Dle § 82 zák. č. 65/1965 Sb. , zákoníku práce, mohou zaměstnavatelé vydávat pracovní  řády. Zaměstnavatelé uvedení v § 73 odst.  2 zákoníku práce jsou povinni vydat pracovní řád.  Pracovní řád blíže rozvádí  v souladu s právními předpisy ustanovení    tohoto    zákoníku    podle  zvláštních   podmínek u zaměstnavatele. Jedná se tak zejména o stanovení pružné pracovní doby v souladu s § 85a odst. 2 zákoníku práce, podmínky kontroly  věcí, které zaměstnanci vnášejí  nebo  odnášejí  od  zaměstnavatele,  popřípadě  prohlídky zaměstnanců prováděné k ochraně  majetku zaměstnavatele v souladu s § 170 odst. 3 zákoníku práce či o stanovení vedoucích zaměstnanců, na jejichž pokyn je pracovník povinen se podrobit zjištění, zda není  pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek v souladu s ust. § 135 odst. 4 písm. g) zákoníku práce apod.

Pracovní  řád  může   zaměstnavatel  vydat,  pokud  orgán nadřízený zaměstnavateli  nevydal pracovní řád  pro zaměstnavatele jím  řízené.  Orgán   nadřízený  zaměstnavateli  a  zaměstnavatelé vydávají   pracovní  řády   s  předchozím   souhlasem  příslušných odborových orgánů, jinak jsou tyto pracovní řády neplatné.  

Pracovní řád je závazný  pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem,  který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.

S ohledem na výše uvedené není odpověď na tento dotaz nikterak složitá. Pokud u  společnosti jako zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, její předchozí souhlas dle ustanovení § 82 odst. 3 zák. č. 65/1965 Sb. , zákoníku práce, se samozřejmě nevyžaduje a pracovní řád může být vydán pouze rozhodnutím zaměstnavatele. Takto vydaný pracovní řád tudíž není neplatný z důvodu neexistence souhlasu příslušných odborových orgánů.

K tomu lze odkázat na text komentáře zákoníku práce autorů M. Součkové a kol., vydavatelství C.H.Beck, rok vydání 2004, 4. vydání, str. 244 poslední odstavec.