Pokud byla zemřelá osoba živnostníkem, tedy vlastníkem živnostenského oprávnění, je pro fázi před ukončením dědického řízení směrodatný § 13 zákona č. 455/1991 Sb. , o živnostenském podnikání, v platném znění (dále jen „ŽZ“), který určuje, že po smrti podnikatele mohou v živnosti pokračovat tyto osoby:

•  správce pozůstalosti, anebo vykonavatel závěti, náleží-li mu správa pozůstalosti,
•  dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti,
•  dědicové ze závěti a pozůstalý manžel nebo partner, i když není dědicem, je-li  spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti,
•  insolvenční správce ustanovený soudem podle zvláštního právního předpisu, nejdéle však do skončení insolvenčního řízení, a likvidační správce,
•  pozůstalý manžel nebo partner splňující podmínku uvedenou v písmenu c), pokud v živnosti nepokračují dědicové, nebo
•  svěřenský správce, pokud byl závod pořízením pro případ smrti vložen do svěřenského fondu.

Důležité je zmínit, že pro některé subjekty platí lhůta kratší. Jedná se o správce pozůstalosti jmenovaného soudem, svěřenského, insolvenčního a likvidačního správce. Tyto osoby jsou povinny oznámit pokračování v provozování živnosti ve lhůtě 1 měsíce ode dne úmrtí podnikatele, a pokud byli do funkce ustanoveni později, pak do 1 měsíce ode dne, kdy byli do této funkce ustanoveni.  

Pro fázi po ukončení dědického řízení je stěžejní pravidlo uvedené v § 13 odst. 5 ŽZ, dle kterého pokud živnostenské oprávnění zemřelého podnikatele nezaniklo podle odstavce 2 nebo 3, může po skončení řízení o pozůstalosti pokračovat v provozování živnosti osoba uvedená v odstavci 1 písm. b), c) nebo e), jestliže prokáže, že nabyla majetkového práva vztahujícího se k provozování živnosti, a to i když neoznámila pokračování v provozování živnosti podle odstavce 2, nebo svěřenský správce, pokud byla majetková práva vztahující se k provozování živnosti pořízením pro případ smrti vložena do svěřenského fondu. Pokračování v provozování živnosti musí tato osoba do 3 měsíců od skončení řízení o pozůstalosti oznámit živnostenskému úřadu a současně ohlásit živnost nebo podat žádost o koncesi podle tohoto zákona, jinak jí právo pokračovat v provozování živnosti zanikne marným uplynutím této lhůty. Právo pokračovat v provozování živnosti zanikne osobě, která oznámila pokračování v provozování živnosti podle věty druhé, nejpozději dnem vzniku vlastního živnostenského oprávnění nebo u ohlašovacích živností rozhodnutím živnostenského úřadu podle § 47 odst. 5 nebo 6 a u koncesovaných živností zastavením řízení nebo zamítnutím žádosti o koncesi. Živnostenské oprávnění zemřelého podnikatele zaniká marným uplynutím tříměsíční lhůty uvedené ve větě druhé nebo dnem zániku práva pokračovat v provozování živnosti poslední z pokračujících osob.

Při pokračování v živnosti zůstává identifikační číslo stejné, ale firma nově obsahuje dodatek, který signalizuje třetím osobám změnu osoby na straně podnikatele a tím třetí osoby i chrání. Pokud má zůstavitel jednoho potomka mužského pohlaví, může být dodatek např. ve tvaru „a syn“. Má-li zůstavitel více dědiců, vyžaduje se k používání firmy předchozí souhlas ze strany zůstavitele, a pokud souhlas zůstavitelem udělen nebyl, musí jej udělit všichni dědicové.

Plnění daňových povinností osobou spravující pozůstalost

Právní řád zakotvuje pro účely správy daní právní fikci,  že se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, jak je uvedeno v § 239a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, v platném znění. Výše uvedené pravidlo reaguje na skutečnost, že totožnost dědice je najisto postavena až rozhodnutím ukončujícím řízení o pozůstalosti. Teprve v tomto okamžiku je dědic schopen ujmout se plnění daňových povinností, přičemž za daňovou povinnost zůstavitele se pro účely správy daní považuje daňová povinnost vzniklá do jeho smrti a daňová povinnost vzniklá mezi jeho smrtí a skončením řízení o pozůstalosti. Dědic je povinen při řešení jednotlivých záležitostí týkajících se daňové povinnosti zůstavitele používat jméno zůstavitele, jeho rodné číslo či daňové identifikační číslo, podání pak dědic podepisuje již svým jménem. Důvodem je existence daňového účtu zůstavitele. Pro daňovou pohledávku, která vzniká v důsledku daňové povinnosti zůstavitele, neběží lhůta pro placení daně ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti. U nedoplatků staršího data by se totiž mohlo stát, že by se v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty pro placení staly nevymahatelnými. V případě, že pozůstalost přejde na více dědiců, odpovídají dědicové za daňové dluhy, které na ně přešly na základě řízení o pozůstalosti, společně a nerozdílně. Jednotliví dědicové pak mohou uplatněním výhrady soupisu ovlivnit rozsah své povinnosti ohledně zaplacení daňových povinností zůstavitele. Pokud po skončení dědického řízení vyvstanou pochybnosti, zda je daňová povinnost zůstavitele stanovena správně, mohou dědicové podat dodatečné daňové tvrzení.