Rozhodnutí překvapivé je například podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 220/04 takové rozhodnutí, které „nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu předvídat.“ Tato definice se nám však zdá poněkud obecná. Překvapivé rozhodnutí je dle judikatury nutno pojímat šíře. Typickým příkladem překvapivého rozhodnutí je případ, kdy odvolací soud potvrdí zamítavý rozsudek soudu první instance, ovšem učiní tak na základě jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvého stupně. Odvolací soud tímto zejména upře účastníkům sporu vyjádřit se, případně předložit nové důkazy.

Na základě tohoto lze dovodit, že překvapivé rozhodnutí je výsledkem soudního procesu, v němž soud projeví vlastní libovůli, nerespektuje právní předpisy a rozhodne vzhledem k procesní situaci zcela nepředvídatelně. Vydáním překvapivého rozhodnutí bývá nejčastěji porušováno právo na spravedlivý proces zakotvené v ustanoveních čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k zakotvenému principu právní jistoty, a tedy i požadavku na předvídatelnost soudního rozhodování, je vydávání překvapivých rozhodnutí nepřijatelné. V případě, že pochybení soudu, jež překvapivé rozhodnutí vydal, nebude odstraněno v soustavě obecných soudů, může se osoba tímto rozhodnutím dotčená, domáhat nápravy u Ústavního soudu.

JUDr. Klára Veselá Samková
Alžběta Krausová
Advokátní kancelář JUDr. Klára Veselá Samková
lawyers@lawyers.cz