Odpovědný zástupce agentury práce- požadavky na kvalitu a délku praxe
Za současné situace na trhu práce nabývá činnost personálních agentur stále více a více na významu. S tímto trendem samozřejmě také souvisí zvýšení celkového počtu pracovních agentur a s tím pak zase souvisí zvýšená poptávka po osobách, které mohou působit ve funkci tzv. odpovědného zástupce.
Dle § 60 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "ZOZ") platí, že podmínkou udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání fyzické osobě je mimo jiné dosažení věku 18 let, plná svéprávnost, bezúhonnost, odborná způsobilost a bydliště na území České republiky.
Dle ustanovení § 60 odst. 8 platí, že za odborně způsobilou se považuje fyzická osoba, která má buďto:
- ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně dvouletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, anebo která má
- střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v konzervatoři a nejméně pětiletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno.
Byť zákon o zaměstnanosti explicitně neuvádí, jaká má být kvalita či právní kvalifikace vztahu fyzických osob, u kterých je odborná praxe prokazována a subjektů, u kterých je praxe vykonávána a získána, má podmínka odborné způsobilosti fyzických osob pro účely zákona o zaměstnanosti zajistit kvalitní a řádný výkon zprostředkovatelské činnosti fyzickými a právnickými osobami, kterým je povolení ke zprostředkování zaměstnání uděleno.
Řádný výkon zprostředkovatelské činnosti tak nepochybně musí být založen na osobním a soustavném výkonu činnosti těchto fyzických osob ve vztahu k oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, případně ve vztahu ke zprostředkování zaměstnání.
Pokud by kupříkladu odpovědný zástupce pracoval u personální agentury na dohodu o provedení práce, lze mu započíst do délky praxe pouze 300 hodin práce, což činí v přepočtu cca 37 pracovních dní a tedy necelé dva měsíce praxe.[1]
Určitá omezení platí také u dohody o pracovní činnosti, kdy délka praxe musí být dvojnásobná, neboť zaměstnanec konající práci na základě této dohody smí v mezích zákona pracovat pouze polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Tam, kde zaměstnanci, který pracuje 40 hodin v týdnu na základě pracovní smlouvy, stačí dva roky praxe, musí mít zaměstnanec s dohodou o pracovní činnosti čtyři roky praxe.
Odbornou praxí v oborech, pro které má agentura práce zprostředkování zaměstnání povoleno, se rozumí soustavný osobní výkon takových činností, které lze podřadit pod obory uvedené v rozhodnutí o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání. Výkonem odborné praxe v oblasti zprostředkování zaměstnání pak zákon o zaměstnanosti rozumí soustavný výkon činností definovaný v § 14 odst. 1 ZOZ v návaznosti na § 14 odst. 3 téhož zákona.
Odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání tak může získat pouze fyzická osoba, která dříve vykonávala některou z těchto činností:
- vyhledávání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly,
- zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení,
- poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí.
I zde je však nutno rozlišovat, na jaké pracovní pozici odpovědný zástupce svou praxi získal. Toto kritérium totiž nelze posuzovat paušálně, neboť člověk, který sice pracoval 10 let na Úřadu práce (ale pouze jako ekonom), zcela jistě odborně způsobilý v oblasti zprostředkování nebude. To samé platí i pro personální agentury, kde by se opět mělo jednat o předchozí praxi spojenou přímo se zprostředkováním zaměstnání (náborář, personalista, HR manažer apod.).
Požadovaná doba výkonu odborné praxe musí být pak přesně datově prokázána a doložena, jak z hlediska jejího zahájení, tak z hlediska jejího skončení (např. pracovní smlouvou a dokladem o jejím skončení či trvání, zápočtovým listem). Rovněž musí být z předložených dokladů patrný obsah deklarované praxe (náplň práce, čestné prohlášení bývalého zaměstnavatele apod.).
V konečném důsledku tak zůstává vždy na žadateli, aby v řízení prokázal svou odbornou způsobilost a unesl tak v řízení tíhu důkazního břemene. Pouhé potvrzení o délce praxe není dostačujícím podkladem pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání.
V praxi je tak vždy nutné věnovat volbě odpovědného zástupce zvýšenou pozornost a důkladně zkoumat jeho předchozí praxi a to jak po kvalitativní stránce (pracovní zařazení a skutečná náplň práce), tak po stránce kvantitativní (délka praxe s přihlédnutím k délce úvazku).