V případě pracovního poměru, sjednaného na dobu určitou tento pracovní poměr končí uplynutím sjednané doby  ve smyslu  § 42 odst. 2 zákoníku práce. K tomu lze ještě zmínit ustanovení  § 258 zákoníku práce, podle kterého práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

Z uvedeného tedy vyplývá, že pracovní poměr uzavřený na dobu určitou končí uplynutím doby, tzn. k ukončení není třeba další „aktivní činnosti“ zaměstnance, nebo zaměstnavatele. Pracovní poměr, uzavřený na dobu určitou se ovšem může změnit na pracovní poměr na dobu neurčitou podle ustanovení  § 56 odst. 2 – pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se tento pracovní poměr změnil v pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou.

Sama pracovní neschopnost nemá vliv na ukončení pracovního poměru na dobu určitou. Ochranná doba ve smyslu § 48 zákoníku práce se vztahuje pouze na ukončení pracovního poměru výpovědí.