Rozhodčí řízení institucionální, (§13 ZRŘ) je forma rozhodčího řízení, v němž sporné strany svěřují rozhodnutí majetkového sporu rozhodcům stálého rozhodčího soudu. Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Podkladem pro řešení sporu před stálým rozhodčím soudem je písemná rozhodčí smlouva. Tato smlouva musí obsahovat vůli sporných stran řešit vzniklý spor u rozhodčího soudu, přičemž může být vyjádřena v podobě: 1) smlouvy o rozhodci - pro případ jednoho mezi stranami již vzniklého sporu, 2) rozhodčí doložky - pro všechny spory, které by v budoucnu vznikly z určitého jednoho právního vztahu, 3) neomezeného kompromisu - pro všechny spory, které by v budoucnu vznikly z vymezeného okruhu právních vztahů. V rozhodčím řízení institucionálním (stejně jako v rozhodčím řízení ad hoc) mohou být řešeny pouze majetkové spory, v nichž strany mohou uzavřít smír. Vyjímku tvoří pouze spory, vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a spory vyvolané prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu. Rozhodcem může být buďto český občan, který je zletilý a plně způsobilý k právním úkonům (nestanoví-li zvláštní předpis jinak) nebo cizinec, který je způsobilý k právním úkonům podle práva svého státu anebo alespoň podle práva České republiky. Rozhodcem stálého rozhodčího soudu může být zpravidla pouze osoba zapsaná do listiny rozhodců. Podmínkou výkonu funkce rozhodce je rovněž její písemné přijetí jmenovanou osobou. Podstatným rysem institucionálního rozhodčího řízení je možnost stálých rozhodčích soudů vydávat statuty a řády. V těchto statutech a řádech, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku, mohou být upraveny otázky způsobu jmenování rozhodců, jejich počtu, způsobu řízení a rozhodování, nákladů řízení, odměňování rozhodců a jiné otázky související s činností rozhodčího soudu. Ustanovení statutů a řádů pak budou nadřazeny zákonné úpravě. Také sporné strany, které se dohodly na příslušnosti konkrétního rozhodčího soudu, jsou povinny, jestliže si v rozhodčí smlouvě neujednaly jinak, se těmto předpisům podrobit. V současné době působí na území České republiky jako stálý rozhodčí soud například rozhodčí soud burzy cenných papírů, rozhodčí soud komoditní burzy nebo Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Rozhodčí řízení a rozhodčí nález. Jmenování rozhodců, procesní podmínky, vydání rozhodnutí (rozhodčího nálezu) a případný opravný prostředek proti němu bývá zpravidla upraven statuty či řády jednotlivých stálých rozhodčích soudů. V případě, že tomu tak není, bude platit úprava daná zákonem nebo úprava taková, na jaké se dohodly strany ve sporu. Účelem řízení je rozhodnutí sporu. Toto rozhodnutí se v rozhodčím řízení nazývá rozhodčí nález. V podobě rozhodčího nálezu může být vydáno také potvrzení o uzavření smíru (pakliže si to strany přejí). Rozhodčí nález u nás vydaný, který se stal závazným a vykonatelným a splňuje zákonné podmínky, bude uznán a (na rozdíl od rozhodnutí soudu) vykonán i v cizině, je-li tento stát signatářem Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (viz heslo). Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě, budou u nás uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Pakliže nebyl vydán rozhodčí nález, skončí se řízení vydáním usnesení o zastavení řízení. Stálé rozhodčí soudy jsou povinny na dobu 20 let od právní moci rozhodčího nálezu uschovat rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení. Rozhodci jsou povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat do úschovy okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán, rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci. To neplatí, byl-li rozhodčí nález vydán mimo území České republiky.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz