17. 5. 2001
ID: 7464upozornění pro uživatele
Řádné opravné prostředky v daňovém řízení
Proti rozhodnutím správce daně lze obvykle, i když ne vždy, podat opravný prostředek. To záleží na tom, zda jej zákon připouští či nikoliv. Opravné prostředky představují jakýsi způsob obrany práv daňového subjektu proti rozhodnutím správce daně v daňovém řízení. Obecně rozlišujeme opravné prostředky na řádné a mimořádné. S takovýmto členěním se setkáme nejen v řízení soudním a správním, ale také v řízení daňovém. Hlavní rozdíl, který člení opravné prostředky na řádné a mimořádné je skutečnost, zda směřují proti rozhodnutí, jež je v právní moci či nikoliv
Proti rozhodnutím správce daně lze obvykle, i když ne vždy, podat opravný prostředek. To záleží na tom, zda jej zákon připouští či nikoliv. Opravné prostředky představují jakýsi způsob obrany práv daňového subjektu proti rozhodnutím správce daně v daňovém řízení. Obecně rozlišujeme opravné prostředky na řádné a mimořádné. S takovýmto členěním se setkáme nejen v řízení soudním a správním, ale také v řízení daňovém. Hlavní rozdíl, který člení opravné prostředky na řádné a mimořádné je skutečnost, zda směřují proti rozhodnutí, jež je v právní moci či nikoliv. Řadné opravné prostředky jsou takové, které směřují proti rozhodnutí, jež nenabyla právní moci, naopak mimořádné opravné prostředky směřují proti rozhodnutí, která již v právní moci jsou. Pravomocné je takové rozhodnutí, proti kterému nelze podat žádný opravný prostředek, a pokud byl podán, je napadené rozhodnutí pravomocné vydáním rozhodnutí o tomto opravném prostředku.
Mezi základní řádné opravné prostředky v daňovém řízení řadíme odvolání, které je svou povahou a obsahem nejvýznamnejším opravným prostředkem, dále pak námitku, stížnost a reklamaci. Mimořádnými opravnými prostředky jsou především obnova řízení. Přestože prominutí daně, přezkoumání daňových rozhodnutí a opravy zřejmých omylů a nesprávností řadíme do mimořádných opravných prostředků, je možné je použít nejen proti rozhodnutím pravomocným, ale také proti rozhodnutím, jež nenabyla právní moci.
Odvolání jako nejvýznamnější řádný opravný prostředek lze podat proti každému rozhodnutí, pokud zákon jeho podání nevylučuje nebo pokud se daňový subjekt nevzdal tohoto práva. Vzdát se odvolání může po celou dobu běhu odvolací lhůty; dnem vzdání se odvolání nabývá rozhodnutí právní moci. Nestanoví-li zákon 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále ZSDP) jinou lhůtu, lze odvolání podat do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje. Tzn., že pokud rozhodnutí bylo doručeno 24.4.2001, lhůta třiceti dnů beží ode dne následujícího, tedy od 25.4.2001, to vyplývá z ustanovení o lhůtách, kde je stanoveno, že do běhu lhůty se nepočítá den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, tedy den doručení. Odvolání má stanoveno předepsané náležitosti, které je třeba dodržet, neboť při jejich nedodržení, může dojít ke zbytečným průtahům a komplikacím pro daňový subjekt, což určitě nebylo v úmyslu daňového subjektu (aspoň ve většině případů). Proto odvolání musí povinně obsahovat tyto náležitosti: 1. přesné označení správce daně ( např. Finanční úřad v Olomouci), 2. přesné označení odvolatele (např. Pavel Mikulášek, nar. 4.2.1954, bytem v ...), 3. číslo jednací, popř. číslo platebního výměru nebo jinou dostatečnou identifikaci rozhodnutí, které je napadáno, 4. uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonost napadeného rozhodnutí, 5. návrh důkazních prostředků, 6. navrhované změny nebo zrušení rozhodnutí. Pokud totiž odvolání neobsahuje všechny shora uvedené náležitosti, správce daně vyzve k jejich doplnění s poučením, v jakém směru musí být odvolání doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než patnáct dnů. Vyhoví-li odvolatel ve stanovené lhůtě výzvě k doplnění odvolání, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li však výzvě, správce daně sám odvolací řízení zsataví, aniž by věc vůbec postupoval odvolacímu orgánu. Proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení je ovšem přípustné odvolání, a to samozřejmě zase ve lhůtě třiceti dnů od jeho doručení. Odvolatel může vzít odvolání také zpět, v tomto případě již nemůže odvolání podat znovu, a to ani tehdy, pokud lhůta k odvolání ještě celá neuběhla. Dnem zpětvzetí odvolání se rozhodnutí stává pravomocným. Může-li odvolání podat několik daňových subjektů a odvolá-li se jen některý z nich, vyrozumí o tom správce daně všechny ostatní dotčené daňové subjekty a vyzve je, aby se k podanému odvolání v jím stanovené lhůtě vyjádřily. Tato lhůta nesmí být kratší než patnáct dnů. K vyjádření, která dojdou po uplynutí této lhůty, se nepřihlíží. Odvolání, které směřuje jen proti odůvodnění, aniž by byl současně napadán i výrok rozhodnutí, je nepřípustné. Odvolání nemá, s vyjímkou ustanovení § 37 odst. 3 ZSDP, odkladný účinek, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Odvolání se podává u toho správce daně, jehož rozhodnutí je napadáno, a to ústně nebo písemně do protokolu. Ten také může o něm rozhodnout. Pokud odvolání vyhoví plně, není třeba uvádět důvody, pokud se však vyhovuje částečně, je třeba uvést odůvodnění. Správce daně odvolání zamítne, jestliže je 1. nepřípustné, 2. podáno po stanovené lhůtě či 3. podáno osobou k tomu nepříslušnou. Proti zamítnutí odvolání ve výše uvedených případech je možné se odvolat. V ostatních případech postupuje správce daně odvolání spolu s předkládací správou (ta obsahuje shrnutí výsledků doplněného řízení, stanovisko ke všem důvodům odvolání, návrh na výrok rozhodnutí o odvolání), spisovým materiálem svému nadřízenému orgánu.
Odvolacím orgánem je orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal. (např orgán, který vydal rozhodnutí je Finanční úřad v Olomouci, nadřízeným orgánem, tedy nejblíže vyšším je Finanční ředitelství v Ostravě). Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a buď rozhodnutí zruší nebo změní, nebo odvolání zamítne. Rozhodnutí o odvolání vydané nadřízeným orgánem je konečné a není proti němu přípustné odvolání. Dokonce se nadřízený orgán nemusí řídit návrhem odvolatele ani předkladatele a může rozhodnout např. o vetším doměrku daně, než jaký je v odvolání napadán.
Jak jsem již uvedla výše, mezi řádné opravné opravné prostředky náleží i námitka. Tu je možno podat proti každému úkonu ve vymáhacím nebo zajišťovacím řízení. Musí být podána ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu daňový subjekt dozvěděl, a to u správce daně, který úkon provedl. Dalším opravným prostředkem je reklamace, kterou lze podat proti jakémukoliv úkonu při placení nebo evidenci daní. V obou případech o podaném opravném prostředku rozhoduje vedoucí pracovník správce daně. Stížnost jako poslední řádný opravný prostředek je obranou práv daňového poplatníka daně z příjmů v těch případech, kdy za něj stanoví a odvádí daň plátce daně, tj. ten, kdo mu vyplácí příjem. Pokud poplatník nesouhlasí se srážkou daně nebo zálohou na daň, musí se nejprve se žádostí o vysvětlení (musí být podána do šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce došlo) obrátit na plátce daně. Ten je povinen poplatníkovi sdělit povinné údaje do třiceti dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Jestliže ani potom není polatník spokojen s vysvětlením plátce daně, může podat stížnost (do třiceti dnů ode dne, kdy poplatník obdržel sdělení plátce) správci daně místně příslušnému tomuto plátci. Správce daně rozhodne ve věci a rozhodnutí doručí jak poplatníkovi, tak plátci mzdy.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
