Doklady o ovlivňování sportovních aktivit provázejí lidstvo po celou jeho historii, již ve starověku se v průběhu olympijských her takřka neustále zabývaly obviňováním sportovců za to, že přijali úplatek za prohru ve sportovních kláních. Není proto divu, že i v současnosti, kdy jsou např. technologické možnosti ve srovnání s minulostí nekonečné, dochází k případům ovlivňování výsledků sportovních zápasů, o čemž svědčí případy z nedávné doby – např. kauza japonského tenisty Junna Micuhašiho nebo časté korupční kauzy spojené opakovaně s vrcholovým fotbalem či tenisem. Navíc, problematika match-fixingu se s přibývajícími technickými možnostmi a globalizací stále prohlubuje a jde tak o velmi aktuální téma, které vyvolává potřebu stále většího zapojení odpovídajících právních instrumentů.

Pojem sportu a match-fixingu v české zákonné úpravě

Sport  podle zákona č.  115/2001 Sb. , o podpoře sportu (dále také „Zákon o podpoře sportu“) představuje všechny formy tělesné činnosti, které prostřednictvím organizované i neorganizované účasti si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i  psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní, a to individuálně nebo společně (§2 odst. 1 Zákona o podpoře sportu).

Česká republika patří mezi státy, ve kterých není problematika sportu upravena komplexně, když je regulována zejména právními předpisy z jiných odvětví práva, a to práva civilního, pracovního či trestního.

Dílčí speciální právní práva úprava sportu je provedena v Zákoně o podpoře sportu, který vymezuje postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti a stanoví úkoly ministerstev, jiných správních úřadů a  územních samosprávných celků při podpoře sportu (§ 1 Zákona o podpoře sportu). Tento zákon potom v souvislosti s match-fixingem používá termín „ovlivňování výsledků sportovních soutěží“, přičemž pouze zakotvuje, že „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydává antidopingový program a  organizuje a  kontroluje jeho uskutečňování a vydává program prevence ovlivňování výsledků sportovních soutěží“ (ust. § 3), dále, že podporu sportu nelze poskytnout osobě, která v uplynulých třech letech opakovaně nebo závažným způsobem porušila pravidla boje proti dopingu nebo závažným způsobem ohrozila naplňování programu prevence ovlivňování výsledků sportovních soutěží, anebo která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s činností v oblasti sportu, nebo pro trestný čin dotačního podvodu, nedošlo-li k zániku účinků odsouzení pro tento trestný čin (ust. § 6b), a konečně i v souvislosti s plány v oblasti sportu (ust. § 6a) tak, že součástí plánu jsou také opatření proti nezákonnému ovlivňování sportovních výsledků.

V této spojitosti lze dále upozornit na důvodovou zprávu k zákonu č. 186/2016 Sb. , o hazardních hrách, která k ust. § 37, § 38 a § 88 odkazuje na politiku Evropské unie v oblasti ovlivňování sportovních výsledků/match-fixing.

Jak je uvedeno shora, problematika sportu, potažmo match-fixingu, není v současnosti v České republice upravena speciálním právním předpisem. Pokud dojde k porušení sportovních pravidel, přichází v úvahu aplikace předpisů civilního, správního či trestního práva (a dále interních normativních aktů spolků, např. ve formě disciplinárních předpisů). V případě trestního práva má match-fixing nejčastěji formu korupce nebo podvodu (podvodné sázky), tzn. povahu trestných činů, jejichž skutkové podstaty jsou definované jako přijetí úplatku (ust. § 331 TZ), podplacení (ust. § 332 TZ), nepřímé úplatkářství (ust. § 333 TZ) nebo podvod (ust. § 209 TZ). Judikatura týkající se korupčního nebo podvodného jednání se opakovaně týká zejména českého fotbalu. Zmínit lze např. kauzu Ivana Horníka, kterému Obvodní soud pro Prahu 3 uložil za ovlivňování výsledků fotbalových zápasů trest odnětí svobody, zákaz činnosti i peněžitý trest nebo případ fotbalové korupce týkající se rozhodčích, trenérů i funkcionářů ve středních Čechách, ve kterém byly formou úplatků ovlivňovány výsledky zápasů krajské soutěže.[1]

V českém právním prostředí lze tedy tzv. sázkové podvody podřadit po trestný čin podvodu, který je definován v ust. § 209 TZ tak, že tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podvedeným subjektem je v tomto případě např. sázková kancelář přijímající sázku na sportovní utkání, které bylo ovlivněno sázkovým podvodem.

Match-fixing v rozhodovací praxi Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne

Z mezinárodního prostředí lze zmínit např. případ Olega Oriekhova, který byl řešen na úrovni Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne (CAS)[2]. Za zmínku v této souvislosti stojí, že Mezinárodní federace fotbalových asociací (dále jen FIFA) uznala jurisdikci CAS až v roce 2002 a od tohoto data ve fotbalových sporech význam CAS enormně vzrostl. Oleg Oriekhov byl ukrajinským fotbalovým rozhodčím, jenž dostal od Unie evropských fotbalových asociací (dále jen UEFA) doživotní zákaz činnosti. Tento zákaz byl potvrzen i ze strany CAS. Obvinění proti tomuto fotbalovému rozhodčímu vzešlo z trestního řízení, které v roce 2005 zahájil státní zástupce v Bochumi ve věci podvodu ve spojitosti s ovlivňováním zápasů a nelegálními sázkami. Výsledek vyšetřování vedl k odsouzení a uvěznění fotbalového rozhodčího Roberta Hoyzera, který se k ovlivňování zápasů a k sázení na fotbalové zápasy přiznal. Oriekhov řídil zápas poháru UEFA mezi FC Basilej a CSKA Sofia dne 5. 11. 2009 a bylo mu nabídnuto 50.000,- EURO za zmanipulování tohoto zápasu. V daném případě bylo prokázáno, že došlo k opakovaným kontaktům mezi Oriekhovem a členy zločinného spolku zapojeného do ovlivňování zápasů a sázkových podvodů.[3]

Úmluva Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi

Na úrovni Rady Evropy byla v roce 2014 přijata Úmluva Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi (dále jen „Úmluva“)[4]. Jde v této chvíli o jediný mezinárodně závazný dokument v oblasti manipulace se sportovními zápasy. Účelem této Úmluvy je zabránit, odhalit a potrestat manipulaci se sportovními soutěžemi a podpořit výměnu informací a národní a mezinárodní spolupráci mezi dotčenými veřejnými orgány, sportovními organizacemi a sázkovými kancelářemi. Úmluva vyzývá jednotlivé státy, aby přijaly potřebná opatření (včetně těch legislativních) v těchto oblastech: (i) zabránění střetu zájmů mezi sportovními organizacemi a sázkovými kancelářemi, (ii) podpora dohledových orgánů nad sázkovými aktivitami v boji proti podvodům a (iii) boj proti nezákonným sportovním sázkám s cílem uzavřít či omezit přístup dotčeným provozovatelům a zablokovat finanční toky mezi těmito provozovateli a spotřebiteli. Úmluva také ukládá sportovním organizacím a pořadatelům sportovních zápasů povinnosti přijmout a implementovat přísnější pravidla pro boj s korupcí.[5]

Česká republika k Úmluvě ke dni 25. 6. 2018 nepřistoupila.[6]

Činnost Europolu v oblasti match-fixingu

Ze skutečnosti, že match-fixing je v současné době jedno z nejzávažnějších jednání narušujících integritu sportu, a to v celosvětovém měřítku, vyvstala také potřeba zapojení a spolupráce na úrovni mezinárodní, přičemž v Evropské unii se této role ujal zejména Europol, který v této oblasti spolupracuje s donucovacími složkami v rámci jednotlivých států. Činnost Europolu se zaměřuje zejména na: (i) trestní zpravodajskou činnost, (ii) vypracovávání analytických zpráv, (iii) pořádání konferencí a (iv) vysílání mobilních kanceláří a expertů na místa, kde poskytují konkrétní asistenci.[7]

Europol v této oblasti spolupracuje také s mezinárodními sportovními federacemi, pravděpodobně nejvýznamnější spolupráce probíhá s UEFA, se kterou bylo také podepsáno memorandum o společném boji proti match-fixingu v evropském fotbale. Významná je také spolupráce s Mezinárodním olympijským výborem[8] či Mezinárodní tenisovou federací[9], kde je match-fixing také častým úkazem, a to zejména v souvislosti s turnaji nižší úrovně.

Z konkrétní činnosti Europolu lze odkázat např. na akci z roku 2016, která se týkala kvalifikačních zápasů na Mistrovství Evropy ve fotbale, Ligy mistrů či národních fotbalových soutěží. V rámci tohoto vyšetřování bylo identifikováno kolem 400 podezřelých utkání a zatčeno kolem 50 lidí.[10]

Závěr

V České republice tedy v současnosti neexistuje žádná zvláštní právní úprava, která by sportovní kriminalitu stíhala podle zvláštních skutkových podstat trestných činů a jak je uvedeno výše, za shora popsané činy, které souvisejí s tzv. match-fixingem, jsou ukládány tresty podle obecných ustanovení o přijetí úplatku, podplacení, nepřímé úplatkářství a podvodu.

Ve srovnání s právními úpravami jednotlivých zemí lze zmínit např. to, že ve Velké Británii byl přijat zvláštní zákon upravující nezákonné sázení ve sportu, tzv. Gambling Act.[11] Tento Zákon o hazardních hrách z roku 2005 upravuje všechny formy hazardních her a za porušení čl. 42 tohoto Zákona hrozí pachateli uložení trestu odnětí svobody až na dva roky nebo pokuta (tzv. „conviction idictment“), event. uložení trestu odnětí svobody až na 51 týdnů nebo pokuta (tzv. „summary conviction“).[12]

Vzhledem k  závažnosti povahy match-fixingu by řešení této problematiky mělo být předmětem cílené státní politiky v oblasti sportu s tím, že výsledkem by mohlo být např. přijetí speciální a detailní právní úpravy v rámci nového zákona o podpoře sportu, jehož přijetí bylo avizováno již v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše dne 8. 1. 2018.[13]


advokát

advokátní koncipient


KŠD LEGAL advokátní kancelář s.r.o.

CITY TOWER
Hvězdova 1716/2b
140 00  Praha 4
 
Tel.:    +420 221 412 611
Fax:    +420 222 254 030
e-mail:    ksd.law@ksd.cz

_____________________________________
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde a zde.
[2] CAS 2010/A/2172. CARPENTER, Kevin. Ovlivňování zápasů – největší hrozba sportu v 21. století? In: KUKLÍK, Jan a kol. Sportovní právo. Praha: Auditorium, 2012. ISBN 978-80-87284-28-5.
[3] Nejdůležitější rozhodnutí CAS ve fotbalových sporech, viz např. WILD, Alexander. CAS and football: landmark cases. Berlin: Springer, 2012. Asser international sports law series. ISBN 978-9-06-704808-8.
[4] Council of Europe Convention on the Manipulation of Sports Competitions, Magglingen/Macolin, 18.IX.2014.
[5] Viz - Dostupné na www, k dispozici >>> zde. 
[6] Viz - Dostupné na www, k dispozici >>> zde. 
[7] Dostupné na www, k dispozici >>> zde. 
[8] Mezinárodní olympijský výbor vytvořil specializovanou skupinu zabývající se match-fixingem, a to Olympic Movement Unit on the Prevention of the Manipulation of Competitions.
[9] Tzv. Tennis Integrity Unit.
[10] Viz -  Dostupné na www, k dispozici >>> zde. 
[11] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[12] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[13] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz