V poslední době proběhly našimi sdělovacími prostředky některé kauzy, které se zabývali rozsahem práva novináře utajit zdroj svých informací. Jaká je tedy zákonná úpravy této problematiky?

Zákon č. 46/2000 Sb. , o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon) obsahuje ustanovení, jež se přímo týká ochrany zdroje a obsahu informací, zcela obdobné ustanovení obsahuje také zákon č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání. První dva odstavce § 16 tiskového zákona příliš interpretačních problémů nepřinášejí: Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací a dále má právo odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.

Ustanovení § 16 odst. 3 tiskového zákona potom stanoví, že výše zmíněnými právy nejsou dotčeny zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení. Zmíněnými právy také není dotčena povinnost vydavatele stanovená zákonem o správě daní a poplatků sdělit správci daně na jeho výzvu jméno a bydliště objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou, je-li fyzickou osobou, nebo jeho název a sídlo, je-li právnickou osobou.

Podle trestného činu nadržování podle § 166 trestního zákona je trestný ten, kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu. Proto, aby mohl být novinář obviněn z trestného činu nadržování, je tedy nutné posoudit, zda jsou skutečně naplněny všechny znaky předmětného trestného činu, tj znaky objektivní a také znaky subjektivní (zavinění). Při posuzování viny a trestu v konkrétních případech, je třeba posoudit veškeré aspekty spáchání trestného činu a to jeho jak formální stránku trestného činu (splnění zákonem přepokládaných znaků), tak stránku materiální, tj. jaká je společenská nebezpečnost spáchaného trestného činu. Jádro celého problému tedy tkví v tom, zda je pro společnost důležitější umožnit novinářům chránit zdroj svých informací, i když tímto zdrojem může být pachatel trestných činů, jelikož zveřejněné informace mohou mnohdy odhalit skrytou a velmi závažnou trestnou činnost nebo novináře, jež odmítne zveřejnit zdroj svých informací trestně stíhat, a tím zeslabit úlohu médií v naší demokratické společnosti.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz