Než se dostaneme k aktuálním problémům týkajícím se prokury, je vhodné si tento pojem, respektive pojmy, náležitě vymezit v rámci platného práva. Ačkoliv zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („OZ“), jednotlivé druhy prokury nijak nepojmenovává, nauka rozlišuje (i) prokuru prostou, (ii) prokuru rozšířenou a (iii) prokuru filiální.

Prokura prostá je zvláštním druhem plné moci (jedná se tedy o specifický případ smluvního zastoupení), kterou může udělit pouze podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku, a to pouze fyzické osobě, prokuristovi, ke všem právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, a to i k těm jednáním, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc, s výjimkou zcizení nebo zatížení nemovité věci.

Prokura rozšířená spočívá v rozšíření oprávnění prokuristy o možnost zcizovat a zatěžovat nemovité věci. Aby se jednalo o prokuru rozšířenou, je nutno v prokuře výslovně uvést toto oprávnění prokuristy zcizovat a zatěžovat nemovité věci.[2]

Prokura filiální spočívá v omezení oprávnění prokuristy zastupovat podnikatele pouze pro některou pobočku svého obchodního závodu nebo pro některý ze svých obchodních závodů. V takovém případě je nutno v prokuře výslovně uvést, ke kterému obchodnímu závodu nebo pobočce obchodního závodu se prokura vztahuje.[3] Filiální prokuru je možno udělit také pro pobočky nebo závody, které nejsou jako odštěpný závod zapsány v obchodním rejstříku, pokud mají v rámci organizační struktury činnosti relativně samostatné postavení.[4]

Reklama

Microsoft Copilot pro Office365 prakticky (online - živé vysílání) - 2.12.2024

2.12.2024 13:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Udělení prokury

Prokuru může udělit pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku. V případě fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku tak činí podnikatel osobně, v případě právnické osoby tak činí statutární orgán. U osobních společností budou o udělení prokury rozhodovat všichni společníci (srov. § 105 zákona č. 90/2012 Sb. , zákon o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů („ZOK“)). Ve společnosti s ručením omezeným, není-li stanoveno ve společenské smlouvě jinak, uděluje prokuru jednatel, přičemž udělení prokury podléhá schválení valnou hromadou;[5] v případě absence schválení valnou hromadou je prokura neplatná za podmínek vymezených v § 48 ZOK.[6] V akciové společnosti uděluje prokuru statutární orgán (představenstvo nebo správní rada), přičemž povinnost schválení udělení prokury valnou hromadou zde absentuje (to však neznamená, že by tuto povinnost nemohly valné hromadě svěřit stanovy).

Prokuru je nutno udělit v písemné formě s výslovným označením, že se jedná o prokuru. Jelikož je prokura zvláštním druhem plné moci, která opravňuje prokuristu i k těm jednáním, pro které se jinak vyžaduje zvláštní plná moc, neuplatní se obecná úprava požadující úřední ověření podpisu na plné moci pro případy, kdy zákon vyžaduje pro určité právní jednání formu veřejné listiny.[7] Pro udělení prokury se tedy dle našeho názoru nevyžaduje listina s úředně ověřeným podpisem.

Častým problémem z praxe je otázka účinnosti prokury. Prokura je účinná již samotným udělením (potažmo schválením, je-li vyžadováno) a zápis v obchodním rejstříku je pouze deklaratorní.[8] Tento přístup je tak zcela opačný k právní úpravě v ObchZ, kdy § 14 odst. 6 ObchZ stanovil, že udělení prokury je účinné od zápisu do obchodního rejstříku (zápis byl v tomto případě konstitutivní a před zápisem nebyl prokurista oprávněn platně zastupovat podnikatele). Podle aktuální právní úpravy tedy může prokurista podnikatele zastupovat i pokud ještě není zapsán v obchodním rejstříku. V takovém případě se bude prokazovat listinou o udělení prokury.[9] Po zápisu prokury do obchodního rejstříku se uplatní princip materiální publicity a prokurista se bude odkazovat na zápis v obchodním rejstříku. Pro úplnost je možno uvést, že listinu o udělení prokury je nutné doložit k návrhu na zápis prokuristy do obchodního rejstříku, nicméně do sbírky listin se obligatorně nezakládá.[10]

I přes to se v praxi lze setkat s případy, kdy prokura nezapsaná v obchodním rejstříku není protistranou akceptována, byť pro takové odmítnutí není opory v platném právu.

Limity prokury

Ustanovení § 450 odst. 1 OZ stanoví, že prokurista je zmocněn „ke všem právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu“, přičemž zůstává otázkou, co si pod tímto neurčitým pojmem představit. Nejvyšší soud již v minulosti judikoval, že pojem „provoz obchodního závodu“ je nutno vykládat s přihlédnutím ke konkrétní posuzované situaci a bez dalšího nelze zcela jistě generalizovat, která jednání do provozu obchodního závodu spadají, a která již nikoliv.[11]

I přes tento závěr si dovolíme charakterizovat některá jednání, která do rozsahu prokury budou typicky spadat. Oprávnění prokuristy typicky zahrnuje především právní jednání související s uzavíráním a plněním běžných obchodních smluv, dále také právní jednání směřující k zajištění a utvrzení dluhů nebo pracovněprávní úkony vůči zaměstnancům (uzavírání pracovních smluv, podávání výpovědí atd.). Prokurista může dále jednat za právnickou osobu v případě soudního řízení (srov. § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), nebo v případě řízení daňového (srov. § 24 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Oproti tomu se prokura nevztahuje na jednání nesouvisející s provozem závodu. Judikatura dále dovozuje, že prokurista není oprávněn činit takové kroky, které další provoz podniku znemožní, nebo negativně ovlivní.[12]

Případná snaha o omezení rozsahu prokury ze strany podnikatele, tj. například stanovením limitu plnění, nemá účinky vůči třetím osobám, i kdyby takové omezení bylo zveřejněno (srov. § 453 OZ). Ačkoliv porušení vnitřního pokynu nemá účinky vůči třetím osobám, je z něj možno dovodit odpovědnostní vztah prokuristy vůči podnikateli.[13]

Kdo nemůže být prokuristou?

Na jistotu je postaveno, že prokuru není možno udělit právnické osobě.[14] Prokuristou také nemůže být člen dozorčí rady společnosti.[15]

Častěji diskutovanou problematikou je (ne)možnost udělení prokury členovi statutárního orgánu společnosti. Shodně s komentářovou literaturou[16] se přikláníme k názoru, že prokuristou nemůže být člen statutárního orgánu právnické osoby. K podpoře tohoto názoru odkazujeme na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3191/2010, který se sice vztahuje k předchozí právní úpravě ObchZ, ale Nejvyšší soud se na tento dosud odvolává i v současné judikatuře.[17] Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda je možné, aby byl člen představenstva generálně zmocněn ke všem právním jednáním, čímž mělo dojít k obcházení pravidel jednání za společnost (nakolik za společnost měli jednat dle zápisu v obchodním rejstříku vždy společně dva členové představenstva). Rozhodnutí shrnuje ustálenou judikaturu s tím, že „není přípustné, aby stanovami určený způsob jednání jménem společnosti byl obcházen tak, že dva členové představenstva udělí generální plnou moc jednomu z nich“ (srov. zejm. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek R 17/2008). Dle názoru Nejvyššího soudu: „Tyto závěry se obdobně uplatní i pro prokuru jakožto plnou moc udělenou ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku“. Další argumentaci nabízí usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 14 Cmo 200/2019, které uvádí, že „Prokuristou nemůže být člen statutárního orgánu právnické osoby (v daném případě jednatel JUDr. R. S.), neboť působnost člena statutárního orgánu v sobě inherentně zahrnuje veškerou působnost prokuristy.“

Společné jednání prokuristy a (člena) statutárního orgánu

Obdobně je vhodné upozornit, že není možné stanovit způsob jednání za právnickou osobu tak, že jedná vždy společně člen statutárního orgánu a prokurista. Toto dovodil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 387/2016, ve kterém se zabýval mimo jiné statusovými otázkami právnických osob: „Právní úprava statutárního orgánu (tj. určení, který z orgánů právnické osoby je statutárním a jak se vytváří), stejně jako úprava způsobu, jakým členové statutárního orgánu právně jednají za právnickou osobu (jak ji zastupují), spadá do kategorie práva týkajícího se postavení osob ve smyslu § 1 odst. 2 [OZ]. (…) Společné jednání prokuristy a člena statutárního orgánu není přípustným způsobem zastupování obchodní korporace podle § 164 odst. 2 [OZ] a nemůže být zapsáno jako způsob, jakým členové statutárního orgánu jednají za obchodní korporaci, do obchodního rejstříku podle § 25 odst. 1 písm. g) [ZVR].“

Toto pojetí prokury se odlišuje například od právního řádu Německa a Rakouska, kde je společné jednání člena statutárního orgánu a prokuristy akceptováno. Oproti českému právnímu řádu v těchto zemích ovšem existuje právní úprava, která tuto možnost výslovně umožňuje.[18]

Závěr

Prokuru, ať už prostou, rozšířenou nebo filiální, uděluje podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku. V případě společnosti s ručením omezeným, narozdíl od akciové společnosti, podléhá udělení prokury statutárním orgánem schválení valnou hromadou. Prokura vzniká již jejím udělením a samotný zápis v obchodním rejstříku je pouze deklaratorní. Do provedení zápisu se prokurista prokazuje listinou o udělení prokury, u které není vyžadováno úřední ověření podpisu.

Oprávnění prokuristy typicky zahrnuje právní jednání související s uzavíráním běžných obchodních smluv, pracovněprávní úkony vůči zaměstnancům, či jednání za právnickou osobu v soudních a daňových řízení. Oproti tomu se prokura nevztahuje na jednání nesouvisející s provozem závodu a prokurista také nesmí činit kroky, které další provoz podniku znemožní nebo negativně ovlivní. Rozsah prokury nemůže být ve vztahu ke třetím osobám omezen. Z případného vnitřního omezení ze strany podnikatele lze ovšem dovozovat odpovědnostní vztah prokuristy vůči podnikateli.

Kromě právnické osoby a člena dozorčí rady nemůže být dle našeho názoru prokuristou ani člen statutárního orgánu společnosti. Judikatura také dovozuje nemožnost způsobu zastupování právnické osoby společným jednáním prokuristy a člena statutárního orgánu.

Z výše uvedeného vyplývá, že prokura je praktický nástroj usnadňující zastoupení podnikatele, který je v našem právním řádu hluboce zakořeněný. I přes to, nebo možná právě proto, v praxi stále existují ohledně prokury určité mýty, nejasnosti ba dokonce pokusy o její zneužití. Hlavní motivací tohoto článku tedy bylo do této problematiky vnést větší jistotu.

Mgr. Gabriela Luňáková
Advokátka / Associate

Mgr. Martin Horák
Advokátní koncipient / Junior Lawyer

Miloslav Pospíšil
Paralegal