Rozhodující hlas předsedy dozorčí rady akciové společnosti

Záměrem tohoto článku je přiblížit zákonnou úpravu tohoto oprávnění předsedy dozorčí rady a. s., její judikaturní i doktrinální výklad, jakož i upozornit na případné nejasnosti, které se mohou v podnikové praxi vyskytovat.

Obecná úprava pravidel rozhodování kolektivních orgánů právnických osob je obsažena v druhé hlavě první části zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Pro účely tohoto článku jsou relevantní zejména § 156 odst. 3 OZ, podle kterého jsou kolektivní orgány usnášeníschopné za přítomnosti nebo jiné účasti[1] většiny členů a rozhodují většinou hlasů zúčastněných členů, a dále § 158 odst. 3 OZ, které právnickým osobám umožňuje v zakladatelském právním jednání zakotvit úpravu, podle které v případě dosažení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu rozhoduje hlas předsedajícího.

V poměrech dozorčí rady akciové společnosti se však tato obecná pravidla OZ ve značné části neuplatní z důvodu speciální právní úpravy obsažené v zákoně 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“). Ve vztahu k rozhodujícímu hlasu v kolektivních orgánech je tato speciální úprava obsažena v § 44 odst. 3 ZOK, podle kterého kolektivní orgán zvolí předsedu, jehož hlas je v případě rovnosti hlasů rozhodující. Zakladatelské právní jednání pak rovněž může přiznat rozhodující hlas jinému členovi dozorčí rady, či institut rozhodujícího hlasu výslovně vyloučit.[2] Zatímco tedy podle úpravy OZ platí, že zakladatelské právní jednání může (volitelně) určit, že v případě dosažení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího (tedy toho, kdo předsedá konkrétnímu zasedání kolektivního orgánu), ZOK vychází z pravidla, podle kterého je rozhodující hlas předsedy (nikoliv předsedajícího) – tuto terminologickou odchylku je tak třeba mít na paměti.

Podobnou odchylku od standardní úpravy OZ bychom však naopak hledali marně ve vztahu k usnášeníschopnosti dozorčí rady a.s., pro kterou tedy platí, že je schopna se usnášet za přítomnosti či jiné účasti většiny členů, počítané z počtu členů orgánu dle stanov, bez ohledu na jejich aktuální (ne)obsazení.[3]

Reklama

ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025

5.8.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Podle § 449 odst. 2 ZOK pak platí, že dozorčí rada rozhoduje většinou přítomných členů. Jedná se však o pravidlo jednostranně dispozitivní, kdy je určení počtu hlasů potřebných k přijetí rozhodnutí toliko tím, že jde o rozhodnutí většinové, byť dovozené z jakéhokoliv počtu hlasů (samozřejmě za předpokladu zachování kvora). Společnosti tak mohou využít dispozitivnosti dané úpravy a modifikovat potřebnou většinu pro přijetí rozhodnutí, např. pro různé kategorie rozhodnutí, či všeobecně stanovením hranice nadpoloviční většiny všech členů dozorčí rady (nikoliv tedy pouze členů přítomných na zasedání).

Ačkoliv je tato možnost (nadpoloviční většina všech členů) v korporátní praxi nezřídka využívána, mohou co do potřebného poměru hlasů pro přijetí rozhodnutí dozorčí rady vyvstat určité nejasnosti, které lze znázornit na následujícím příkladu. Pro jeho účely si představme dozorčí radu o osmi členech, kdy je k zachování usnášeníschopnosti nutná přítomnost nadpoloviční většiny všech členů, a stejná většina je vyžadována i pro přijetí rozhodnutí.

V případě plné účasti na zasedání dozorčí rady může nejasně působit situace, kdy pro přijetí a proti přijetí hlasují shodně čtyři ze členů dozorčí rady. Na první pohled se může zdát, že rozhodnutí nemůže být v daném případě přijato, neboť nadpoloviční většina (alespoň pět hlasů) nebyla dosažena. Zde se však uplatní zákonem předpokládané pravidlo o rozhodujícím hlasu předsedy; pokud tedy hlasování za plné účasti skončí nerozhodně, je konkrétní návrh přijat nebo nepřijat podle toho, jak v konkrétním případě hlasoval předseda. Z hlediska významu hlasu předsedy totiž není rozdíl mezi situací, kdy zákon či stanovy požadují pro přijetí rozhodnutí většiny hlasů „přítomných“, a situací, kdy je potřeba většiny „všech“ – v obou případech totiž platí, že z čistě matematického hlediska nebyla většina hlasů jednotlivých členů při aktivaci rozhodujícího hlasu předsedy dosažena, a právě v takové situaci rovnosti hlasů (tedy v situaci, kdy většiny dosaženo nebylo) zákon pravidlem rozhodujícího hlasu předsedy umožňuje rozhodnutí i bez dosažení matematické většiny přijmout.

Dané pravidlo nelze chápat tak, že by měl předseda dozorčí rady hlas navíc (což kogentní úprava ZOK nepřipouští), pouze je v případě rovnosti hlasů přijato to usnesení, pro které hlasoval předseda.

Tento závěr i ve vztahu k rozhodování nadpoloviční většinou všech členů kolektivního orgánu (nikoliv tedy jen většinou přítomných členů) byl potvrzen i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí ze dne 13. 12. 2006, č. j. 35 Odo 755/2005 k otázce rozhodování představenstva akciové společnosti, které podle tehdejší úpravy rozhodovalo většinou všech členů, konstatoval, že: „V úvahu je třeba vzít rovněž okolnost, že jak u představenstva, tak u dozorčí rady má podle ustanovení §66 odst. 4 obch. zák. hlas předsedy rozhodující význam při rovnosti hlasů.“

Daným závěrům pak konvenuje i komentářová literatura, podle které platí, že: „Pravidla pro rozhodování představenstva by měly určit stanovy nebo jednací řád představenstva, zákon obsahuje podpůrné pravidlo, které stanoví, že představenstvo rozhoduje většinou hlasů všech svých členů. Hlasování v tomto orgánu již nezávisí na velikosti podílu na společnosti, ale hlasuje se podle zásady „co hlava, to hlas“ a podle § 66 odst. 4 věta druhá obch. zák. je při rovnosti hlasů rozhodující hlas předsedy.[4]

Pokud tedy zákonodárce i s přijetím ZOK zakotvil (dispozitivní) pravidlo rozhodujícího hlasu předsedy dozorčí rady, dané pravidlo se uplatní i při rozhodování dozorčí rady nadpoloviční většinou všech členů, kdy za stavu 4 pro a 4 proti bude rozhodnutí dozorčí rady Společnosti (ne)přijato v závislosti na hlasu předsedy. Opačný závěr by v konečném důsledku učinil institut rozhodujícího hlasu předsedy zcela obsoletním, neboť by de facto nikdy nemohlo dojít k jeho uplatnění. Jinými slovy by rozhodující hlas předsedy nikdy neovlivnil výsledek hlasování (ani za stavu 1-1, 2-2, 3-3, 4-4), což evidentně nebylo záměrem zákonodárce.

A maiori ad minus pak k závěru o platném přijetí rozhodnutí dozorčí rady lze dojít i za stavu, kdy se zasedání dozorčí rady zúčastní pouze sedm členů, či se jeden z členů hlasování zdrží, přičemž pro přijetí rozhodnutí budou hlasovat čtyři z nich, vč. předsedy dozorčí rady. V dané situaci by sice nebylo dosaženo nadpoloviční většiny všech členů dozorčí rady, a současně by v dotčeném hlasování nenastala rovnost hlasů (kdy se uplatní rozhodující hlas předsedy), v konečném důsledku je však neúčast posledního z členů dozorčí rady na jejím zasedání, příp. jeho účast a zdržení se hlasování, totožné s hlasováním proti přijetí rozhodnutí. V opačném případě by totiž bylo možné dojít ke stěží obhajitelnému závěru, že člen dozorčí rady nemůže přijetí rozhodnutí zvrátit hlasováním proti němu (za stavu 4 – 4) či z hlediska důsledků obdobným zdržením se hlasování[5], ale může tak učinit tím, že se zasedání dozorčí rady vůbec nezúčastní.

S ohledem na základní účel § 44 odst. 3 ZOK, kterým je prevence patových situací ohrožující akceschopnost kolektivních orgánů obchodních společností, je tedy aplikace daného ustanovení i v tomto případě zcela na místě. Naopak pokud by za uvažované situace (sedm zúčastněných členů, čtyři pro a tři proti) předseda dozorčí rady hlasoval proti dotčenému rozhodnutí, nebo se hlasování zdržel či by se zasedání dozorčí rady vůbec neúčastnil, rozhodnutí by přijato nebylo. Uvedené pak lze analogicky vztáhnout i na případ poměru hlasování čtyři pro, dva/jeden proti; je-li mezi hlasy pro přijetí rozhodnutí i hlas předsedy, je rozhodnutí přijato, v opačném případě nikoliv.

Jak bylo popsáno výše, s ohledem na dispozitivnost jinak přehledné a transparentní úpravy ZOK se mohou v korporátní praxi objevit drobné výkladové nejasnosti, spojené se specifickou kombinací aspektů úpravy způsobu rozhodování dozorčí rady (počet členů orgánu, usnášeníschopnost, rozhodný hlas předsedy a potřebná většina). V daném ohledu nezbývá než doporučit precizaci zakladatelských právních jednání a dalších vnitřních předpisů tak, aby odpovídaly konkrétním potřebám dotčené společnosti a umožnili ji těžit z flexibility právní úpravy, bez současného narušení právní jistoty zainteresovaných subjektů.

Mgr. Marek Lukáš,
advokátní koncipient