„Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.“

Obdobně se k počátku běhu promlčecí lhůty staví i nová právní úprava promlčení obsažená v ustanovení § 609 až § 653 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „NOZ“), která v ustanovení § 619 odst. 1 NOZ uvádí:

„Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.“

 V případě peněžitých dluhů tak byl a nadále i je počátek běhu promlčecí lhůty navázán na okamžik splatnosti dluhu[1]. V praxi při řešení sporů vzniklých z vymáhání peněžitých pohledávek se lze nezřídka setkat s mylným přesvědčením věřitelů, u jejichž pohledávek nebyla splatnost výslovně předem sjednána, že v případě takových pohledávek nemůže dojít k jejich promlčení, když běh promlčecí lhůty je navázán na zesplatnění dluhu výzvou k jeho zaplacení. Toto přesvědčení je však často po první právní konzultaci za účelem vymožení pohledávky u věřitelů rychle střídáno pocitem roztrpčení, jehož intenzita je přímo úměrná výši promlčené, a tedy již nevymahatelné pohledávky, a to pro jeho absolutní neslučitelnost s dnes již letitou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Ten ve svém rozsudku ze dne 27.11.2002, sp.zn. 33 Odo 665/2002 jednoznačně konstatoval:

„Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“

„V souladu s ustálenou soudní praxí nese možnost vyvolání splatnosti závazku s sebou současně i právo věřitele vymáhat splnění závazku; pak (objektivně posuzováno) může své právo také vykonat. První objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel nejdříve mohl o splnění požádat. V těchto případech je třeba považovat za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, a nikoliv až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“

Tyto závěry pak byly Nejvyšším soudem následně mnohokrát opakoványa či upřesňovány v jeho dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 29.07.2003, sp.zn. 33 Odo 345/2002:

„Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, vychází se zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává právě splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Vyplývá to z toho, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu, a tedy své právo i vykonat.“

Vzhledem k tomu, že text obecné právní úpravy počátku běhu promlčecí lhůty zůstal v NOZ v podstatě nezměněn, jak bylo popsáno v úvodu tohoto příspěvku, není důvod závěry uvedené judikatury Nejvyššího soudu neaplikovat i v režimu NOZ.

Účelem tohoto příspěvku tak bylo pokusit se jednou provždy shora popsané mylné přesvědčení věřitelů vyvrátit a přimět věřitele dbát o jim svědčící závazky v rámci zásady vigilantibus iura scripta sunt.




Mgr. Michal Koutník,
advokátní koncipient


DOHNAL PERTOT SLANINA, advokátní kancelář, v.o.s.
OLOMOUC | PRAHA | HRADEC KRÁLOVÉ | LETOHRAD

Palackého 75/21
779 00  Olomouc

Prvního pluku 347/12a
186 00  Praha 8

Komenského 266/3
500 03  Hradec Králové

Václavské náměstí 76
561 51 Letohrad

Tel.:    +420 587 407 086
e-mail:    info@akdps.cz

______________________________
[1] Splatnost dluhu byla dříve upravena v ustanovení § 563 OZ, dnešní úprava je uvedena v ustanovení § 1958 NOZ.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz