Dle § 5 odst. 1 zák. č. 116/1992 Sb., o  mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, za dobu  práce přesčas přísluší zaměstnanci  mzda, na kterou mu  vznikl za tuto  dobu nárok, (dále  jen "dosažená mzda") a příplatek  nejméně ve  výši 25  % průměrného  výdělku, pokud  se zaměstnavatel se  zaměstnancem nedohodli na  poskytnutí náhradního volna   v   rozsahu   práce   konané   přesčas   místo  příplatku. Neposkytne-li  zaměstnavatel zaměstnanci  náhradní volno  do konce třetího kalendářního  měsíce po výkonu práce  přesčas nebo v jinak dohodnuté  době, přísluší  zaměstnanci k  dosažené mzdě  příplatek podle věty první.

Dle § 5 odst. 2 zákona č. 116/1992 Sb. pokud byla  mzda sjednána  v kolektivní  nebo v pracovní smlouvě již s přihlédnutím k případné práci přesčas, příplatek ani náhradní  volno nepřísluší. V  kolektivní nebo v pracovní smlouvě lze sjednat mzdu  již s přihlédnutím k případné práci přesčas,  je-li současně sjednán v  rámci stanoveného limitu práce  přesčas nejvyšší  rozsah  práce  přesčas,  kterou  může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit.

Z výše uvedeného mám za to, že pouhé ujednání o tom, že ve mzdě je zohledněna případná práce přesčas nezakládá žádné právní účinky a smlouva je v této své části (viz § 242 odst. 3 zákoníku práce) absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, neboť v ní není v souladu s § 5 odst. 2 zák. č. 1/1992 Sb.  současně sjednán v  rámci stanoveného limitu práce přesčas nejvyšší  rozsah  práce  přesčas,  kterou  může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit.