Nájemní vztah je obecně upraven v ustanovení § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku. Zvláštní ustanovení o nájmu bytu jsou obsaženy v § 685 až § 716 občanského zákoníku. Obchodní zákoník právně upravuje nájem podniku a nájem dopravního prostředku, ve zbylém se použije úprava obsažená v občanském zákoníku. Právní úprava nájmu nebytových prostor je obsažena v zákoně č. 116/1990 Sb. , který je ve vztahu k občanskému zákoníku tzv. speciálním předpisem, tedy předpisem, jehož ustanovení mají aplikační přednost před obecnými ustanoveními občanského zákoníku o nájmu.

Dle § 663 občanského zákoníku nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za  úplatu nájemci věc,  aby ji  dočasně (ve  sjednané době)  užíval nebo  z ní  bral i užitky.

Z uvedeného je tudíž zřejmé, že jedním z pojmových rysů nájemní smlouvy je její úplatnost. Má-li se tudíž jednat o nájemní vztah, je vždy třeba, aby byla v nájemní smlouvě stanovena výše úplaty za přenechání věci do užívání třetí nájemci.

V opačném případě se nebude jednat o smlouvu nájemní, nýbrž zpravidla nejčastěji o smlouvu o výpůjčce.