Do řeky, o níž bude řeč, jsem poprvé vstoupil někdy v polovině roku 1990. Doba voněla svobodou, netušenými možnostmi, pročež i nádhernou budoucností. Vůně to byly tak silné, že překryly i smrad po komunistech. Skoro mi připadá, že tehdy bylo komunisty cítit méně než dneska. Ale to je jiná story.

Opojnost doby zřejmě nějak zapůsobila i na prostitutky, které se v Praze vysloveně přemnožily. Bylo jich tolik, že i ten největší sexuální zoufalec bez problémů našel, co potřeboval. Těžko říct, nakolik poptávka převyšovala možnosti trhu, v každém případě sexuální živnostnice, které už nic nenutilo nabízet služby alespoň trochu decentně, je začaly naopak realizovat hned na místě kontraktu. Anebo pokud možno co nejblíž. V průjezdech domů poblíž Perlovky to záhy začalo každý večer vypadat jako na nějaké street swinger party. Ostatně nikdo mi nevymluví, že zemí původu téhle kolektivní zábavy je průchod na Uhelném trhu 11.

Tím na sebe prostitutky, jejichž úloha v sametové revoluci byla do té doby nulová, připoutaly pozornost. Jak známo, kdo na sebe upozorní úřady, může se nadít jejich péče. A tak došlo i na nápad zregulovat nejstarší živnost. K věci se aktivně postavila pražská radnice, která uložila radnímu pro zdravotnictví připravit soubor opatření, která by prostitutky uvedla do úředně přehledného šiku. Obcházela v té době Prahou představa o dobře regulované prostitutce, co standardním živnostníkovi, jemuž bude možno přikázat, kde si má otevřít oficínu, a co smí, případně nesmí v pracovní době dělat. Padl též konkrétní návrh vyhradit pro sexuální reje nábřeží zhruba v místech Ministerstva dopravy. Nebyl to úplně špatný nápad. Ze zmíněné budovy krátce předtím vyhnali Ústřední výbor Komunistické strany Československa, takže okolní obyvatelstvo bylo na nadměrný výskyt děvek uvyklé. Pravda, soudruzi se do svého bordelu vesměs sjížděli v černých limuzínách, ale to byl detail. Děvka jako děvka.

Doba přála svobodě, a tak někoho napadlo, že by se to mělo projednat i s dotčenými sexuálními pracovnicemi. Byl tedy za tím účelem pronajat menší salonek ve Slovanském domě a tam se odehrálo zřejmě historicky první oficiální jednání lokálních politiků s delegací prostitutek. To, jestli se nějak jinak znali už z dřívějška neřeším a ani jsem to nezkoumal.

Jednání zahájil zmíněný zdravotní rada upřímnou zdravicí, kterou doprovodila poměrně značná lihová šála. Tuším, že model Tuzemský rum. Bylo zjevné, že pan rada se připravoval důkladně. Přivítal přítomné, jichž nebylo málo, téma mělo mezi radničními politiky docela zvuk a dostavili se i novináři. A zdůraznil, že přišly také holky, aby všem řekly, co si o tom tak nějak myslí. Tuhle část entrée si klidně mohl odpustit. I z letadla se dalo poznat, že těch asi osm poněkud stranou sedících žen zřejmě nebudou žižkovské matky. Až na dvě to byly zjevně prostitutky. A ty zbylé byly explicitní kurvy.

Následovalo to, čemu se říká živá diskuse, které se ale sexuální pracovnice účastnily jen velmi sporadicky. Pouze neklidně větřily, když kolem nich prošel pan zdravotní rada a dechl na ně důvěrně známý odér. Diskuse sama, jak to lze předpokládat, byla o všem a o ničem, což byl posléze osud celého nápadu na regulaci prostituce v Praze.

Vzpomínám si ale, že jednoho z hlasatelů myšlenky prostituce v mezích zákona jsem ještě stihl kdesi zahnat do kouta a vyptávat se ho, jestli uvažované zdravotní pojištění, jako součást regulace prostitutek, bude znamenat, že kapavka bude pracovní úraz, případně nemoc z povolání, zda překážky v práci, které z biologických důvodů většinu prostitutek pronásledují každý měsíc až do klimaktéria, budou nějak zohledněny, případně jak bude z pracovněprávního hlediska hodnoceno nechtěné těhotenství prostitutky. Dotyčný na mne vrhl pohled, z něhož bylo jasné, že nejdu s námi, ale proti nám. Srozumitelný zvuk z něj ale nevyšel. Z čehož jsem usoudil, že si ještě na jasnou odpověď budu muset počkat. Jen jsem netušil, že budu muset čekat tak dlouho, že už i zapomenu, že čekám.

Když letos skupina poslanců přišla s námětem regulovat prostituci, na chvíli mi to připadlo jako úplně nová řeka, než jsem si připomněl, že lezu, či jsem nořen, do řeky již jednou navštívené. Pravdou je, že teď mám otázek o něco víc. Například, jak se prostitutka vypořádá s EET, anebo co lze prostitutce uznat jako nákladovou položku. K tomu se jistě začne ptát Úřad pro ochranu osobních údajů, jak při prostituci, při níž jak známo dochází k výměně genetických informací, bude zajištěno dodržování GDPR. A jistě se zapojí i neziskovky. Dovedu si kupříkladu představit, že Rekonstrukce státu přijde s požadavkem kontrolních mechanismů potlačujících korupci při sexuálních službách. Případně veřejné seznamy zákazníků.

Ty budou ostatně nezbytné kvůli daňové kontrole. Nějaký genderový spolek se zaručeně bude zajímat o to, jestli jsou mezi prostitutkami dostatečně zastoupeny ženy. Korunu pak nasadí veteráni z boje o Kliniku, kteří pár prostitutek unesou, čímž je zachrání od vykořisťování buržoazií a jinými zločinci. Lze předpokládat, že poté se je pokusí hromadně znárodnit v nějakém čerstvě okupovaném squatu. Námitky, že jde o znásilnění odmítnou obvyklým argumentem o tom, že právo na svobodnou volbu sexuálního partnera se nesmí fetišizovat. Vše vyvrcholí založením strany svobodných prostitutek, které povede k personálnímu kolapsu několika parlamentních stran, neb bude vedeno pod nekorektním heslem “Všechny děvky do jedné strany“. Odolají pouze komunisté, jejichž prostitutky obojího pohlaví již dílem vymřely, dílem pak tráví svůj život bojem za udržení kontroly nad vylučovacími funkcemi, prokládaný divokými diskusemi o tom, jak se jmenoval ten plešatej ruskej trpaslík, co úplně nalitej střílel z Aurory a pak zhebnul na syfla.

Takže to asi nebude úplně ta samá řeka, ale sranda to bude zcela jistě.

JUDr. Tomáš Sokol,
advokát, místopředseda představenstva České advokátní komory