Jak vyplývá z ustanovení § 24 zák. č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku, zástupce musí jednat osobně. Dalšího zástupce si může ustanovit pouze tehdy, pokud mu to přímo umožňuje právní předpis, anebo pokud si to zástupce a zastoupený dohodli. I za takové situace ale z jednání dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

V případě zastoupení na základě plné moci, tedy tzv. zmocnění, je situace obdobná. Zmocněnec, tedy zástupce jednající jménem zastoupeného, tj. zmocnitele, na základě plné moci, je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala za zmocnitele, v následujících případech:

-         je-li k tomu výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,

-         je-li zmocněncem právnická osoba; při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.

Z uvedeného proto vyplývá následující závěr - jestliže tazatel nedal zmocněnci souhlas k tomu, aby si zmocněnec ustanovil dalšího zástupce, není zmocněnec (za předpokladu, že se nejedná o právnickou osobu) oprávněn udělit plnou moc jinému.