Odpověď na uvedený dotaz poskytuje ustanovení § 196a obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. ). Třebaže jde o ustanovení nacházející se v části obchodního zákoníku upravující akciovou společnost, použije se obdobně i na společnost s ručením omezeným (viz § 135 odst. 2 obchodního zákoníku).

Cílem tohoto ustanovení je vyloučení (případně omezení) některých obchodů mezi společností a takovými osobami, které mají ke společnosti speciální vztah. Těmito osobami jsou u společnosti s ručením omezeným např. její jednatel, prokurista, vedoucí odštěpného závodu, likvidátor nebo osoby jim blízké.

Dle předmětného ustanovení může společnost uzavřít se svým jednatelem smlouvu o půjčce nebo o úvěru jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Není přitom rozhodné, zda společnost poskytuje půjčku jednateli či naopak.

Pokud nejsou obě zákonné podmínky dodrženy, je smlouva neplatná, tedy bez právních účinků. Pro právní jistotu obou smluvních stran je proto důležité toto pravidlo respektovat.

Jestliže chce tedy jednatel od společnosti půjčit peníze, musí před samotným uzavřením smlouvy o půjčce svolat zasedání valné hromady. Dá-li valná hromada s poskytnutím půjčky souhlas (není-li ve společenské smlouvě uvedeno jinak, rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků), může jednatel se společností smlouvu o půjčce uzavřít.

Druhou ze zákonných podmínek platnosti smlouvy je její uzavření za podmínek obvyklých v obchodním styku. To v praxi znamená, že smlouva nesmí nepřiměřeně zvýhodňovat či znevýhodňovat žádnou ze smluvních stran. Tato situace může hrozit zejména v případě, půjčuje-li jednatel peníze společnosti. Ve smlouvě by se tak nemělo objevit např. ustanovení, které přiznává osobě poskytující půjčku (tj. věřiteli) právo na nepřiměřeně vysoký úrok z půjčky, případně právo na nedůvodně vysokou smluvní pokutu v případě, že dlužník půjčku věřiteli včas nevrátí.