Uvedené ustanovení uvádí následující: „Žádost o účast v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním nebo soutěžním dialogu může dodavatel učinit též telefonicky; v takovém případě je dodavatel povinen potvrdit žádost o účast písemnou formou, přičemž písemnou formu žádosti o účast musí odeslat zadavateli nejpozději v den uplynutí lhůty pro podání žádosti o účast.“[1] Zákon tak v tomto případě výslovně umožňuje dodavateli fyzicky promeškat lhůtu pro podání žádosti, pokud v této lhůtě zvládne zadavateli zatelefonovat, že podává žádost o účast. Jediným dalším požadavkem pak je odeslat (nikoli doručit) písemnou žádost zadavateli v poslední možný den pro podání žádosti v písemné formě. Tato právní konstrukce je nevhodná zejména z několika důvodů.

Zadavatel je vystaven právní nejistotě, zda a kdy taková písemná žádost dorazí do sféry vlivu zadavatele. Je nepochybné, že v naprosté většině případů nepůjde o obstrukci ze strany potencionálního dodavatele, který by případně i žádnou takovou žádost o účast neposlal. Nicméně při praktické zkušenosti s fungováním některých poštovních přepravců, zejména toho státního, nemusí tato žádost být doručena i po několika dnech a zákon nestanovuje žádnou lhůtu, po kterou by měl zadavatel čekat. Pokud tedy bude prokázáno dodavatelem, že byla zásilka odeslána v souladu s § 148 odst. 4 zákona, nicméně nebyla doručena, musí zřejmě zadavatel čekat. Co však v případě, že dojde ke ztrátě takové zásilky? Z dikce předmětného ustanovení nelze předpokládat, že by bylo možné, aby dodavatel vyhotovil novou žádost o účast a tu předal zadavateli. Byť by toto řešení bylo nejjednodušší a možná i ke spokojenosti všech, není toto možné, vzhledem k tomu, že by taková žádost o účast již nesplňovala podmínky zákona a musela by být automaticky vyřazena a dodavatel vyloučen. Pokud by se stal takový případ a zásilku by opravdu ani se součinností přepravce nebylo možné dohledat, bylo by dle mého názoru nutné celé zadávací řízení zrušit.

Druhým aspektem je samotné zaznamenání telefonického hovoru. Celým zákonem se poměrně jednoznačně nese více či méně striktní požadavek na formálnost komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem. V tomto bodě, a řekněme v jednom z nejzásadnějších v rámci zadávacího řízení, je tento požadavek na formálnost vážně prolomen. I z komentářů k zákonu plyne, že je vhodné až možná nezbytné, aby zadavatel o takovém telefonátu vyhotovil záznam, který bude založen v kompletní dokumentaci k veřejné zakázce. Nicméně takový záznam je již sekundárním záznamem o sděleném obsahu a vždy může být vystaven kritice o přesnosti či reálnosti takto učiněného úkonu mezi dodavatelem a zadavatelem.

Tento institut naštěstí není hojně využíván, možná se o něm také příliš v „dodavatelské sféře“ neví. Nicméně je zřejmé, že tento institut podání žádosti o účast vytváří více problémů než reálného užitku z něj plynoucího. Bezpochyby tento institut využije zejména dodavatel, který nestíhá podat tuto žádost přesně na minutu do konce lhůty pro podání žádosti a má zrovna po ruce telefon na zadavatele. S ohledem na výše uvedené však tento institut může poměrně zásadně narušit zásadu transparentnosti a může vést ke vznesení pochybností o důvěryhodnosti případně celého zadávacího řízení. Po zhodnocení veškerých aspektů se jeví jako nejvhodnější ustanovení § 148 odst. 4 zrušit bez další náhrady.

Mgr. Michal Šilhánek

--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 148 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb. , o veřejných zakázkách v platném znění.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz