Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů je založena na principu předpokládaného zavinění zaměstnance s možností vyvinění se zaměstnance zcela nebo zčásti, pokud prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Tato odpovědnost je založena na písemném potvrzení o svěření předmětů. Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, přístrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných individuálně určitelných předmětů, které mu byly zaměstnavatelem svěřeny na základě tohoto písemného potvrzení. Obsahem písemného potvrzení je konkretizace svěřeného předmětu tak, aby byl identifikovatelný a zaměstnanec musí svěření předmětu stvrdit svým podpisem. Zaměstnanec musí mít tyto předměty ve své osobní péči, jinak za ně neodpovídá. Tato odpovědnost se vztahuje pouze na ztrátu a ne na poškození svěřeného předmětu. V případě poškození svěřeného předmětu je nutno postupovat podle obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Zaměstnanec je povinen svěřený předmět vrátit zaměstnavateli ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení. V případě ztráty svěřeného předmětu hradí zaměstnanec skutečnou škodu, tedy ztrátu v plné výši.
Odpovědnost zaměstnance za vyrobení zmetku je upravena v § 184 zákoníku práce. Za zmetek je považována vedle vadného výrobku také vadná manuální práce při montážích, opravách, úpravách a stavebních pracích. Zákonodárce zde přesně stanoví formu zavinění, kdy tuto skutkovou podstatu lze aplikovat pouze na nedbalost. Zaměstnanec, který způsobil z nedbalosti zaměstnavateli škodu vyrobením zmetku, je povinen zaměstnavateli nahradit náklady vynaložené na materiál a mzdy, popř. na nutné opravy zmetku i stroje, jestliže jej při výrobě zmetku poškodil. Výše náhrady je zde limitována polovinou průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. V souladu s odstavcem 3 zmiňovaného paragrafu je však zaměstnavateli dána možnost náhradu škody přiměřeně snížit, pokud vznikl zmetek omluvitelnou chybou zaměstnance, který je jinak v práci svědomitý. Výše náhrady musí však činit nejméně jednu třetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda polovinu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, nejméně částku rovnající se jedné šestině jeho průměrného měsíčního výdělku.
V případě, že zaměstnanec způsobil škodu vyrobením zmetku ve stavu opilosti nebo zneužil jiných návykových látek je povinen nahradit skutečnou škodu. Odpovědnost zaměstnance však nevzniká, pokud zaměstnanec oznámil zaměstnavateli závadu na stroji a přesto mu nebylo uloženo zastavit práci. Je třeba se zmínit i o moderačním právu soudu, kdy soud podle § 183 zákoníku práce může z důvodů hodných zvláštního zřetele náhradu škody přiměřeně snížit.

Vyrobí-li zaměstnanec zaviněně svou vadnou prací zmetek, nepřísluší mu za práci na něm mzda. Lze-li zmetek opravit a provede-li zaměstnanec opravu sám, přísluší mu mzda za práci na tomto výrobku, nikoliv však mzda za provedení opravy. Jestliže zaměstnanec zmetek nezavinil, přísluší mu mzda jako za práci bezvadnou. Tato mzda mu přísluší i tehdy, nebylo-li mu po oznámení závady uloženo zastavit práci. Obdobně jako u zmetků se postupuje také při vadném provádění montáží, oprav, úprav a stavebních prací.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz