Rozvod a jeho následky z hlediska výživy manžela
Rozvod manželství je vždy závažnou událostí pro oba manžely a přináší s sebou mnoho následků. Život po rozvodu je radikální změnou, se kterou se každý z manželů zpravidla nějakou dobu vyrovnává. Kromě aspektů psychologických se rozvod velmi úzce dotýká i oblasti materiální, kdy velmi častým následkem rozvodu je, že jednomu z manželů se velmi podstatně sníží životní úroveň.
Rozvod manželství je vždy závažnou událostí pro oba manžely a přináší s sebou mnoho následků. Život po rozvodu je radikální změnou, se kterou se každý z manželů zpravidla nějakou dobu vyrovnává. Kromě aspektů psychologických se rozvod velmi úzce dotýká i oblasti materiální, kdy velmi častým následkem rozvodu je, že jednomu z manželů se velmi podstatně sníží životní úroveň. Je nutno podotknou, že většinou je tímto manželem žena, ať už žena mladá, která se věnuje péči o nezletilé děti či žena starší nebo v důchodovém věku, která strávily léta v domácnosti a péčí o manžela.
Zákonodárce při úpravě rodinného práva na tyto situace pamatoval, a tak zavedl institut výživného rozvedeného manžela, jehož cílem je zmírnit nerovnováhu materiálního zabezpečení, která může v souvislosti s rozvodem jednoho z manželů postihnout. Podle ustanovení zákona o rodině může rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Jestliže by o této otázce mezi manžely nedošlo k dohodě, je oprávněn o tomto výživném rozhodnout soud a to na návrh některého z manželů. Předpokladem pro úspěšnost přiznání výživného mezi rozvedenými manžely je v prvé řadě skutečnost, že dotyčný manžel není schopen se sám živit, a to ať už z důvodu péče o dítě, pro vlastní nemoc či z jiného oprávněného důvodu. Soud hodnotí samozřejmě objektivní neschopnost. To, že někdo pracovat nechce, není důvodem pro přiznání výživného. Je také nutné, aby rozvedený manžel, který má výživné poskytovat, měl k tomu možnosti a schopnosti. Není možno spravedlivě žádat, aby taková osoby poskytovala výživné, pokud je sama odkázána na výživu nebo žije na hranici životního minima např. invalidní důchodce apod. Jinak soud při posuzování zohledňuje nejen výši příjmu a celkové majetkové poměry manžela, který by měl poskytovat výživné, ale i možností, kterých by mohl potencionálně dosáhnout, pokud by je vlastním úmyslným jednáním nezmařil.
Zákon poskytuje určité zvýhodnění rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma. V takovém případě může soud přiznat tomuto manželovi proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely. Z hlediska trvání výživného rozvedeného manžela v tomto rozšířeném rozsahu zákon stanoví, že výživné lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu. Zákonodárce zřejmě předpokládá, že doba tří let je dostatečná k tomu, aby rozvedený manžel znormalizoval svou životní situaci a nalezl způsob, jak se zabezpečit vlastními silami. Pokud by nadále trvala situace, že manžel se není schopen sám živit, může po stanovené lhůtě požádat o výživné rozvedeného manžela, ale již ne v rozšířeném rozsahu tj. ve stejném rozsahu jako je vyživovací povinnost mezi manžely.
Výživné rozvedeného manžela zanikne uzavřením nového manželství oprávněným manželem, smrtí povinného manžela a také poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz