V zahraniční je povinnost k náhradě škody vzniklé z provozu dopravního prostředku zakotvena ve zvláštních právních předpisech a i právní úprava v OZ1964 navazovala na normy uvedené ve zvláštním zákoně. [1] Tím byl v minulosti zák. č. 58/1956 Sb. , o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky. Povinnost k náhradě škody nicméně zůstala obsažena přímo v občanském zákoníku i po rekodifikaci.

Zákon v šesti paragrafech reguluje v návaznosti na dosavadní judikaturu tuto problematiku tak, že z valné části přejímá dosavadní východiska (např. judikovaná, ale nezakotvená domněnka provozovatele v § 2930) a přináší nové pojetí starých institutů (např. § 2928 viz dále).

Důležité je, že u provozu dopravního prostředku zákon zachovává dosavadní pojetí nahrazované škody. Hradí se totiž pouze škoda, která je způsobena zvláštní povahou tohoto provozu. Zvláštní povaha je dána např. u újmy způsobené mimořádně silným trhnutím vozu, v jehož důsledku upadne cestující, u újmy způsobené vypadnutím předmětu z jedoucího vlaku nebo automobilu nebo u újmy způsobené kamenem odlétnuvším od kola jedoucího automobilu. Naopak újmou způsobenou zvláštní povahou provozu není zdravotní nevolnost vyvolaná letem či delší jízdou autobusem, nachlazení v nevytopeném autobusu nebo újma zapříčiněná vhozením předmětu do okénka jedoucího vlaku.[2]

Takovou povahou se rozumí každá okolnost provozu dopravního prostředku, která je vzhledem ke svému zvýšenému nebezpečnému působení objektivně způsobilá vyvolat škodu (typicky např. rychlost dopravního prostředku, vykolejení). Zvláštní povaha provozu je dána charakteristickými vlastnostmi určitého druhu dopravy či dopravního prostředku a jeho projevy navenek.[3]

V této souvislosti je nutné dodat, že se musí jednat opravdu o bezprostřední souvislost se zvláštní povahou provozu. Toto pojetí není ničím neobvyklé a je obdobné i v zahraničí. AG Mnichov[4] například nedávno rozhodl, že se nejedná o tento typ odpovědnosti, pokud řidič umístí vedle svého vozidla nákupní vozík, aby z něj vyložil náklad a tento vozík následně sjede z kopce a způsobí škodu na dalším odstaveném vozidle. Takováto činnost totiž nemá souvislost se zvláštní povahou provozu.[5]

Vyřešení této otázky v soudním řízení není nedůležité. Při provozu dopravního prostředku se totiž jedná se totiž o objektivní odpovědnost, která má jiná pravidla unesení důkazního břemene, než „obecná“ povinnost k náhradě škody.

JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D.,
advokát

DOHNAL PERTOT SLANINA | advokátní kancelář

PRAHA | HRADEC KRÁLOVÉ | OLOMOUC | LETOHRAD

Prvního pluku 143/12, Praha - Karlín
Komenského 266/3, Hradec Králové
Schweitzerova 84/50, Olomouc
Václavské náměstí 76, Letohrad

Tel.: +420 587 407 086
e-mail: info@akdps.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Např. rakouský zák. č. 48/1959 - Eisenbahn- und Kraftfahrzeughaftpflichtgesetz. Na rozdíl od české právní úpravy se zde nachází 22 paragrafů regulujícících samostatně tuto problematiku a možnosti exkulpace jsou širší – k tomu § 9 předmětného zákona.
[2] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, s. 1612, zcela shodně OBLIHA, I. a kol.  Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona. Praha: Leges, 2012, s. 88
[3] ŠKÁROVÁ, M. in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník – komentář. II. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1241
[4] Rozhodnutí ze dne 02.05.2014 sp. zn. C 28512/12).
[5] Podrobně k německé právní úpravě viz Grüneberg, Der «rollende» Einkaufswagen, NZV 1992, 304

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz