Revoluční změna nebo legislativní chyba?
Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) přinese od příštího roku celou řadu změn a posunů, které se tak či onak dotknou téměř každého z nás. V některých případech je však jejich smysl nejasný a (běžnému) uživateli zákona zůstává skryt. Není zároveň žádnou novinkou, že NOZ obsahuje vícero zjevných chyb (namátkou např. ust. § 1341 NOZ zaměňující zástavní právo za právo vlastnické); očividné nesprávnosti však nalezneme i v důvodové zprávě k tomu předpisu (za všechny např. text důvodové zprávy k ust. § 1900 NOZ mylně hovořící o vyhrazení námitek vůči postupníkovi, když správně má jit o postupitele).
Bude tedy nově pouhé rozhodnutí o úpadku rodiče znamenat zákonný zánik jeho práva a povinnosti pečovat o jmění dítěte? Bude mít vyhovění společnému návrhu manželů na povolení oddlužení[1] – kterému musí nutně předcházet rozhodnutí o společném úpadku – vždy též za následek jmenování opatrovníka pro správu jmění jejich dítěte? Byla-li by odpověď na položené otázky kladná, znamenalo by to zřejmě značné ochlazení zájmu dlužníků-rodičů nezletilých dětí o řešení jejich finančních potíží cestou insolvenčního řízení, resp. pomocí institutu oddlužení (tzv. osobního bankrotu) jako doposud preferovaného způsobu řešení úpadkové situace (zejména) spotřebitelů. Jen málokteří rodiče by totiž uvítali, aby správu jmění jejich dětí převzal soudem jmenovaný opatrovník, který by při této správě jednal zcela nezávisle na jejich mínění.
Důvodová zpráva k rozebíranému ustanovení nicméně spojuje omezení rodičovské odpovědnosti nikoliv s rozhodnutím o úpadku, ale s prohlášením konkursu na majetek rodiče, potažmo rodičů. Tomuto pojetí by potom odpovídal druhý odstavec ust. § 901 NOZ, který umožňuje obnovit právo pečovat o jmění dítěte po uplynutí tří let od zrušení konkursu; o obnově rodičovské správy v návaznosti na splnění oddlužení (případně splnění reorganizačního plánu) mlčí. Chybě v textu zákona pak napovídá i slovní spojení „prohlášení úpadku“, které se v textu insolvenčního zákona nevyskytuje (hovoří se o rozhodnutí o úpadku, když úpadek se na rozdíl od konkursu neprohlašuje, ale toliko zjišťuje).
Ovšem spolehlivý závěr, zda jde o chybu zákonodárce anebo o záměr[2] učinit nelze. A nelze tak ani vyloučit nepříjemně překvapené rodiče nacházející se v oddlužení, kteří se po novém roce[3] u bankovní přepážky dozvědí, že peníze darované prarodiči na školní pomůcky může z účtu dítěte vybrat jen jeho soudem určený opatrovník.
JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D.,
advokát, insolvenční správce
CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o.
advokátní kancelář
CITY TOWER
Hvězdova 1716/2b
140 78 Praha 4 Pankrác
Tel.: +420 224 827 884
Fax: +420 224 827 879
e-mail: ak@akccs.cz
--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 394a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014.
[2] Čemuž by napovídalo též konstatování v důvodové zprávě, že osoba, která není schopna se řádně starat o své záležitosti (popř. o níž lze mít za to, že se nedokáže řádně starat o své záležitosti), není osobou, o které lze předpokládat, že je schopna postarat se o majetkové záležitosti někoho jiného – a zde dokonce nezletilého, čili osoby, o kterou je třeba zvlášť pečovat. Za takovouto osobu lze přitom považovat každého úpadce, nikoliv pouze konkursanta.
[3] K tomu viz § 3028 odst. 2 NOZ.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz