Vzhledem k tomu, že odpovědnost zaměstnance za škody ve smyslu zákoníku práce je specifikována jako škoda, která vznikla při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s nimi, pak by otázka náhrady škody v souvislosti s použitím služebního vozidla pro soukromé účely byla řešena v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, upravujícímu odpovědnost za škodu.

S ohledem na to je pak pochopitelný případný zájem zaměstnavatele na tom, aby zaměstnanec sám uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu, neboť v případě takovéto škody má zaměstnavatel vysokou míru jistoty, že mu škoda bude nahrazena Totéž pak platí samozřejmě i pokud se jedná o případné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání  - opět by pro zaměstnavatele bylo pozitivní, pokud by věděl, že nehrozí nebezpečí, že by mu nebyla uhrazena případná škoda, způsobená zaměstnancem – byť by se jednalo o škodu limitovanou čtyřiapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

Pokud se jedná o otázku, zda je zaměstnanec povinen takovéto pojištění uzavřít, k tomu lze uvést, že mu takovouto povinnost žádný obecně závazný předpis neukládá, tudíž by se muselo jednat o dohodu zaměstnavatele a zaměstnance, popřípadě o samostatný krok ze strany zaměstnance.