Regulace reklamy z pohledu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru
Dne 1. ledna 2010 vstoupil v platnost zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen “č. 145/2010 Sb. “), který upravuje příslušné předpisy Evropských společenství (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS) a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
Jedná se o zákon nadmíru očekávaný, neboť by měl pomoci snížit riziko při sjednávání spotřebitelských úvěrů. Zákon neupravuje výlučně náležitosti při sjednávání úvěrů, ale také upravuje pravidla reklamy na tyto finanční služby. Zákon č. 145/2010 Sb. je tak ve vztahu speciality k zákonu č. 40/1995 Sb. , o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 40/1995 Sb. ), neboť upravuje v § 4 a § 17 odst. 1 pravidla pro reklamu, dle které zprostředkovatel /dle § 3 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb. osoba, která není věřitelem a která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání za odměnu nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s věřitelem nebo mu pomáhá tuto smlouvu uzavřít nebo ji jménem věřitele uzavírá/ je povinen v reklamě a dokumentaci určené pro spotřebitele uvádět rozsah svých oprávnění, zejména, že vykonává zprostředkovatelskou činnost výhradně pro jednoho nebo více věřitelů nebo že tuto činnost nevykonává pro žádného věřitele (§ 17 odst. 1) a dále pak, jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování reklamou, jejíž součástí je jakýkoliv údaj o jeho nákladech, musí reklama obsahovat jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (§ 4).
Dle přílohy č. 1 nazvané „Povinné informace v reklamě“ je nutno splnit tyto náležitosti:
Nabídka spotřebitelského úvěru nebo jeho zprostředkování reklamou, jejíž součástí je i jakýkoliv údaj o nákladech spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, musí jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu obsahovat:
- a) roční procentní sazbu nákladů,
- b) výpůjční úrokovou sazbu, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích spojených se spotřebitelským úvěrem,
- c) celkovou výši spotřebitelského úvěru,
- d) výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem,
- e) dobu trvání spotřebitelského úvěru,
- f) v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu jejich cenu a výši případné zálohy,
- g) informaci o povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se spotřebitelským úvěrem, zejména pojištění, je-li uzavření takové smlouvy podmínkou pro získání spotřebitelského úvěru za nabízených podmínek a náklady na tuto službu nelze určit předem.
V případě spotřebitelského úvěru ve formě možnosti přečerpání splatného na požádání nebo do 3 měsíců, poskytne věřitel spotřebiteli v reklamě pouze informace uvedené v odstavci 1 písm. b) a c).
V reklamě tak již dle všeho nebude možno uvést strohé informace typu: „Půjčíme Vám 100 000,- Kč za 500 korun měsíčně“.
Zákonem č. 145/2010 Sb. také de facto došlo k prolomení § 7 odst. 1 písm. a) dle kterého příslušným orgánem k výkonu dozoru nad reklamou šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, neboť v případě dozoru nad reklamou (tedy i televizní, rozhlasové) na odložené platby, půjčky, úvěry či jiné obdobné služby je dle § 19 zákona č. 145/2010 Sb. orgánem dozoru Česká obchodní inspekce (ČOI) případně Česká národní banka (ČNB). Působnosti ČOI pak podléhají subjekty, které nepodléhají dozoru ČNB (viz § 44 a § 44a zákona č. 6/1993 Sb. , o České národní bance).
Že zákonodárce považuje problematiku dodržování zákona v oblasti regulace reklamy na spotřebitelské úvěry za závažnou, svědčí i rozpětí sankcí za případná porušení. Za správní delikt dle zákona č. 145/2010 Sb. může být totiž uložena pokuta dle § 20 odst. 5 písm. a) ve výši do 5 000 000,- Kč, jestliže v reklamě v rozporu s § 4 nebude uvedena informace podle přílohy č. 1 tohoto zákona, případně do 500 000,- Kč pokud dojde k porušení ustanovení § 17 tohoto zákona.
Nezbývá než doufat, že zákon č. 145/2010 Sb. splní veškerá očekávání a zamezí všem nekalým praktikám ze strany neseriozních poskytovatelů úvěrů těžícím z podprůměrné finanční gramotnosti české populace, případně že kompetentní orgány budou v případě porušení postupovat razantně.
Mgr. Jiří Hadaš
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz