveden na trh. Výrobek nelze považovat za vadný pouze z toho důvodu, že později byl uveden na trh dokonalejší výrobek.
Odpovědnosti se může výrobce zprostit za předpokladu, že prokáže, že výrobek neuvedl na trh, vada v době uvedení na trh neexistovala, výrobek nebyl vyroben pro trh, vada výrobku je důsledkem plnění právních předpisů, případně že vada nemohla být zjištěna vinou nedostatečných vědeckých znalostí v době uvedení na trh. Zprostit odpovědnosti se lze též tehdy, pokud výrobek byl zapracován do jiného výrobku, jehož konstrukcí nebo návodem byla vada způsobena a také v případě, kdy prokáže, že vznik škody způsobil svým jednáním nebo opomenutím poškozený nebo osoba, za kterou je poškozený odpovědný.
Výrobce je povinen nahradit škodu na věci, za kterou odpovídá, jen pokud výše prokázané škody přesáhne 5000 Kč. Horní hranice není v naší právní úpravě na rozdíl od úpravy Evropského společenství stanovena.
Právo poškozeného domáhat se náhrady škody způsobené vadou výrobku se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat, že se mohl dozvědět o škodě, vadě výrobku a o totožnosti výrobce. Právo na náhradu škody podle tohoto zákona zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu. To neplatí, jestliže v uvedené době byl nárok na náhradu škody uplatněn u soudu.
Ustanovení § 10 zákona dává poškozenému na výběr zda použije právo na náhradu škody podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku nebo vůči výrobci podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Je přípustné uplatnění také kumulace obou těchto forem odpovědnosti.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz