Minule jsem vyložil základy složitého vztahu mezi právní úpravou obalů potravin na straně jedné a právní úpravou reklamy potravin na straně druhé. Uvedl jsem také, kde se obě regulace shodují a předpisy obalové se tak stávají i předpisy reklamními. Co ale tam, kde se tyto regulace neshodují – znamená to, že na obalu něco být nesmí, ale v reklamě ano ?

Ano i ne. Tam, kde stávající právní předpisy přinášejí určitá pravidla pro obsah obalů potravin, vytvářejí totiž vlastně do značné míry detailní výklad toho, co je obecně nekalé. A obecně nekalá tvrzení by se neměla vyskytovat ani v reklamě, byť samozřejmě je třeba kalkulovat s tím, že způsob vnímání informace na obalu je diametrálně odlišný od vnímání informace reklamní.

Podívejme se konkrétně, o jaká tvrzení jde. Vyhláška o obalech zakazuje následující tvrzení, která již nemají korespondující zákaz pro reklamu:
§ potravina je zdrojem všech životně nezbytných živin, nejde-li o potraviny, u nichž je tato vlastnost stanovena ve zvláštním právním předpise nebo potvrzena příslušným správním orgánem,
§ běžné potraviny nedodají potřebné množství živin, které obsahuje nabízená potravina,
§ potravina má zvýšenou nebo zvláštní nutriční hodnotu v důsledku přídavku přídatných látek nebo potravních doplňků, bez provedeného nutričního hodnocení,
§ potravina má zvláštní vlastnosti, přestože tyto vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny,
§ potravina je vhodná k prevenci, zmírnění nebo léčení zdravotní poruchy nebo k lékařským účelům, pokud nestanoví zvláštní právní předpis jinak,
§ charakter nebo původ potraviny je "domácí", "čerstvý", "živý", "čistý", "přírodní", "pravý" nebo "racionální", pokud toto označení výrobku není součástí názvu druhu, skupiny nebo podskupiny uvedené u jednotlivých druhů potravin ve zvláštních právních předpisech,
§ potravina je určena pro zvláštní výživu nebo je dietní, případně dietetická, pokud nebyl vydán souhlas Ministerstva zdravotnictví,
§ potravina byla vyrobena podle náboženských nebo rituálních předpisů, bez doložení příslušnými náboženskými autoritami.
a dále o tvrzení:
§ jejichž pravdivost nelze dokázat,
§ které by mohly vyvolat pochybnosti o neškodnosti jiných podobných potravin nebo vyvolat u spotřebitele obavy z jejich použití,
§ o rychlosti úbytku tělesné hmotnosti nebo jeho rozsahu při konzumaci určité potraviny,
§ které by mohly vést k záměně běžných potravin s potravinami pro zvláštní výživu.

Výše uvedené podmínky platí sice „jen“ pro vlastní obal, způsob nabízení potravin k prodeji, pro způsob nabízení potravin k prodeji, zejména s ohledem na jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, grafickou úpravu a způsob uspořádání, ve kterém jsou vystaveny k prodeji, ale nepřímo se vlastně vztahují i na reklamu !

Na úvodní otázku bych tedy odpověděl tak, že pravidlo je stejné, jen míra vedoucí k jeho porušení různá, a to ovšem výrazně různá ! V reklamě je totiž namístě nadsázka, která na obal nepatří - a to je samozřejmě diferenciační prvek, který oba komunikační kanály výrazně odlišuje.

Filip Winter
AK Winter & spol.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz