Ustanovení § 1095 OZ, na rozdíl od řádného vydržení výslovně nepožaduje, aby držba vedoucí k mimořádnému vydržení byla řádná, poctivá či pravá. Postačuje uplynutí dvojnásobně dlouhé doby, tedy v případně nemovitosti 20 let, a vydržiteli nesmí být prokázán nepoctivý úmysl. Výslovně je uvedeno, že není třeba prokazovat právní důvod držby.

Řádná držba, tj. držba založená na platném právním důvodu, tedy není vyžadována, neboť je výslovně stanoveno, že není třeba prokazovat právní důvod[1]. Otázka aplikace této podmínky by tak neměla činit potíže.

Zákonem není výslovně dán požadavek na poctivou držbu toho, kdo se vydržení dovolává, tedy držitel nemusí být z objektivního důvodu přesvědčen o tom, že mu předmětné právo (vlastnické či jiné) náleží[2]. Naopak, výslovně je dána možnost tomu, kdo se mimořádnému vydržení brání, prokázat nepoctivý úmysl držitele. Mezi nepoctivý úmysl a poctivost držby však nelze vkládat rovnítko, v opačném případě by zákonodárce použil termín poctivá držba. Nepoctivý úmysl tak, jak plyne z důvodové zprávy, pokrývá pouze a jen extrémní případy, kdy jde o jednoznačnou zištnost, podvod či lest[3].

I Nejvyšší soud ČR ve svém recentním rozhodnutí[4] potvrdil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale právě jen nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Dále uvedl, že se držiteli započte i vydržecí doba jeho právního předchůdce a ani u něj se nevyžaduje poctivost, ale pouze to, že věc držel v "nikoli nepoctivém úmyslu". Jak již bylo zmíněno, jedná se o první rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR k otázce mimořádného vydržení dle § 1095 OZ, proto zatím nelze hovořit o ustálené judikatuře.

Reklama

DPP/DPČ ve víru legislativních změn (online - živé vysílání) - 25.11.2024

25.11.2024 09:303 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Zákon však v § 1096 odst. 2 OZ výslovně uvádí, že při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržení doba poctivého předchůdce bez dalšího. Ovšem dle výkladu Nejvyššího soud ČR, který navazuje na komentářovou literaturu, zde není legitimní důvod, proč vyžadovat u právního předchůdce vyšší kvalitu držby, její poctivost, než u vydržitele (vzdor prvotnímu dojmu, který lze ze zákonného textu mít). Takový požadavek by tedy byl proti logice mimořádného vydržení, jehož podstatou je poskytnutí právní ochrany faktickému stavu, jehož základ je sice pochybný či sporný, ale právo je vykonáváno po značně dlouhou dobu[5]. Poctivost držby tedy není vyžadována ani u držitele ani u jeho právních předchůdců.

Zákonný text současně výslovně nevyžaduje ani pravost držby, tedy to, že se držitel nevetřel v držbu svémocně, nevloudil se v ni potajmu či lstí a současně, že neusiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou[6]. Pravá držba je výslovně vyžadována pro vydržení dle § 1090 OZ, toto ustanovení by se však mělo vztahovat pouze na řádné vydržení, nikoli mimořádné. Vycházeje z presumpce racionálního zákonodárce, pokud u řádného vydržení výslovně uvádí požadavek na pravost držby a u mimořádného vydržení jej pomíjí, je nepochybné, že pravost držby se u mimořádného vydržení nevyžaduje, respektive se uplatní pouze v omezené míře, kdy ten, kdo mimořádné vydržení popírá, musí prokázat nepoctivý úmysl držitele[7][8]. Požadavek na pravost držby a podmínka mimořádného vydržení spočívající v tom, že se vydržiteli neprokáže nepoctivý úmysl, se současně zjevně překrývají, zvlášť pokud přihlédneme k vymezení nepoctivého úmyslu v důvodové zprávě, která právě na lest (a také podvod) odkazuje. Nebylo by tedy logické, aby se tyto požadavky uplatňovaly vedle sebe.

Překážkou vydržení je dle § 993 OZ také skutečnost, že právo, které má být předmětem vydržení, bylo držiteli poskytnuto na základě výprosy. Nejprve je třeba zdůraznit, že není na držiteli, aby tvrdil a prokazoval, že o výprosu nejde, neboť negativní skutečnosti se neprokazují. Současně by však tuto otázku měl zvážit před tím, než mimořádné vydržení začne uplatňovat. Podstatou mimořádného vydržení výslovně uvedenou zákonem je, že není třeba prokazovat právní titul. Výprosa[9] však právě právním titulem, na základě kterého vzniká právo užívat určitou věc, je. Podstatou výprosy potom je přenechání věci druhému k užívání bezplatně a bez ujednání doby či účelu. K přenechání věci může dojít i mlčky[10]. Důležité však je, že ten, kdo věc na základě výprosy druhému přenechal, může kdykoli požadovat její vrácení.[11] Byť tedy není sjednána konkrétní doba, jedná se o právo dočasné. Lze ovšem mluvit o dočasném právu, pokud ve vztahu k nemovitosti je vykonáváno více než 20 let? A pokud je u mimořádného vydržení stanoveno, že právní titul není třeba prokazovat, může mimořádnému vydržení zabránit to, že druhá strana bude tvrdit, že titulem pro užívání je výprosa?

Zde je třeba se znovu vrátit k podstatě mimořádného vydržení, jak je popsána v důvodové zprávě, kdy cílem je poskytnout ochranu faktickému stavu, který trvá již velmi dlouhou dobu. Pokud užívám cizí nemovitost bez právního titulu, nemůže dojít k řádnému vydržení. Pokud však vlastník užívání nebrání, jsou prakticky naplněny znaky výprosy. Tedy 20 let (v případě nemovitosti) lze dovodit, že se jedná o výprosu vzniklou konkludentně a vlastník může kdykoli užívání držitelem zabránit a tím zabránit i mimořádnému vydržení. Avšak po takto extrémně dlouhé době, kdy vlastník užívání přinejmenším toleroval, může již dojít k mimořádnému vydržení. Výjimkou by bylo, pokud by ke sjednání výprosy nedošlo mlčky, ale výslovně, držitel byl si tedy byl vědom, že si vlastník může vyžádat vrácení věci, a toto vše by vlastník prokázal. Potom by bylo lze dovozovat nepoctivý úmysl držitele, který se dožaduje mimořádného vydržení, byť si byl vědom dočasného charakteru jemu poskytnutého práva a současně by nebylo pochyb o tom, že šlo o výprosu.

Z této logiky také vyplývá, že výprosa, jakožto závazek, může být překážkou mimořádného vydržení pouze v případě, že na základě mimořádného vydržení má předmětné právo nabýt konkrétní osoba. Má-li však dojít na základě mimořádného vydržení k nabytí práva in rem, výprosa nemůže být alternativou.

Výprosa současně může být pravděpodobně překážkou pouze mimořádnému vydržení vlastnického práva, a to pouze k určitým věcem. Zda je možná výprosa k nehmotné věci, je v rámci právní teorie sporné[12], vydržení vlastnického práva k nehmotné věci si však lze nepochybně představit. Zcela zjevně není možná výprosa, která by byla alternativou pozemkových služebností, neboť by to znamenalo, že je ujednán účel, ke kterému má být daná nemovitá věc užívána, např. služebnost okapu, služebnost stezky, průhonu a cesty. U výprosy však sjednání účelu užívání věci není možné. Pokud je tedy tvrzeno mimořádné vydržení práva odpovídajícího služebnosti, potom není vůbec namístě uvažovat o tom, zda se původně nejednalo o právo poskytnuté na základě výprosy[13].

V případě mimořádného vydržení, je tedy prakticky třeba pouze tvrdit výkon práva po stanovenou dobu (aniž by došlo k přerušení na více než 1 rok). Nelze ovšem postupovat tak, že od daného dne odečteme vydržecí dobu, ale naopak je třeba zjistit, kdy se držitel či jeho právní předchůdce držby ujali, a držbu tvrdit a prokazovat od tohoto okamžiku (s přihlédnutím k tomu, zda nemohlo dojít k řádnému vydržení právním předchůdcem[14]). Současně je třeba být připraven bránit se, pokud by protistrana tvrdila nepoctivý úmysl, břemeno tvrzení a důkazní však leží na její straně.

JUDr. Kristýna Faltýnková
Advokátka