Podívejme se dnes na příklad velmi praktického uplatnění tohoto pravidla v praxi. Nová televizní stanice hodlá vysílat pořad o reklamě a marketingu. Bude v něm, předpokládám, kriticky hodnotit jak reklamy právě vysílané, tak třeba reklamy starší i třeba reklamy zahraniční. V pořadu, řekněme hodinovém, tak uvidíme řadu reklamních spotů. Přirozená otázka televizního tvůrce je: nebude to skrytá reklama ?  A nepřekročíme zákonný limit pro maximální rozsah reklamy ve vysílání ? K němu se logicky přidává televizní účetní: a není to zdanitelný dar zadavatelům ? Nemáme raději odvést DPH z běžné ceny za vysílání těch spotů ?

Správná odpověď na tyto otázky je jediná: to, co uvidíte v plánovaném pořadu, nebude reklamou. Ano, zní to podivně, když půjde o reklamní spoty, ale je to tak: není-li cílem vysílání reklamních spotů podpora prodeje, nejde o reklamu. V tomto případě bude cílem vysílání reklamních spotů v novém pořadu zábava, poučení či kritika  - a to je důvod, proč reklamní spot nebude v tomto případě „reklamou“ ve smyslu zákona. Tentýž spot, vysílaný za drané peníze v reklamním bloku o hodinu dříve, bude reklamou proto, že smyslem jeho vysílání je podpora prodeje, avšak při jeho vysílání v pořadu s jiným cílem již o reklamu nepůjde.

Z tohoto závěru pak vyplývá i odpověď na všechny související otázky. Spoty vysílané v takovém pořadu, se nepočítají do časových omezení reklamy a ani žádná jiná pravidla, jinak svazující reklamu ve vysílání, pro ně neplatí. V pořadu, který kriticky či pro zábavu ukazuje reklamní spoty, může být samozřejmě předveden i reklamní spot na cigarety (nejde o reklamu, takže zákaz reklamy tabákových výrobků zde neplatí), může tam být zařazen i reklamní spot na léky na předpis či třeba reklamní spot prohlášený za neetický.

Nelze vyloučit, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání bude tento právní přístup akceptovat jen nerada a nová stanice mu bude muset cestičku prošlapat, ale z hlediska právního je správný a soud by mu podle mého přesvědčení musel dát za pravdu.  Samozřejmě, nesmí vyjít najevo, že ten či onen spot byl do pořadu zařazen z jiných důvodů než čistě redakčních, třeba za peníze zadavatele – v tu chvíli by se spot již stal reklamou se vším všudy.

A autorská práva ? Zde je to velmi jednoduché, neboť autorský zákon pro tento druh citací obsahuje výslovnou výjimku. Podle § 31, odst. 1 totiž platí, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem. Vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, název díla a pramen.

JUDr. Filip Winter, advokát

110 00 Praha 1, Na Příkopě 25
www.akwinter.cz