The Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (ICANN) přiděluje domény .com, .net, .org. Jedná se o nadnárodní organizaci, která nepodléhá jurisdikci žádného státu. ICANN je výrazem nezávislosti internetu v jeho nejčistší podobě. Avšak internet je také (a hlavně) o obchodu a kde se vyskytuje obchod, tam se vyskytuje i tvrdé a nelegálního jednání.

Pro tyto případy ICANN vypracoval pravidla na základě kterých přiděluje, převádí a odebírá domény. Normativní výraz této úpravy se nachází v „Uniform Domain Name Dispute Resolution“ a v „Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy“ (Policy).

Nejčastějším případem, kterým jsou podle těchto pravidel řešeny je problém zvaný cybersquatting, který se vzhledem k atraktivnosti internetu jako komunikačního média stává opravdovým problémem. Problém řešení sporu dvou či více osob, které tvrdí, že jsou legitimováni k vlastnictví konkrétní domény.

Vedle řešení dle Policy řešení uznává ICANN i další způsob důvody pro přidělení, převod či odebrání domény a to:
a) pravomocné rozhodnutí státního soudu o sporu a
b) pravomocné rozhodnutí rozhodčího orgánu
Vzhledem k vlastnosti, jež pro internet přímo definiční, tj. přeshraničnost, se však soudní a rozhodčí rozhodnutí získávají velmi obtížně, stává se řešení navrhnuté ICANN velmi přitažlivým a velmi frekventovaným.

Tato forma řešení, tj. dle Policy, představuje další rozšíření řešení sporů, které jsou označovány hromadně jako ADR (Alternative Dispute Resolutions). Mezi ADR patří zejména arbitráž, mediace nebo med-arb.

Orgánem, který rozhoduje je Panel, který je složen ze členů panelu. Členy panelu jmenují strany sporu, skrze správce domén. Jestliže se tyto nedohodnou, jmenují je tito správci, kteří k tomu mají oprávnění od ICANN. Na členy Panelu se vztahují obecná pravidla o nezávislosti a nestrannosti. Obecně lze říci, že na řízení před Panelem se aplikují obdobná pravidla jako při obchodní arbitráži, to znamená, že samotná procesní ustanovení neobsahují přílišná specifika. Jedinou větší změnou je ústní slyšení, které je nařízeno pouze, je-li to bezpodmínečně nutné.

Základní otázkou pro každý rozhodující orgán jsou jeho kompetence – jaké spory může rozhodovat. V tomto případě se jedná o tyto spory:

a) jestliže jméno domény je identické nebo podobné známce zboží či služeb, jež náleží stěžovateli
b) vlastník známky nemá právo nebo legitimní zájem na doméně
c) doména byla registrována a je užívána ve zlé víře.

Policy užívá pojem zlá víra, tedy pojem, který je znám od dob římských. Avšak definice zlé víry, která je rovněž obsažena v Policy by však v dobách římských zřejmě nenašla odpovídající odezvu, neboť zlá víra je definováno jako situace, kdy:
a) okolnosti dokazují, že doména byla získána a registrována za účelem prodeje, pronájmu, či jiného převodu práva k doméně stěžovateli, který je vlastníkem ochranné známky ke jménu domény nebo soutěžiteli stěžovatele, nebo
b) doména byla zaregistrována , aby bylo zamezeno majiteli ochranné známky užívat tuto domény, nebo
c) doména byl registrována za účelem rušení obchodních aktivit majitele korespondující ochranné známky, nebo
d) je doména používána pro obchodní účely takovým způsobem, že může dojít k záměně zboží.

Výše uvedená kritéria jasně poukazují na to, že základním obecným jmenovatelem pro rozhodnutí Panelu je equita. Toto plyne nejen z textu Policy, ale také z výsledků sporů, které podle těchto pravidel probíhaly.

Komunikace mezi Panelem a stranami může probíhat (a) poštou, (b) faxem, jestliže je možné potvrzení zaslání, (c) elektronicky. Z tohoto pravidla je vyjmuto pouze podání, které musí být dodáno i v listinné podobě.

Zásadní otázkou je druh výroku, který může Panel vynést. Výrok může obsahovat pouze transfer domény, nikoli však náhradu škody, ušlého zisku či přiměřeného zadostiučinění. Toto omezení, je také bezesporu důvodem, proč průměrná doba sporu je dle informací ICANN 60 dnů, což je bezesporu záviděníhodná statistika. Takovouto rychlostí se nemůže prokázat žádná ze státních či soukromých institucí zabývajících se řešením sporů.

Vzhledem k tomu, že problémy řeší podle pravidel subjektu, který sám domény přiděluje, lze říci, že ICANN dostává do určité analogie se státem, neboť je jak justicí (v případě neshody se podílí na určování osob, které rozhodují), tak exekutivou (přiděluje domény) a legislativou (vydává pravidla řešení sporu). Jinými slovy nám zde vzniká subjekt se suverénními pravomocemi.

ICANN dokázal vybudovat systém, který dokáže velmi rychle řešit spory ohledně práv k doménám. Je důkazem toho, že jestliže existuje vůle určitou oblast řešit na základě férovosti a equity, lze tuto vůli přeměnit ve fungující systém. Budiž toto příkladem ostatním.





© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz