Běh promlčecí lhůty, jakož i její přerušení a stavení, upravuje pro občanskoprávní vztahy zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

Dle § 112 občanského zákoníku uplatní-li  věřitel  v  promlčecí  době  právo  u  soudu nebo u jiného příslušného orgánu a  v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. K uplatnění práva u soudu dochází většinou žalobou, dále pak i vzájemným návrhem učiněným v průběhu řízení, návrhem poškozeného v rámci trestního řízení na náhradu škody mu obžalovaným způsobené, návrhem orgánu v rámci řízení u přestupku apod. Po dobu trvání řízení před soudem či před jiným orgánem promlčecí doba ve svém běhu nepokračuje.

Podání oznámení pohledávky věřitele za dlužníkem soudu v dědickém řízení však vliv na běh promlčecí doby nemá. Pro rozsudek, ale analogicky i pro usnesení, jímž soud rozhoduje o meritu věci, je rozhodující stav v době jeho vyhlášení; bylo-li proto usnesení o dědictví vyhlášeno až v roce 2004, v této době již s ohledem na výše uvedené byla Vaše pohledávka za zůstavitelem promlčena.

Správným postupem tedy bylo podat v průběhu běhu občanskoprávní promlčecí lhůty v délce trvání 3 let podat u příslušného soudu žalobu o zaplacení, přičemž jako žalovaného uvést z opatrnosti všechny potencionální dědice  zůstavitele (zesnulého dlužníka) s poukazem na to, že probíhá dědické řízení, v němž jste jako žalobce uplatnil tuto svou pohledávku a do pravomocného skončení tohoto dědického řízení nelze mít za jisté to, která z osob uvedených jako žalovaní se stane dědicem, resp. která z osob jako dědic převezme povinnost, o níž v řízení jde. Tímto by bylo dosaženo stavení běhu promlčecí lhůty. Okruh potencionálních dědiců by Vám na základě Vaší žádosti měl sdělit notář, jenž jako soudní komisař dědické řízení provádí.